Dusno u Hormuzu a právo na válku
Napětí mezi Spojenými státy a Íránem může přerůst ve válku. USA pak začnou tlačit na jiné státy, aby se do konfliktu zapojily. Podle naší ústavy nemáme svobodu válčit. Připouští vyhlášení války jen v případě útoku na nás nebo našeho smluvního spojence. Je tak zakázána válka útočná. Dnes se vyhlášení války moc nenosí, dokonce se většinou válce ani válka oficiálně neříká. Mluví se o mezinárodní bezpečnostní či mírové akci, humanitárním bombardování, bratrské pomoci. Ovšem válka je válkou, i když není vyhlášena. Diplomatické pokrytectví nemění právo.
Žádný útok nám však nehrozí. Možností, jak se můžeme dostat do války, je plnění spojeneckého závazku. Ale spojenectví neznamená, že máme povinnost pomoci v čemkoli, ale jen v obraně proti napadení. Nesmíme spojenci pomáhat v útoku či válčit kvůli jeho výbojům.
Pomoc při napadení
Severoatlantická smlouva výslovně omezuje pomoc při napadení na Evropu a Severní Ameriku, přičemž dále jsou tyto pojmy rozšířeny na celé území členských států (asijská část Turecka) a jejich ostrovy severně od obratníku Raka. Spojené státy nechtěly roku 1949 při vzniku NATO světovou platnost spojeneckých závazků, protože se bály zatažení do koloniálních válek Británie a Francie, do které byl zahrnut tehdejší francouzský Alžír. Francie však toto území sama vyklidila. Proto neměla Británie právo na pomoc podle Severoatlantické smlouvy, když Argentina obsadila roku 1982 Falklandské ostrovy, které leží na jižní polokouli.
Americko-íránský konflikt v Hormuzském průlivu do spojeneckých závazků v rámci NATO nepatří. Kdyby Írán sestřelil americké vojenské letadlo nad Floridou, byl by to útok na USA. Pokud jej sestřelí nad svým územím, má k tomu právo. Jestliže letělo nad mezinárodními vodami, ale blízko íránských hranic a tisíce kilometrů od území Severní Ameriky, ani to není důvod k naší účasti ve válce. Ani sestřelení amerického vojenského letadla U2 1. května 1960 nad Sovětským svazem nevyvolalo americký útok. Naopak se ukázalo, že USA narušují hranice druhé supervelmoci.
Zaútočí-li USA na Írán bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN, nemáme povinnost se války účastnit. Jsme spojenci v obraně, ne v útoku. A znovu opakuji: naše ústava účast na útočné válce nepřipouští.