Ruská smyčka se utahuje
První závěry vyšetřování pět let staré tragédie sestřeleného letadla nad Ukrajinou nepřinesly žádný převrat. Opět však o něco více zahánějí do kouta Rusko s jeho popíráním toho, že se jeho armáda podílí na válce v Donbasu.
Středeční představení prvních závěrů mezinárodního vyšetřování katastrofy letu MH17 z července 2014 slibovalo posun ve vleklém případu. Přesto první jména obviněných z věcného hlediska nepřinesla prakticky nic nového. A nutno říci, že i reakce ze strany Ruska nebyla nijak překvapivá. Ruské ministerstvo zahraničních věcí jako již v několika předchozích případech vydalo prohlášení o podvržených důkazech, o obviněních, která se nezakládají na faktech, a o celkové nevěrohodnosti závěrů vyšetřovatelů. V dalších dnech můžeme ještě očekávat tvrzení, pokud již nezazněla, že mezinárodní tým ignoroval důkazy předložené ruskou stranou, spolu s některými konkrétními tvrzeními.
Z lidí, kteří se nějak blíže problematikou války na východě Ukrajiny seriózně zabývají, pravděpodobně neexistuje nikdo, kdo by byl takovým přístupem překvapen. Rusko od počátku odmítá, že by se ve válce na Donbase jakkoli angažovalo. Ostatně tvrzení, že nejde o ruské vojáky, ale o místní domobranu, která si svoje vybavení nakoupila v běžných obchodech s vojenským vybavením, použilo i pro „zelené mužíčky“
rozmístěné na Krymu. Proto jsme se v minulosti dozvídali o ruských výsadkářích, kteří „omylem“zabloudili na Ukrajinu, o vojácích, kteří si mohou přece trávit dovolenou, kde chtějí, a to včetně Donbasu. Dokonce ani, když sama ruská propagandistická televize RT zveřejnila záběry tanků z Debalceve, které vzhledem k použitému vybavení nemohly patřit nikomu jinému než ruské armádě, se tvrzení nezměnila a ruská strana si dále stála na svém.
Výmluvný rozhovor
Rusko předkládá a bude předkládat sérii tvrzení, která byla již v minulosti vyvrácena. Nejoblíbenějším je to, že mělo být samo připuštěno k vyšetřování. V případech leteckých neštěstí se vyšetřování zpravidla účastní země, které jsou v něm nějak zainteresované. Ať již tím, že se na palubě nacházeli jejich občané, letadlo bylo vyrobeno v jejich zemi, či spadlo na jejich území. Rusko samo tvrdí, že nic společného s pádem letadla nemá, čímž se samo z vyšetřování vyloučilo. A prostý fakt, že byli obviněni ruští občané, opravdu neobstojí. Do této doby oficiálně stálo Rusko mimo. A představa, že by měl například zloděj být součástí vyšetřujícího týmu, který vyšetřuje jeho krádež, je úsměvná i v prostém životě. Navíc je nutné stále připomínat, že obvinění neznamená odsouzení a definitivní slovo může vyřknout až soud. Alespoň tomu tak je v Nizozemsku. Rusko tedy bude mít dostatek prostoru, aby případně předložilo své důkazy.
Obvinění přitom v žádném případě netvrdí, že došlo k úmyslnému sestřelení civilního letadla, proto ani oblíbené argumenty ze série „nemohli vědět, že tam letadlo poletí“nemají relevanci. I v rámci představení prvních osob, které jsou podle vyšetřovatelů do katastrofy zapleteny, zaznělo, že nejpravděpodobnější verzí vyšetřování je to, že bylo civilní letadlo sestřeleno omylem, záměnou za vojenské. To by bylo více než logické, protože v té době prostě protiukrajinští bojovníci neměli k dispozici zbraně, které by mohly ohrozit vysoko letící letadla, což dávalo ukrajinské straně výraznou výhodu. Vyšetřovatelé postupují velmi opatrně, když prozatím jmenovali jen lidi, kteří byli zodpovědní za přesun protiletadlového komplexu do prostoru, odkud vypálil raketu. Další obvinění by měla následovat a lze se jen dohadovat, jak daleko půjdou. Už první náznaky ukazují na to, že by mohla sahat velmi vysoko.
Velmi zajímavě se přitom širší veřejnosti mohl jevit i rozhovor mezi Alexandrem Borodajem, prvním šéfem takzvané Doněcké lidové republiky, a Vladislavem Surkovem, blízkým spolupracovníkem ruského prezidenta Vladimira Putina. Surkov je pověřen kontakty s oběma neuznanými republikami, nejde tedy o nějakou náhodnou osobu z okolí prezidenta. V odposlechu Surkov mluví o projednání případné podpory separatistickým jednotkám, které se v červnu a červenci 2014 nacházely v těžké defenzivě, s nejvyššími místy. Nutno dodat, že pro Surkova existuje v Rusku prakticky jediný člověk, který by mohl sloužit jako jeho nadřízený, tedy Vladimir Putin. Na druhou stranu – přímo nikoho nejmenuje a tvrzení je tak vztažitelné na více osob, byť v řádech jednotek, nikoli desítek lidí.
Konec pohádky
Rusko předkládá a bude předkládat sérii tvrzení, která byla již v minulosti vyvrácena.
Ruské chování je naprosto logické i z praktického hlediska. Jde totiž o mnohem širší věc. Pokud by, čistě hypoteticky, přiznalo, že jeho občané mají podíl na sestřelení letadla, byť omylem, ani zdaleka by tím jeho problémy neskončily. Systém Buk těmto osobám musel někdo zapůjčit, pravděpodobně i s posádkou. A tím někým by nemohl být nikdo jiný než ruská armáda.
Samozřejmě, vyplacení odškodného obětem by následovalo, ale ani to by nebylo nejhorší variantou. Rusko by tím přiznalo také to, o čem prakticky nikdo soudný v současné době nepochybuje, tedy že se jeho armáda podílí na válce v Donbasu, a to se všemi důsledky, které by to pro ně mohlo mít. Skončila by tak pohádka o mírumilovných občanech, kteří byli ukrajinskými fašisty donuceni vzít do rukou zbraně a bránit svoji zem, či o hrdinech, kteří v době svého osobního volna šli bojovat za dobro a pravdu.