Politická korektnost za 44 milionů
je symbol bělošské nadřazenosti a arogance.
A pak je tady nenápadná, ale velmi zákeřná věc: „allyship“, cosi jako spojenectví, ale nerovnoměrné – je to snaha získat si důvěru marginalizované menšiny. Jde zhruba o toto: někdo, kdo například prožil život jako heterosexuální běloch, nemůže nikdy porozumět „systematickému útlaku“, jaký prožívá černoška, i kdyby byl Old Shatterhand boje za sociální rovnost. Může být jen spojencem, ale do její duše se vcítit neumí.
A v tom je problém, protože americké univerzity se začínají štěpit na kmeny. Na Oberlinu chtějí černí studenti vlastní, „bezpečné prostory“, protože jenom tam si mohou rozumět. Na University of Missouri i jinde už je mají a jejich bílým kolegům je tam vstup zakázán. Profesorka Kozolová na Oberlinu zjistila, že při přednáškách se studenti usazují podle etnické příslušnosti. A tak paradoxně to, co mělo přinést větší rovnoprávnost, vede k novému druhu dobrovolné segregace.
To, co mělo posílit větší svobody, je naopak omezuje, protože vše může být mikroagresí. Nehodící názory jsou ukřičeny, odsouzeny a zakázány, oberlinská studentka Chloe Vassotová před třemi roky vyzvala v univerzitním časopise bílé studenty, aby v učebnách méně hovořili.
Je to jako když revoluce požírá své děti. Válečníci za společenskou spravedlnost se cítí stále víc obleženi „toxickou kulturou“kampusů, kde je nikdo nechápe a ani pochopit nemůže, takže vše může být zastřený útok. Nakonec je to jako za Stalina, který tvrdil, že jak vítězí socialismus, zostřuje se třídní boj a nepřítel je stále hrozivější.
Protirasistický byznys