Divadelní Přelet nad kukaččím hnízdem asi bude hit
Tomáš Šťástka
Poblikávající obrazovka, zelené kachličky, mříž, ušmudlaná podlaha a stůl s ohmatanými kartami. Jen s pomocí několika rekvizit se věrně podařilo diváky dostat do Oregon State Hospital, tedy ústavu, kam Ken Kesey zasadil děj svého slavného románu Vyhoďme ho z kola ven.
Autorem této scény je Matouš Škorpík a vznikla pro nejnovější inscenaci pražského Divadla Radka Brzobohatého, které se jako poslední premiéru sezony rozhodlo uvést Přelet nad kukaččím hnízdem.
Tak se totiž v originále jmenuje nejen Keseyho vrcholné dílo, ale i divadelní adaptace Dalea Wassermana, která vznikla dvanáct let před stejnojmenným oscarovým filmem Miloše Formana.
Výrazná rtěnka
Je to ovšem Formanův film, který z Keseyho námětu učinil notoricky známé dílo. Třem ústředním postavám, tedy McMurphymu, sestře Ratchedové a náčelníku Bromdenovi vtiskli jejich filmoví představitelé (Jack Nicholson, Louise Fletcherová a Will Sampson) své tváře navždy. Film s divadlem srovnávat nelze, ale právě v této rovině se s ním i tvůrci pražského divadla v čele s režisérem Lukášem Burianem vyrovnat museli.
Představitelé ústředních postav se totiž tak nějak podvědomě snaží filmovým protějškům vyrovnat. Nejlépe se to daří obrovitému Lukáši Malínkovi, i když právě on nemá v roli náčelníka tolik práce. Sadistická sestra působí v podání Romany Goščíkové výrazně mladší a postrádá tak děsivý „staropanenský“vzhled z filmu. Dominantní roli jí však vedle dobré mimiky pomáhá budovat výrazná rtěnka.
Nejtěžší úlohu měl samozřejmě Miroslav Hrabě ztvárňující McMurphyho. Psychicky i fyzicky náročnou roli sice zvládl dobře, ovšem v některých gestech z něj inspirace oscarovým hercem čiší až příliš. To, co Nicholson uhraje svým nezaměnitelným charizmatem, tlačí Hrabě příliš silově.
Tři hodiny nejsou znát
Co se však velmi povedlo, je obsazení vedlejších postav. Se čtyřmi chovanci ústavu (Petr Klimeš, Milan Enčev, Jindřich Žampa a nezničitelný Karel Hábl) totiž publikum doslova dýchá a jsou to oni a jejich skvělá souhra, co dělá z nejnovější inscenace pražské scény svěží jízdu.
Novinka v Divadle Radka Brzobohatého má sice i s přestávkou ke třem hodinám, ovšem děj na pódiu kvapí tak rychle, že běžící čas divák vůbec neregistruje.
Je však třeba poznamenat, že v některých momentech (náčelníkovy halucinace či jeho finální útěk) by režie mohla být výrazně odvážnější a upustit od klišé (králičí masky, zastavený děj).
Celkově se Divadlu Radka Brzobohatého povedla činohra, která pro lákavé téma a dobré herecké výkony téměř všech zúčastněných bude nejspíš hitem.
Přelet nad kukaččím hnízdem
Div. R. Brzobohatého