Partajní šéfové Prahy „Svěží vítr“smetl Kapka

Jan Bohata

STARÉ MĚSTO Sychravo a sněhové přeháňky ohlašovala na počátku dubna roku 1988 předpověď počasí. Ten, kdo si od zpráv o počasí uvnitř novin zalistoval o pár stran dopředu, nemohl přehlédnout úderný titulek – Miloš Jakeš: Ať všude zavěje nový, svěží vítr. Pokud měl průměrný čtenář dost silnou vůli a přelouskal celý, obtížně stravitelný text, zjistil, že po zasedání politbyra KSČ se ve „věrchušce“cosi děje. Z postu pražského „cara“, tajemníka městského výboru partaje, se poroučel pětašedesátiletý Antonín Kapek. Nahradila jej „mladá krev“, dvaačtyřicetiletý Miroslav Štěpán, poslední předlistopadový pán Prahy v kanceláři městského výboru KSČ na Staroměstském náměstí.

I když svoboda komunálních voleb bývala v těch dobách iluzorní, většina obyvatel metropole chodívala pravidelně k volbám do národních výborů. Byť o jejich výsledcích se rozhodovalo předem. O postu stranického bosse hlavního města se ale rozhodovalo tak vysoko, kam Pražan nedohlédl. V zásadě vláda strany ve městě plynula ze 4. článku ústavy z roku 1960. „Vedoucí silou ve společnosti i ve státě je předvoj dělnické třídy, Komunistická strana Československa, dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších a nejuvědomělejších občanů z řad dělníků, rolníků a inteligence,“pravil základní zákon státu.

Perspektivní „konzerva“

Štěpán svou kariéru rozjížděl v 70. letech na obvodním výboru KSČ v Praze 6. Na městský výbor strany v hlavním městě se propracoval roku 1986 a v dubnu o dvě léta později se dostal do jeho čela. „Štěpán měl pověst „perspektivního“konzervativce. Vystupoval na jedné straně jako stoupenec sovětské přestavby a zásadních reforem v mezích socialistického zřízení, na druhé straně jako zastánce nekompromisního postoje k politické opozici,“uvádí historici. Štěpánův nástup proměnil i pražskou komunální politiku. Z čela národního výboru se poroučel primátor František Štafa. Městský tajemník na jeho místo prosadil Zdeňka Horčíka.

První tajemník se veřejnosti představoval v rituálních rolích, spoluotvíral severní polovinu Barrandovského mostu nebo třetí úsek „béčka“do Nových Butovic. Pozitivně se chtěl ukázat též na jiné „frontě“, měl iniciovat vznik policejního týmu, který by potlačoval spekulaci a potýkal se s koloritem města, veksláky.

Výrazněji však první tajemník pražského výboru proslul coby odpůrce opozice. „Chartisté jsou sekta, spíše než nějaké větší hnutí oslovující širší veřejnost,“uvedl mimo jiné. A od podzimu 1988 býval spojován s policejními zásahy v Praze. Z pozice předsedy Rady obrany Národního výboru hl. m. Prahy docházel na řídící štáby mimořádných bezpečnostních opatření, odkud byly řízeny zásahy pořádkových jednotek SNB a úderek Lidových milicí při Palachově týdnu a dalších akcí roku 1989 až do 17. listopadu.

Jeden z posledních veřejných projevů coby vedoucí tajemník pronesl 23. listopadu 1989 na nádvoří vysočanské fabriky ČKD. „V žádné zemi, ani v rozvojové, ani socialistické a kapitalistické, neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být,“řekl Štěpán v legendárním expozé. Vyslechl za to potupný pískot. Jeho předchůdce Antonín Kapek náležel k veteránům politiky. „V předsednictvu ÚV KSČ zasedal čtvrt století. Během této doby pracoval pod čtyřmi prvními či generálními tajemníky,“uvedl historik Milan Churaň. Před okupací Československa armádami Varšavské smlouvy v létě 1968 sepsal dokument sovětskému vůdci Leonidu Brežněvovi s žádostí o „bratrskou“pomoc. Angažoval se mezi soudruhy, kteří v srpnu 1968 předali Brežněvovi „zvací dopis“, pozvánku pro intervenční jednotky. Po sovětské okupaci na počátku 70. let se zařadil mezi čelné normalizátory. A dostal i příslušné odměny, mimo jiné stanul v čele pražského výboru KSČ.

Praha za vlády tajemníka Kapka, primátora Zdeňka Zusky a jeho nástupce Františka Štafy prožívala nebývalý rozvoj. „Dokonce v několika letech po sobě předstihla tempa výstavby dosahovaná v době největší předválečné rozvojové konjunktury města na sklonku 20. let,“uvedl Karel Ledvinka, ředitel Archivu hlavního města Prahy.

Uskutečnily se velké investiční záměry – most přes Nuselské údolí, tři trasy metra, systém dopravních radiál, přestavba železničního uzlu, sídlištní komplexy. Mizely však cenné památky jako jedinečné těšnovské nádraží. „Klidně sednu do buldozeru a zbourám ho,“řekl Kapek. Začala demolice Žižkova, při stavbě žižkovské věže došlo k barbarskému zničení židovského hřbitova v Mahlerových sadech.

Soud a konečné zúčtování

Štěpán, vyobcovaný z KSČ a všech funkcí, před Vánocemi 1989 putoval do pankrácké vazby. Za zneužití pravomoci veřejného činitele dostal dva a půl roku vězení. „Touhle branou chodí budoucí prezidenti,“pronesl, když opouštěl věznici Bory v narážce, že všechny hlavy Československa po roce 1948 měli zkušenost z pobytu za mřížemi.

Antonín Kapek se v lednu 1990 pokusil zastřelit. Zachránili jej, ale jen nakrátko. V květnu 1990 se oběsil. Poté se vynořily spekulace, že byl léta spolupracovníkem amerických zpravodajských služeb v horních patrech KSČ.