Příběh malého Adama, kluka v kómatu

Davida Štverky, šéfa ostravské redakce MF DNES

Malý Adam z Pardubic skončil po operaci mandlí s těžce poškozeným mozkem v bdělém kómatu. Jeho příběh mě zasáhl, a to nejen kvůli tomu, že na stejné operaci byl v polovině devadesátých let můj tehdy tříletý syn, kde na ORL panoval mezi lékaři, sestrami a pacienty až na výjimky zásadně povýšený vztah. Pár let jsem žil s tím, a byl za to opravdu rád, že to je prehistorie, že různé etické kodexy, které zdravotní personál podepisuje, na chování lékařů zabírá. Zároveň možná tím, jak je lékařů málo, opět občas narazíte na ty, kteří mají ego o dvě patra výše, než je jejich ordinace, ale to je už zase jiný příběh...

U Adámka nevím, co mě kromě tragédie malého kluka i jeho rodičů na tom neštěstí děsí více...

Amatérismus, který celému upadnutí náhle krvácejícího Adama do bezvědomí na chodbách nemocnice předcházel? Chyby, které Adámka připravily o zdraví i aspoň o náznak normálního života, zachytilo video. Nemocnice se zaříká, že nepochybila v léčebném postupu. I kdyby to byla pravda, tak je to celkem šumafuk – Adam je ve svém stavu prostě kvůli špatným řešením, které zdravotníci nakupili.

Ano, ukázalo se, že maminka s krvácejícím chlapcem v kritických okamžicích opustila při hledání pomoci lůžkové oddělení. Myslím, že stejně by reagovala naprostá většina matek. A pokud jí dokázali pomoci na ORL, tak to měli udělat, a ne s ní běhat po nemocnici.

Ta se rodině neomluvila a k případu až do začátku letošního června mlčela. Od 15. května 2017, kdy se to celé pokazilo, vyčkávala a přemýšlela. Já nevím, místo povolání ARO týmu, spuštění jakéhokoliv krizového řešení, když nastane taková potíž, její lidé dělali, co neměli. Tady není moc co přemýšlet. Nemocnice měla v péči malého

kluka a v rámci té péče selhala. Omluvit se měla okamžitě, protože pooperační zmatek nijak nevysvětlí. A okamžitě i vyjednávat s rodiči. Kdyby náhodou chtěla poradit, co si o celém případu myslet, tak tady je pár názorů našich čtenářů:

Je to naprosté selhání managementu nemocnice, který je prostě odpovědný. Ne ta sestra, ne ta mladá a nezkušená doktorka, ale management, který jim nezajistil správná školení a postupy.

Nemocnice mající ARO volá na záchranu RZS. To nevymyslíš. Chudáci rodiče.

Naprostá lhostejnost lékařského personálu, hysterická sestra, která volá z nemocnice 155, aby někdo přijel pomoci krvácejícímu dítěti...

Dlouho mne neodrovnalo nic tak jako to video, které jsem viděl s malým Adámkem z nemocnice.

Chudák hoch, to trhá srdce vidět. Ani si neumím představit, jak ta máma musela být zoufalá, když jí tam krvácel a kolaboval pod rukama. Úplně zbytečná tragédie, chápala bych, kdyby byli někde na samotě, ale v nemocnici a tohle, fakt strašné.

Tak komplikace mohou přijít. Ovšem nemocnice má být na toto připravená 24 hodin denně a ne takový amatérismus, jaký předvedli.

Říkají, že „medializace je nešťastná a v tuto chvíli jednostranná, tendenční“. Medializace je to jediné, co s případem začalo hýbat.

Tak to video jsem nedal. To je naprosto strašný. Smutek, bezmoc, lítost, vztek...

Nemocnice nově nabídla chlapci poskytnout neomezenou lékařskou péči a rodičům šest milionů korun jako zálohu zhruba o deset milionů vyššího odškodného. Problém je, že Adam si za tyto, ani mnohem vyšší miliony, které by rodiče měli dostat, neodhrne deku, neseskočí z postele a nezakřičí: „Tak já jsem zase tady! “