VŠECHNY ČESKÉ PAMÁTKY UNESCO
Úplný přehled nejcennějšího dědictví
UNESCO nechce vytvářet nové Benátky, místa, odkud turisté vytlačují místní, ale hledá originalitu, neokoukaná místa.
Žatecký chmel, české lázně nebo jihočeské rybníky. To jsou další kandidáti, kteří se v budoucnu mohou ucházet o zápis na prestižní seznam světového dědictví UNESCO.
Letos se na něj po šestnácti letech čekání dostali hned dva kandidáti – kladrubský hřebčín a krušnohorská hornická krajina. Česko tak má už čtrnáct ze 869 položek celosvětového kulturního dědictví, z čehož je 213 přírodních a 39 smíšených.
„UNESCO funguje jako magnet,“říká Michaela Severová, výkonná ředitelka dobrovolného svazku obcí České dědictví UNESCO a také vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu na litomyšlské radnici. „Díky zápisu jsme se dostali do elitního klubu, je to doporučení třeba pro Japonce, co mají v Evropě navštívit,“popisuje Severová zkušenosti z Litomyšle, zapsané na seznam v roce 1999. Zápis podle ní znamenal především obrovský ekonomický přínos. „Nedostáváme peníze přímo od UNESCO, ale máme snazší přístup k penězům z různých fondů či grantů,“popisuje.
„Nejsme Krumlov“
Teď si Litomyšl mohla dovolit například zrevitalizovat celé zámecké návrší za půl miliardy korun z evropských fondů.
Litomyšl je zároveň příkladem města, které nemá problémy s turisty jako třeba Český Krumlov. „Města by si měla do budoucna návštěvníky vybírat, neměli bychom chtít kvantitu, ale kvalitu, propagace by měla být zaměřena na určité země, a ne na jeden den lákat na výlet turisty z Prahy,“říká s tím, že v jejich městě turisti nechají víc peněz.
Ale přesto vědí, že dědictví musejí dál rozvíjet. „Nechceme být jen skanzen. Zápis není samospasitelný, návštěvníci jsou nároční, pořádáme koncerty, divadlo, výstavy,“popisuje Severová.
Zápisem to ostatně pro památky nekončí, komisaři UNESCO na ně dohlížejí, a pokud hrozí, že by místo mohlo ztratit svou hodnotu, tak se ozvou. Třeba s Prahou jednají o velkých developerských projektech na Pankráci nebo na Žižkově, známý je i spor s Krumlovem o divadelní točnu v zámeckém parku. Několik podmínek dostaly při zápisu i Kladruby a Krušné hory. A pokud se místo nenávratně změní, může ze seznamu vypadnout. Příkladem jsou Drážďany, které po stavbě nového mostu UNESCO vyškrtlo.
Chmel jako Champagne
Dostat se na seznam je přitom stále těžší. Komisaři UNESCO se v posledních dekádách orientují zejména mimo Evropu, která má v exkluzivním inventáři nejpočetnější zastoupení. UNESCO navíc nechce vytvářet nové Benátky, tedy místa, odkud turisté vytlačují místní, ale hledá originalitu, neokoukaná místa. Právě to dává šanci třeba severočeskému Žatci. „Žádná chmelařská krajina na seznamu není, proto myslím, že má velkou šanci,“říká Věra Kučová, vedoucí referátu památek s mezinárodním statusem Národního památkového ústavu. „Jedinečné je to, že koncentrace technických památek spojených s chmelem je v Žatci největší na světě,“doplňuje. Žatec už má za sebou diskusi před výborem v Paříži, který kandidáty doporučuje, i návštěvu poradní mise. „Vyslechli jsme určité požadavky na doplnění, zpřesnění naší nominační dokumentace,“popisuje starostka města Zdeňka Hamousová.
V Žatci věří, že nejpozději za dva roky se zápis povede. „Není to jen o víře, máme od UNESCO všechno potvrzeno,“dodává starostka. Za příklad dalo Žatci UNESCO slavnou francouzskou Champagne, kde je zapsán celý příběh – od rostlinky po celý produkt. Na seznamu by se tak mohly dostat chmelnice, historické domy, kde se sušil chmel, Dreherův pivovar, Chmelařský institut a budovy na pražském předměstí.
Další na řadě jsou podle Kučové české lázně. Projekt Slavné lázně Evropy se zpracovává minimálně deset let. „Téma středoevropského lázeňství, založené na pitných kúrách a koupelích, je světově originální,“vysvětluje. S tím souvisí i lázeňská kultura, kolonády nebo počátek turistiky. Na seznam by se tak spolu s německými a rakouskými lázněmi dostala hned čtyři česká lázeňská města – Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Mariánské Lázně a Luhačovice. Ucházet by se chtěly i jihočeské rybníky – třeboňská rybniční krajina nemá jinde v Evropě obdobu. Při nominacích to pak zpravidla platí tak, že každý stát by měl předložit jen jeden projekt ročně. Při převisu pak dostávají přednost státy, které ještě památku na seznamu nemají, nebo několik let nic nepředkládaly.