Stingovy písně znovu a zas dobře

Britský zpěvák vzal své staré hity a různým způsobem je přepracoval. Vznikla zdařilá deska My Songs.

Nebyl by to Sting, kdyby i při ohlížení se do minulosti nevymyslel něco svěžího a nového. Klasických výběrovek už bylo dost, řekl si nejspíše. A tak na aktuálním albu My Songs přináší předělané verze svých starších písní.

Přístup byl dvojí. Například skladby Brand New Day nebo Desert Rose nechal Sting zremixovat. Jiné jako Demolition Man či Every Breath You Take jsou úplně znova nahrané. Dává to smysl, protože Sting většinu songů stejně pravidelně zařazuje do svých koncertních setlistů, takže dát jim aktualizovaný moderní kabát je vlastně naprosto logický krok.

Když se hudebník pouští do předělávek sebe sama, hrozí dvojí riziko. Buď že se nechá unést vlastní kreativitou a posluchač původní skladby ani nepozná, případně pozná, ale nechápe. Nebo že v rámci moderní produkce ztratí původní šmrnc, což se ukazuje třeba u aktuálních nahrávek starých rokenrolů, kdy v digitálních studiích nejde dosahovat kouzla nedokonalosti dob minulých a ještě možná chybí někdejší mladická upřímnost a bezstarostnost.

Neznatelně nové

Jenže Sting je naštěstí pan muzikant. Takže při přehrávání například písně So Lonely (na desku My Songs se totiž vešly hity jak ze sólové dráhy, tak ještě od The Police) prakticky běžný posluchač neodhalí, že jde o novou verzi. Ano, je zvukově čistší než nahrávka z roku 1978, ale až přímé srovnání s originální verzí ukáže, že Sting si píseň transponoval do jiné tóniny a zpívá ji o něco hlouběji. Inu, věk si nevybírá a na síle skladby to kupodivu nijak neubírá.

Message in a Bottle je o něco kytarovější, než jsme zvyklí z originálu, a dostalo se jí nečekaného vokálního závěru, Walking on the Moon má každý z nahraných partů od basy po kytaru jaksi jiskřivější a jasnější. Englishman in New York doznal také jen kosmetických úprav.

Vlastně kdyby to byly coververze, asi bychom se právem ošklíbali, že nový interpret nepřináší nic nového. V případě Stinga a „víc než jen výběrovky“jsou právě takové drobnosti dostačující. Pro toho, kdo chce přece je větší posun, jsou tu právě oba remixy zmíněné v úvodu textu.

Standardní verzi desky uzavírá solidní živák písně Roxanne, bohužel však není uvedené, kde byl pořízený. Fanouškům lze určitě doporučit deluxe vydání, kde jsou ještě čtyři další koncertní záznamy – Synchronicity II, Next to You, Spirits in the Material World a Fragile, která se tak na albu objevuje dvakrát.

Po albu Symphonicities s orchestrálními aranžemi tedy vznikl další Stingův pokus, jak vytěžit z pohledu do minulosti něco nového.

Dlužno říct, že je to pokus zdařilý.