Evropa, uhlík a dinosauři

Evropa nezadržitelně směřuje k uhlíkové neutralitě. Kontinent, který byl kolébkou průmyslové revoluce založené na spalování milionů tun uhlí, se staví do čela transformace na nízkoemisní a udržitelné technologie. Česko však zůstává hluboce pozadu.

Evropskou komisí předložený cíl dekarbonizace do roku 2050 podpořily původně zdrženlivé Německo a Itálie, naposledy se připojilo i Slovensko. Pouze kvůli odporu hrstky států, mezi nimiž byla i Česká republika, nedošlo minulý týden k jeho schválení na Evropské radě. Je však velmi pravděpodobné, že k tomu dojde nejpozději na podzim tohoto roku.

Tváří v tvář rychle postupující klimatické změně, která se v podobě teplotních extrémů a sucha projevuje i u nás, si evropská veřejnost žádá prohloubení dosavadních ambicí a politici konečně začínají naslouchat. Cesta k uhlíkové neutralitě však bude ještě dlouhá a trnitá. Předpokládá totiž zásadní změny v tom, jak vyrábíme a spotřebováváme energii, jak bude vypadat náš průmysl, čím a jak cestujeme i jaké produkujeme a jíme potraviny.

Smutné je, že místo aby Česko v této proměně k udržitelným a nízkoemisním technologiím našlo jedinečnou příležitost, premiér Babiš například prohlašuje, že přechod

na elektromobilitu je koncem českých automobilek. Stejně tak zůstáváme hluboce pozadu, pokud jde o ukončení spalování uhlí a zvýšení kapacity obnovitelných zdrojů energie.

Solární kostlivec

Dlouhodobé evropské záměry se realizují prostřednictvím konkrétních cílů s desetiletým výhledem. Zatímco ty pro rok 2020 se propsaly do právně vymahatelných závazků každého z členských států, pro nadcházející dekádu existují pouze společné celoevropské cíle: snížení celkových emisí skleníkových plynů o 40 % oproti roku 1990, dosažení 32 % podílu obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie a zvýšení energetické účinnosti ekonomiky o 32,5 %. Úkolem členských států je připravit národní klimaticko-energetické plány, v nichž detailně představí očekávané změny především v oblasti produkce a spotřeby energie.

Návrh českého národního plánu předložený ministerstvem průmyslu a obchodu lze označit přinejlepším za velmi konzervativní. Stát se jím zbytečně připravuje o šanci plynoucí z inovací a nových příležitostí pro české podniky. Navíc dává najevo, že mu nezáleží na zdraví vlastních obyvatel. A konečně nebere na vědomí skutečnost, že postupující klimatická změna se jednak prodraží kvůli nákladným opatřením pro přizpůsobení se novým podmínkám, jednak hospodářský model budoucnosti nejspíš promění k nepoznání.

Manévrovací prostor ke zlepšení přitom máme velký. Návrh českého plánu kupříkladu počítá s tím, že v roce 2030 se má uhlí podílet na výrobě elektřiny téměř 40 %, což v celoevropském srovnání působí jako skutečně dinosauří přístup.

Podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie by měl v příští dekádě vzrůst o pouhých 4,5 procentního bodu na 20,8 %. V sektoru spotřeby elektřiny pak ČR nepočítá téměř s žádným nárůstem obnovitelných zdrojů a mezi zeměmi EU si pro rok 2030 stanovila vůbec nejnižší

Cesta ke klimaticky neutrální společnosti si žádá proměnu uvažování českých politiků.

podíl – 14,2 %, o deset procentních bodů méně než Slovensko.

Po chybně nastavené provozní podpoře a solárním boomu z roku 2010 může být pochopitelné, že se čeští politici nehrnou do dalšího rozvoje sluneční energie. Ignorují tak ale fakt, že fotovoltaiku lze podporovat i jejím zahrnutím do tržních mechanismů, například prostřednictvím aukcí. Potenciál větrné energetiky pak dnes není v Česku využit téměř vůbec.

Cíl pro energetickou účinnost do roku 2020 Česko jen těžko splní, protože se mu dlouhou dobu nedařilo úspěšně využít evropské fondy, které jsou pro financování úsporných opatření určeny. Ministerstva nicméně podmínky pro čerpání postupně vylepšila. Mezi lety 2021 a 2030 národní plán navrhuje každoroční nové úspory v rozsahu přesahujícím roční spotřebu tepla ve Středočeském kraji. Jde o závazek, pro jehož splnění bude opět klíčové správně nastavit financování z evropských i národních peněz.

K návrhu českého plánu se v uplynulém týdnu vyjádřila Evropská komise a podle očekávání žádá zvýšení předložených ambicí. Podíl obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě by se měl zvýšit na 23 % a měly by být nalezeny nové oblasti pro zvýšení energetické účinnosti. Konečná podoba plánu vypracovaná do konce roku by vedle toho měla věnovat pozornost podpoře komunitní energetiky. Ta elektřinu z obnovitelných zdrojů umožňuje využít přímo v obcích nebo dobrovolných sdruženích, které společně zainvestují do zeleného zdroje, a zajistí si tak soběstačnost.

Nastoupení cesty ke klimaticky neutrální společnosti v polovině století nevyžaduje nic menšího než proměnu uvažování českých politiků. Potřebujeme dlouhodobou vizi, schopnost nadresortního řízení i rozsáhlé investice. To vše při vědomí skutečnosti, že klimatická krize, na jejímž pozadí se vše odehrává, představuje hrozbu civilizačních rozměrů. Přechod na udržitelnou ekonomiku je naší nejlepší šancí, jak této hrozbě čelit a jak obstát ve světě zítřka.