Kostka a Mayerová se hašteří. Jde však o víc
Prožili spolu přes čtyřicet let, znají důkladně své každodenní rituály i vrtochy. A společný čas si krátí tím, že se vzájemně pošťuchují. Petr Kostka a Carmen Mayerová si v novince pražského divadla Studio DVA zahráli v režii Petra Slavíka zestárlý herecký pár, který žije v bytě s pečovatelskou službou, tak trochu se nudí a jednou ročně se chystá na předávání Oscarů. Protože co kdyby právě letos to vyšlo a jeden z nich získal sošku za celoživotní přínos filmu?
Vzhledem k tomu, že Kostka a Mayerová tvoří dlouholetý herecký pár i ve skutečnosti, diváci tuší, že jim role opravdu sednou. Oproti realitě však oba hrají herce zoufale neúspěšné: Kostka ztvárňuje Henryho Portera, jemuž skandál s mladou elévkou pokazil slibně se rozvíjející kariéru hned po škole. A Emily Whiteová v podání Mayerové se v podstatě neprosadila vůbec.
Kadence i láska
Motorem večera jsou tedy jejich břitké dialogy, kde se předhánějí v tom, kdo byl v profesi větší břídil. Zdá se, že konverzačka německých autorů Folkera Bohneta a Alexandera Alexyho je na tomto střetu v podstatě postavená.
„Sňatek ze soucitu není dobrý základ šťastného manželství,“šije Kostkův hrdina do manželky, která mu to vrací se stejnou intenzitou. „Rozhodla jsem se, že umřu dřív než ty.“„Nebudeme se hádat, nechme to na jindy, až nebudeme mít co dělat,“kontruje Kostka jinde.
I přes ostrou munici dialogů však za jejich vztahem stále probleskuje vzájemná láska a úcta.
Do děje brzy vstoupí třetí v podání Ivana Luptáka. Ač se zpočátku zdá, že jeho příchod zbytečně bourá dosavadní kadenci dialogů, v závěru je to právě jeho postava, která dodává dosavadní komedii jinou, silně nahořklou příchuť.
Divák náhle znejistí a začne uvažovat, zda skutečně sleduje jen úsměvné hašteření manželského páru, či zda se za jejich konáním skrývá něco vážnějšího. Jednoduchý přelom přitom stačí, aby z dobře napsaného kusu, který divadlo uvádí na své Malé scéně, vzniklo něco víc než jen lehká komedie.