Učím se vystoupitz komfortní zóny
Ze Sparty se Pavlu Kadeřábkovi do Německa nechtělo. Po čtyřech letech by sedalšího přestupu nebál, ale ani Hoffenheim nechce opouštět za každou cenu
Mám ambice, nechci přešlapovat na místě, ale případný přestup mi musí dávat smysl.
David Čermák
Podle webu Transfermarkt, renomované fotbalové databáze, patří mezi dvacet nejdražších pravých beků na světě. U jeho jména svítí cenovka dvacet milionů eur, což znamená, že český fotbal teď nemá dražší zboží, než je Pavel Kadeřábek.
Obránci, který už čtyři roky kmitá podél lajny v bundesligovém Hoffenheimu, bylo v dubnu sedmadvacet, blíží se čtyřicítce startů v národním týmu, nabral zkušenosti i sebevědomí.
Proto sám cítí, že má nejvyšší čas na velký přestup.
Ale ne za každou cenu.
„Ať to v létě dopadne jakkoli, pro mě to nemůže skončit špatně,“usměje se. „V Hoffenheimu jsem spokojený, nikam pryč se netlačím. Musel bych si opravdu říct: Wow, tak tohle stojí za to.“
Nenapadá vás, že během čtyř let už jste v Hoffenheimu dokázal, co se dalo? Že je čas na další výzvu?
Chápu, že se ta otázka nabízí. Je mi sedmadvacet, což je věk, kdy by člověk možná měl udělat další krok. Ale taky vidím, že máme dost dobrý tým na to, abychom hráli pravidelně o třetí čtvrté místo. I letos to tak mohlo být, kdybychom zbytečně nepokazili poslední čtyři zápasy. Takže kam se posunout výš?
To by mě právě zajímalo. Kam by vás to táhlo?
Můžu mít ambice jít do klubu, který má zvučnější jméno. V Německu jsou to třeba Leverkusen, Schalke, Dortmund. Ale pomohl bych si? Kromě Bayernu, který je suverénní, se tyhle týmy nahoře točí a nehrají každý rok o titul. A já mám v Hoffenheimu super pozici, jsem spokojený. Což neznamená, že bych neměl ambice. Nechci přešlapovat na místě, ale přestup mi musí dávat smysl.
Jak blízko byl loni Juventus, o kterém se mluvilo?
Vím, že proběhlo nějaké naťukávání, ale ke konkrétní nabídce se to vůbec nedostalo. Možná se někdo ptal, třeba se zajímali, ale přes manažera se ke mně nic nedostalo. Nebylo to asi tak žhavé.
Četlo se to hezky, ne?
Samozřejmě. Ale když to není ve stadiu, že bych se s někým z vedení potkal a vážně bychom to řešili, nemělo ani cenu nad tím uvažovat.
Pro zájem z AS Řím platilo to samé?
Ne, ten byl o něco vážnější. Vím, že se to řešilo s jejich tehdejším sportovním ředitelem Monchim, ale oficiální nabídka nepřišla. Měl jsem těsně před prodloužením smlouvy, byla v ní jasně daná výstupní klauzule, kterou oni nechtěli zaplatit. A já byl stejně tak na osmdesát procent rozhodnutý, že zůstanu.
Nelákalo vás zkusit jinou zemi? Jiný fotbal?
Já měl vždycky jako sen bundesligu, tam mě to odmala táhlo. Německo je navíc sousední země, život je tam podobn ý jako v Česku. Často nad tím uvažuju a uvědomuju si, že mívám někdy trochu problém vystoupit z komfortní zóny. To platilo vlastně i při přestupu ze Sparty.
Skutečně?
Může to znít zvláštně, ale do Hoffenheimu se mi nejdřív ani nechtělo. Měl jsem doma super pozici, dařilo se mi, vyhrál jsem cenu pro nejlepšího hráče ligy. Najednou jsem to měl opustit a jít do nejistoty. To samé teď řeší ve Slavii Tomáš Souček, bavili jsme se o tom spolu.
Co jste mu poradil?
Že by ten krok do neznáma měl udělat. Mělo by pro něj být cílem posunout se ještě výš, protože i když Slavia hraje výborně, není to anglická, německá nebo italská liga. Ale chápu ho, protože sám jsem měl taky velké dilema.
To jste trochu výjimka. Hráči z Česka většinou po nabídce z top zahraniční ligy hned skočí.
Upřímně říkám, že se mi ze Sparty strašně těžce odcházelo. Obecně nemám rád změny, vyhovuje mi, když je všechno jasně nalajnované. Jenže občas člověk musí přehodit výhybku.
A teď máte zase komfortní zónu v Hoffenheimu.
Přesně. Jsme tam zabydlení, malá chodí do školky, máme skvělé sousedy, všechno klape. Ale učím se uvažovat jinak, myslet výš a jít si za snem. Kdyby přišla velká nabídka, jsem rozhodnutý to zkusit. Pak bych si třeba celý život vyčítal, že jsem to neudělal.
Loni jste ještě uvažoval jinak?
Vlastně jsem neměl důvod odcházet. Moc mě lákala Liga mistrů, kterou jsme si vybojovali.
Splnila očekávání?
Mám parádní zážitky. Dal jsem gól Lyonu, na což nikdy nezapomenu. Tehdy jsem si to ani tolik neužil, nevěděl jsem, jestli nám bude remíza 2:2 stačit k postupu, tak jsem jen v rychlosti vzal balon a mazal na půlku. Zato teď si gól občas pustím, motivuje mě to. Trefit se v Lize mistrů, to se jen tak někomu nepovede.
Stejně jako zahrát si proti Manchesteru City.
Každý se ptal: Jaké to bylo? Upřímně, pro mě takový zápas není nejvíc.
To mě překvapujete.
Mám to ve stejné kategorii jako hrát proti Bayernu nebo ve Wembley proti Anglii. Když skoro nemáte balon a dotknete se ho třeba dvacetkrát za zápas, fotbal vás tolik nebaví, nevtáhne. Neřeknete si pak v kabině: Super, těším se, až proti nim budeme hrát znovu.
Přitom doma jste proti City málem uhráli remízu, gól na 1:2 jste dostali chvíli před koncem.
Ale byla by nezasloužená, protože jsme celý zápas byli zatažení a bránili. Fajn, měli bychom bod, ale co jsme lidem předvedli?
Takhle o fotbale přemýšlíte? Že je potřeba lidi pobavit?
Jsou zápasy, kdy je pro mě hra důležitější než výsledek. Jasně, že když třeba na konci sezony jde o hodně, je to něco jiného. Ale stane se mi, že vyhrajeme a mě napadne: Dobrý, nějak jsme to ukopali, ale super pocit z toho nemám.
Pokračování na protější straně
Podobně uvažuje i kouč Julian Nagelsmann, který po třech letech v Hoffenheimu skončil. Škoda pro vás?
Beru to jako oslabení. Každý z nás se pod ním zlepšil, obrovsky nás vytáhl. Ale místo něj přijde Alfred Schreuder, který dělal asistenta v Ajaxu Amsterdam a předtím u nás už byl jako Nagelsmannův nejbližší parťák. Co vím, úspěch Ajaxu byl hodně jeho zásluha, jako asistent měl velké pravomoci. Super chlap, věřím, že nám pomůže.
Jak se Nagelsmann loučil?
Bohužel nevím. Poslední týden jsem byl nemocný, s trenérem jsem se už neviděl. Napsal jsem mu zprávu, že bych se s ním ještě rád potkal, abych mu do očí poděkoval za všechno, co pro mne udělal. Bohužel jsme to nestihli, tak snad jindy. Rozhodně si zapamatuju, co mi mockrát kladl na srdce.
Povídejte.
Mezi čtyřma očima mě pořád ponoukal, abych víc zakončoval, centroval, tlačil se dopředu. Říkal: Já v tobě vidím hráče pro top klub, ale potřebuješ lepší čísla.
Sedí to?
Určitě. Ale zatímco dřív to byla hlavně moje nešikovnost ve finální fázi, v poslední sezoně jsem měl občas i smůlu. Třeba v zápase s Herthou jsem mohl mít snad šest asistencí, dával jsem to spoluhráčům před prázdnou bránu nebo do tutovek, ale neproměňovali. To mi čísla trochu sráží.
Měli jste k sobě s Nagelsmannem hodně blízko?
Měli, proto jsem se s ním nechtěl loučit jen přes esemesku. Bohužel to tak dopadlo, ale měli jsme super vztah. Patřil jsem asi mezi jeho oblíbence a ohromilo mě, jak moc nás zvedl. Každý pod ním přesně věděl, co má za úkol. Takticky byl skutečně vyspělý.
Přitom vás převzal v osmadvaceti letech.
A já přiznávám, že jsem měl pochybnosti. Netušil jsem, co nás čeká, tak mladého trenéra jsem v dospělém fotbale nezažil. Hned nám nabídl tykání, což byl taky trochu nezvyk. Ale stačil měsíc a Nagelsmann měl u všech obrovský respekt. Hned nás přesvědčil, že co říká, má hlavu a patu.
V čem je tak výjimečný?
Hodně dělá právě to, jak je mladý. Rozuměl tomu, že nikdo z nás nechce před zápasem jezdit na hotely, věděl přesně, co hráčům vyhovuje. Nikde nás nechtěl povinně držet, dával nám volnost a mohli jsme se s ním taky pobavit úplně o čemkoli. Běžně jsme probírali i nefotbalové věci.
Novináři mu přišili přezdívku Baby-Mourinho, ale zdá se mi, že na něj moc nesedí.
Vůbec! Aspoň mám ten dojem, protože Mourinha samozřejmě osobně neznám. Ale co vidím z televize, tak mi to přirovnání přijde úplně mimo. Nagelsmann o fotbale uvažuje jinak, chtěl, abychom byli pořád aktivní, není žádný obranář.
Nepřišlo vám zvláštní, že odchod do Lipska oznámil rok dopředu?
Trochu divné to bylo. Víte, že máte před sebou celou sezonu, a trenér oznámí, že na konci půjde pryč. Ale pochopil jsem ho, protože už ho unavovaly spekulace. Půjde do Bayernu? Do Realu? Pořád se o tom psalo a on chtěl klid. Rozsekl to, oznámil, že jde do Lipska a hotovo. Na výsledky to vliv určitě nemělo, i když deváté místo a příští sezona bez pohárů je velké zklamání.
Tím spíš se nabízí váš odchod.
Tohle roli hrát nebude. Nekoukám na to, kde se hraje Liga mistrů a kde ne, beru to celkově. Po všech stránkách to musí být zajímavé.
A případný přestup trochu ztěžuje, že smlouvu máte ještě na čtyři roky.
Když vás někdo opravdu bude chtít, tak vás koupí a tohle neřeší. Jasně, cena tím trochu vystoupala, ale já získal jistotu. Vsadil jsem na to, že budu hrát tak dobře, že se zájemci najdou.
Umíte si představit, že zůstanete až do jednatřiceti?
Proč ne? Vydržet osm let v bundeslize přece není vůbec špatné. Kdo to může říct? Bylo by to vyznamenání. Nedávno mi můj agent Viktor Kolář říkal, že po mém přestupu už do Německa odešel z Česka jen Jirka Pavlenka. Dostat se tam není jednoduché, já jsem rád, že se mi to povedlo. A kdybych se tam udržel další čtyři roky, bude to jedině dobře.
I pro reprezentaci, která bojuje o sedmý evropský šampionát v řadě. Také cítíte, že se během posledního roku v týmu změnila nálada?
V reprezentaci teď máme větší volnost, pan Šilhavý nám dává veškerou důvěru. Doufám, že mu to dokážeme vrátit na hřišti.
Foto: Profimedia a archiv
Stoprocentně. Nechci vůbec kydat hnůj na bývalého trenéra Jarolíma, každý kouč má své plusy a minusy. Ale atmosféra se zlepšila určitě, to je realita. Máme větší volnost, můžeme mezi tréninky za rodinou, pan Šilhavý nám dává veškerou důvěru a spoléhá na nás, že nikde neprovedeme žádnou kravinu. My ho nechceme zklamat a doufám, že mu to vrátíme i na hřišti.
Což znamená postoupit na Euro.
Jasně. Teď jsme koukali na video a můžu říct, že třeba ani Kosovo, které kdekdo bere jako outsidera, nemá vůbec špatný tým. Ale na to my vůbec nesmíme koukat. Na Euro chceme, takže takové týmy potřebujeme porážet, postoupit a basta. Papírově i reálnou kvalitou jsou za námi, to je holý fakt.