Střílí Trump, nebo si střílí?
Pokus o výklad absurdního zrušení absurdní akce proti Íránu. Odvážné barvy na nehty
Milan Vodička
Takže Donald Trump včera zabránil válce, zachránil vám váš benzin a bylo to minutu před dvanáctou. Ale byla by to jeho vlastní válka, protože ji krátce předtím, než ji osobně zastavil, také sám spustil. Tedy pokud to tak bylo.
Má to všechny rysy superdramatické zprávy: smrt už letěla vzduchem, americká vojenská moc se
dala do pohybu a íránské radary i odpalovací rampy byly vlastně dopředu zničené, jen o tom ještě nevěděly.
Pal! řekl totiž Trump a letadla vzlétla k útoku.
Jenže pak zase řekl: Nepal! A letadla se otočila a vrátila domů. Mohlo to tak být a také nemuselo. Někdy mohou slova mít stejnou sílu jako explodující chytré střely. Tohle je přesně ten případ.
USA nepotřebovaly zničit cíle v Íránu. Tím by konflikt příliš eskalovaly. Potřebovaly však v každém případě vyvolat dojem, že je chtějí zničit, jsou připraveny to udělat a zvládnou to snadno.
Že záleží jen na jejich rozhodnutí. Íránci dokonce dostali varování a seznam cílů, které budou zničeny, aby z nich mohla včas odejít většina osazenstva. Zdánlivá šlechetnost je ve skutečnosti jen vyjádřením absolutní převahy. Dopředu ohlášený útok, dopředu ohlášené cíle. I načasování bylo šlechetné na chvíle nad ránem, aby nebyly ohroženy životy. Takhle to aspoň Američané, a dokonce i Íránci říkají.
A pak se nestalo nic. Letadla se vrátila na základny a íránské radary se otáčejí pořád dál. Trump se prý dozvěděl, že tak by zahynulo sto padesát Íránců, a proto se rozhodl piloty obrátit.
Až to vypadá, že někdo z Trumpových poradců držel v ruce Umění války od čínského von Clausewitze jménem Sun-c’, v němž stojí: Nejvyšší umění války je podmanit si nepřítele bez boje.
Těžko říct, jestli to tak bylo, každopádně informace, že Trump útok odsouhlasil – a pak zase zrušil, vysílá do Íránu signál skoro stejně silný, jako kdyby si tam zaletěla křídlatá střela Tomahawk.
Trump možná kopíroval Číňana Sun-c’ nebo je jako Američan zvyklý blufovat jako při pokeru. Anebo je tady i varianta, že nešlo o blufování, ale o brutální realitu – šlo o skutečný útok, který byl nakonec deset minut před ztečí odpískán.
Vtip je v tom, že Íránci to nemohou přesně vědět, nechává je to tápat. Musí však počítat s tím horším.
Ale je tady ještě další možnost. Ta je špatná nejen pro Íránce. Je to skoro horor.
Připusťme, že Trump nijak neblufoval, nehrál hry, prostě nařídil odvetu za sestřelení amerického dronu a pak vojákům podepsal útok.
A že se až potom zeptal, kolik rakety vlastně zabijí lidí a jestli je to adekvátní odveta za jedno bezpilotní letadlo.
A pak útok, pro který musel mít velmi vážné důvody – jelikož pro válečnou akci musí být velmi vážné důvody – v klidu zase zrušil.
Amerika z toho musí být poněkud perplex. Co kdyby takhle jednou Trump vypustil trestnou atomovou bombu, jen takovou malinkou, a pak by zjistil, že ji nejde „odvypustit“?
Problém je rovněž v tom, že tímhle druhem vzkazu se USA mohly střelit do vlastního kolena, jak se tam říká. Írán se měl dozvědět, že na něj klidně pošlou rakety, ale vlastně se dozvěděl opak. Že na něj rakety radši nepošlou.
Připomíná to studenou válku v miniaturní verzi: vždy, když se něco mezi USA a SSSR stalo, na obou stranách seděly skupiny expertů přes vojenství, Kreml (či Bílý dům), psychologii, řízení konfliktů, teorii her a podobně a lámaly si hlavy, co kroky druhé strany znamenají. Často z toho vzešel výsledek jako z tiché pošty. Něco, co se míjelo s realitou. A na tom se pak stavělo dál. Tady to vypadá podobně. Důvod je jednoduchý a současně složitý: lze věřit, že kromě jestřábů na všech stranách nikdo nechce válku. USA a Írán by tím nic nezískaly, dokonce Saúdové a Emiráty by mohli přijít o své skleněné mrakodrapy.
Jenže logika věci nutí obě země tvářit se stále tvrději. My vás obviníme z útoku na tankery, vyšleme letoun, aby je hlídal, vy ho sestřelíte, my na vás pošleme letadla a vrátíme je, příště už ne, a je to tady. Nikoliv válka, ale omezený konflikt, který bude eskalovat, po němž se už nevyřeší vůbec nic.
Mimochodem, už Sun-c’ říkal, že většina válek vzniká z nepochopení úmyslů toho druhého.