Francouzský

Teror, či náhoda? Před 330 lety vyhořela pravobřežní Praha

Jan Bohata

STARÉ MĚSTO Spoušť za sebou v horkém červnu 1689 zanechal požár, který se prohnal pražskými městy. Šlo o teroristický útok paličů najatých francouzskými agenty? Záhady okolo jednoho z nejproslulejších požárů metropole odkrývá historička Jana Pažoutová.

Jaro roku 1689 bylo v Praze suché a horké, platilo to také o politické atmosféře?

Horko muselo být hlavně politikům a rádcům císaře Leopolda Habsburského i zemským úředníkům. V září 1688, kdy vojska krále Slunce Ludvíka XIV. překročila Rýn, obsadila Rýnskou Falc a odstartovala tak devítiletou válku o takzvané falcké dědictví, se habsburská monarchie dostala do nezáviděníhodné situace vojenského konfliktu na dvou frontách. S Francouzi na západě a Turky na východě.

Sáhli Francouzi při svých operacích i k taktice spálené země?

Francouzští vojáci se chovali v Porýní neslýchaně brutálně – v místech, odkud museli ustoupit, po sobě zanechávali doslova spálenou zemi. Dodnes v každém větším městě ve Falci najdeme připomínky toho, že bylo koncem zimy nebo na jaře 1689 vypáleno, vypleněno a obyvatelé zčásti vyvražděni – vyhořel tehdy třeba Mannheim, Worms či Špýr u Heidelbergu.

Zanechalo francouzské řádění ohlasy v Čechách?

Když v teplém a suchém jaru 1689 začalo na českém venkově vznikat podezřelé množství požárů, není divu, že rostla nervozita i tradiční nedůvěra k cizincům a tulákům. Víme o úředních nařízeních, která nakazovala dávat pozor na vandráky bez dokladů, protože se prý mezi nimi mohou v různých převlecích pohybovat turečtí špehové a žháři, ze země byli vypovídáni cikáni a jiné neusedlé osoby.

Přenesla se tato vlna i do Prahy?

Zde se podobně jako v jiných říšských městech na jaře objevil tištěný pamflet, jehož obsah dnes neznáme, ale později byl s požárem

Prahy spojován, takže se zjevně jednalo o výhrůžky. Atmosféra ve společnosti byla dost napjatá, čekalo se jenom na pomyslnou jiskru, která způsobí výbuch.

Praha vzplála 21. června 1689, za jakých okolností?

Oheň vypukl v hostinci U Černého orla na rohu Kaprovy a Valentinské

Pomyslné hranice zničené zástavby tvořily od jihu Kaprova ulice, Staroměstské náměstí s Ungeltem a Týnským chrámem a Celetná, na Novém Městě Truhlářská ulice, ze severu Vltava a na východě novoměstské hradby na Těšnově. Největší škody byly tedy hlavně v tehdejší Týnské a Mikulášské čtvrti na Starém Městě a v Petrské čtvrti na Novém Městě a kompletně vyhořelo i židovské ghetto. Židé udávali 318 vypálených domů, ze třinácti synagog zůstaly stát tři nebo čtyři. Na Starém Městě bylo zničeno či vážně poškozeno tři sta obytných domů, na Novém kolem sto padesáti, škody na měšťanské zástavbě za všechna tři města se dají odhadnout na 765–770 budov – to je na tehdejší Prahu obrovské číslo, možná třetina pravobřežní zástavby.

Kolik lidí zahynulo?

Židé udávali přinejmenším 150 mrtvých, z nichž jen malou část lze ztotožnit podle nápisů na náhrobcích hřbitova a vzpomínkových modliteb. Hůře se odhadují křesťanské oběti – ve farních matrikách Starého a Nového Města je v souvislosti s požárem zaznamenáno sedm pohřbů. V některých farnostech se ale z té doby matriční knihy nedochovaly a pravděpodobně se nepovedlo nalézt všechna těla.

Které dominanty vyhořely?

Ohni padly za oběť církevní a obecní stavby, kostely sv. Ducha s farou, sv. Salvátora s klášterem paulánů, sv. Jakuba s františkánským konventem, sv. Haštala a část Anežského kláštera, arcibiskupský seminář v Králově dvoře u Prašné brány, na Novém Městě kostel sv. Klimenta, vodárna a obecní mlýny u dnešního poštovního muzea.

Kdo vedl vyšetřování příčin?

To nedostali na starost úředníci pražských měst, ale Apelační soud – což byla dobová kombinace dnešního Nejvyššího a Ústavního soudu, vrchní odvolací soud potvrzující všechny hrdelní rozsudky a vydávající právní poučení ve sporných kauzách trestního i civilního práva. Zasedaly v něm největší právnické kapacity své doby.

Potvrdila komise verzi o útoku paličů najatých Francouzi?

Apelační soud získal výpovědi – těžko říci, zda pravdivé, nebo vynucené mučením – dokládající, že jsou obavy oprávněné. Zlopověstný francouzský generál Ezechiel du Mas, hrabě Mélac, jemuž novinové a letákové zpravodajství neřeklo jinak než vražedný žhář (Mordbrenner), hlavní organizátor válečných zločinů a vypalování měst v Porýní, prý organizoval skupinu českých převerbovaných vojáků. Ti dostali za úkol za úplatu zakládat ohně a vyvolávat paniku v Čechách.

Měl „Mélakův gang“českého vůdce i širší působnost?

Tím měl být kaprál Sedmihradský, stínová postava zmiňovaná ve výpovědích jednoho ze zadržených. Našly se i další „jasné“doklady toho, že pražský oheň nevznikl náhodou. V zemi propukaly i další požáry, z nichž největší zničil 8. července 1689, tedy v době mariánské pouti, podstatnou část Klatov.

Byli paliči potrestáni?

Krátce po požáru byl zadržen první podezřelý, Francouz Benoit Durez pocházející z okolí Lyonu. Co to bylo za člověka, vůbec nevíme, ale už 1. července psali apelační radové do Vídně, že se přiznal ke špionáži a žhářství. 21. července byl odsouzen k smrti upálením. Vykonání rozsudku bylo o týden odloženo, aby mohl být vězeň konfrontován s druhým zadrženým. Tím byl Čech Vavřinec Procházka, bývalý pastýř a voják Kaisersteinova pluku na Rýně. Upravené znění jeho výpovědi je v podstatě jediné, jež se z procesu dochovalo – právě od něj pochází podrobné líčení o převerbovancích, kaprálu Sedmihradském, pražském Francouzovi, který žháře ukrýval, i o tom, jak probíhala „akce“v Praze. Hodně jeho tvrzení bylo však sporných a později vyvrácených, či odporovalo samo sobě.

Došlo i na další podezřelé?

V téže době byl zatčen Matěj Sobinský, poddaný smečanského panství, obviněný z pomoci paličům a ze žhářství na venkově. Stačil obvinit ze spoluúčasti další osoby, u žádné z nich se ale zločinné úmysly neprokázaly. Procházka i Sobinský byli odsouzeni k smrti upálením.

Existovaly i jiné verze o původu požáru, než francouzský útok?

Posledním odsouzeným v souvislosti s „francouzským“požárem byl hostinský od Černého orla, stíhaný „pro nešetrnost s ohněm spáchanou“, tedy za neúmyslný trestný čin. Trest zněl stání na pranýři a vypovězení z města. To by svědčilo pro vznik ohně z přirozených příčin nebo o hrubém pochybení při protipožárních opatřeních.