Za devaterem kvítí do botanické zahrady
Pověry předků inspirovaly vznik nové výstavy magických bylin
Matěj Ludvík
TROJA Obzvláště čarovné a léčivé účinky mají byliny trhané o svatojánské noci, věřili po staletí naši předkové. Právě u příležitosti tohoto pradávného lidového svátku Botanická zahrada v Troji v sobotu odpoledne slavnostně otevřela svoji novou expozici nazvanou Svatojánské byliny.
Nachází se ve stráni zhruba uprostřed rozlehlého areálu a tvoří ji záhony s více než dvacítkou druhů rostlin a léčivých bylin, které kdysi bývaly spojovány s magií. Roste zde heřmánek, pelyněk, mateřídouška, třezalka, řebříček, ale i kopretina, vlčí mák nebo chrpa.
„V minulosti byli lidé mnohem více spjati s přírodou než dnes. Věřili, že právě v době kolem letního slunovratu jsou rostliny nejen léčivé, ale mají i magickou moc,“vysvětluje Jarmila Skružná, vedoucí oddělení etnobotaniky a prezentace botaniky ve zdejší zahradě.
Jejich sběrem si podle ní chtěli lidé zajistit zdraví, štěstí, dostatek úrody či třeba také dobrého ženicha. Proto o svatojánské noci chodili pro devatero bylin. Důležitý byl přitom počet, nikoliv konkrétní druhy.
Sbíraly je často mladé dívky, které z nich pletly svatojánské věnečky, jejich účel byl především věštebný. Pouštěly je po vodě, házely za sebe do korun stromů nebo si je dávaly pod polštář. Věřily, že tak zjistí, kdy se vdají a zda za bohatého, či chudého ženicha.
Byliny o svatojánské noci ale chodili trhat i lidoví léčitelé. Následně je sušili a dělali z nich po celý následující rok léčivé odvary pro nemocné.
Téměř zapomenutým zvykem pak bývalo i takzvané stlaní svatojánské postýlky. „Lidé věřili, že o svatojánské noci prochází krajinou křesťanský světec Jan Křtitel a hledá nocleh. Proto pro něj stlali a zdobili podušku právě léčivými bylinami,“prozrazuje kurátorka užitkových rostlin v botanické zahradě Klára Lorencová.
Právě někteří zdejší zaměstnanci se zapojili do unikátního projektu, kdy více než dva roky zkoumali staré zvyklosti našich předků z různých oblastí spojené právě s využíváním rostlin. Procházeli zejména soupisy uložené v etnobotanickém archivu Etnologického ústavu Akademie věd ČR.
Přitom původně se veškeré zvyky předávaly pouze ústně. „Ale v období druhé světové války, kdy byly zavřené vysoké školy, vyrazili někteří pedagogové Karlovy univerzity
i se studenty do regionů a sbírali znalosti,“říká kurátorka Lorencová, proč se podařilo zaznamenat i některé v současnosti už vymizelé tradice.
Místo pro dávné rituály
Součástí expozice a také novou ozdobou botanické zahrady se od soboty stala měděná skulptura od umělce Vojtěcha Jiráska. Ta symbolizuje slunce, kolem kterého je umístěno devět jamek pro devatero svatojánských bylin. Uprostřed stojí kotel, v němž je možno rozdělat oheň a květiny do něj házet.
I to byl jeden z dávných zvyků, který měl lidem přinést zdraví nebo blahobyt. Neboť živly jako oheň, ale i voda neodmyslitelně patří k svátkům slunovratu. Často se také pálily ohně na kopcích, které představují slunce. Pro získání síly je lidé přeskakovali nebo dolů pouštěli hořící kola či sudy. Tak symbolizovali putující slunce.
Kromě slavnostního otevření nové expozice čekal v sobotu na návštěvníky i doprovodný program. Během něj si sami mohli vyzkoušet věnčení dubu a jiné tradiční obyčeje spjaté se slunovratem. Součástí byl i vonný workshop, výroba bylinných čajů z devatera kvítí, komentované prohlídky po expozici, tematické hry pro děti nebo autorské čtení.
Svatojánská noc se slaví vždy v předvečer svátku Jana Křtitele, který připadá právě na dnešní den. Tyto lidové zvyky ale navazují ještě na starší pohanské oslavy letního slunovratu.