Rebelie je unavila. Žluté vesty pověsili na hřebík

Zakladatelé sociálních protestů ve Francii cítí po sedmi měsících rozčarování, v ulicích už zůstává jen nepočetné tvrdé jádro demonstrantů.

PAŘÍŽ Dlouhé měsíce nezajímalo Jacline Mouraudovou nic jiného než protivládní protesty.

Dvaapadesátiletá hudebnice ze západofranouzské Bretaně je považována za jednu z vůdčích postav hnutí žlutých vest. Přesněji jeho umírněného křídla.

S demonstracemi už ale dnes nechce mít nic společného.

„Hnutí zcela opustilo své původní myšlenky,“říká Mouraudová, rozvedená matka tří dětí. Vadí jí, že si hnutí docela přivlastnili hluční radikálové.

Svoji žlutou vestu nakonec založila někam v garáži. A podobně to cítí mnoho Francouzů. Vytratila se esence původní sociální vzpoury. I proto přestávají demonstrace po sedmi měsících táhnout.

Loni v listopadu se jich účastnilo přes 280 tisíc lidí. Bouře mocně otřásaly pozicí neoblíbeného prezidenta Emmanuela Macrona.

Macron to ustál

Postupně zájem opadal. Poslední víkend, kdy proběhlo už 32. kolo víkendových demonstrací, dorazilo po celé Francii jen 12 tisíc lidí. A to z valné části provázeli žluté vesty představitelé levicových odborů

CGT.

„Mělo to být velké shromáždění, lidé už ale na protesty nechodí,“stěžovala si deníku Le Monde aktivistka Claire Johnsonová z Marseille.

Macronova obliba na tom není o mnoho lépe než na podzim. Přesto vytrvalé demonstrace ustál. Je to tím, že mají menší potenciál oslovit rozladěné Francouze.

Pokud se o protestech píše, tak jen proto, že se stávají stále násilnějšími. V polovině června se třeba střetli demonstranti s těžkooděnci v jihofrancouzském Toulouse, fyzické potyčky vyhledává tvrdé jádro hnutí i jinde.

Už ale chybí původní náboj. Demonstrace začínaly jako výraz nesouhlasu se zdražením pohonných hmot. To vadilo hlavně lidem z francouzských regionů, kteří dojíždějí za prací. Postupně se přidala i širší kritika vládních reforem.

Premiér Édouard Philippe byl nakonec nucen mnoha požadavkům vyhovět. Zvýšení daně z pohonných hmot bylo odloženo, nezvýšily se ani ceny elektřiny a plynu.

„Jsme a zůstaneme reformátory,“uvedl nedávno premiér Philippe. „Francouzi se ale musí mnohem víc podílet na rozhodovacím procesu,“dodal.

Rozladěným Francouzům jako by najednou chyběl jasný terč. Sociální napětí se přitom během sedmi měsíců, které uběhly od první demonstrace, nezmenšilo. Dokázaly to i květnové volby do europarlamentu, ve kterých Macron prohrál s šéfkou krajní pravice Marine Le Penovou. Přesto už hnutí netáhne.

Energie davů se ztratila

Pohltily ji spory mezi jeho předáky. Hnutí nemělo klasickou hierarchii jako třeba odbory, lídři stáli v jeho čele jen neformálně. Mnozí vstoupili do tradičních stran.

Jacline Mouraudová hnutí zakládala spolu s prodavačkou kosmetiky Priscilií Ludoskyovou. Později je zastínil třiatřicetiletý Eric Drouet, řidič kamionu, s razantnější rétorikou. V jejich hádkách vzniklo mocenské vakuum, hnutí nebylo schopno přetavit energii davů ve srozumitelnou platformu.