Spor o pomník Radeckého
Návrat Radeckého sochy vyvolává spory podobné těm kolem mariánského sloupu.
Umožní pražský magistrát návrat sochy maršála Radeckého, „otce vojínů“, na Malostranské náměstí? V jaké podobě se legendární voják vrátí? Bude to nově odlitá kopie, anebo originál z lapidária? A kam monument umístit?
Před sto lety zmizelo z centra metropole v českém kontextu mimořádné, umělecky cenné, lité sousoší maršála Radeckého. Přemístění a rekonstruování originálu z Lapidária Národního muzea zpět do středu města na Malostranské náměstí by vyšlo na 3,4 milionu korun. Také to vyplývá z aktuální ideové studie, zpracované Spolkem Radecký, usilujícím o návrat sousoší na původní místo. Na vypracování dokumentu se podíleli i statici, výtvarníci, kameníci a další odborníci. Součást studie tvoří také předběžný rozpočet.
„Tento materiál je určen jako podklad pro diskusi, směřující k obnovení pomníku Václava Radeckého z Radče,“vysvětlil důvod vypracování ideové studie architekt Jan Bárta, předseda Spolku Radecký. Materiál vzniká v písemné i elektronické podobě, je určen k rozeslání například komunálním politikům. „Obsahuje také technickou kapitolu, zahrnující podle nás to, co by se mohlo na Malostranském náměstí stát,“uvedl Jan Bárta.
Studie řeší i to, v jaké podobě by se sousoší vrátilo zpět. Návrat z Lapidária podle odborníků reálný není. „Umístit zpět originál do veřejného prostoru by bylo z legislativních, ale též „ochranných“důvodů prakticky nemožné. Socha je zapsaná do sbírky Národního muzea podle zákona 122/2000 Sb., a tedy musí být chráněna a musí být o ní pečováno jako o sbírkový předmět,“vysvětlil generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Nicméně vedení instituce vyjádřilo ochotu pomoci, pokud dojde k maršálovu návratu zpět na Malostranské náměstí.
„Národní muzeum bude nápomocno a umožní vyrobit identickou kopii památníku. Originál, dnes již i historicky velice cenný, by zůstal uložen a bezpečně uchován
v našich sbírkách,“řekl Michal Lukeš.
Ani vytvoření kopie není finančně a technicky jednoduchá záležitost. „Velmi stručně řečeno, pořízení kopie znamená rozebrání sousoší, pořízení forem jednotlivých dílů a odlití s následným retušováním a zpracováním povrchů,“uvedl v analýze sochař Michal Gabriel. Podle odhadů tří sléváren se reálná cena odlití sousoší pohybuje do 6,5 milionu korun. Příprava příslušných forem a s tím související práce si vyžádají odhadované náklady tři miliony korun. Kopie tedy může stát přibližně 9,5 milionu korun.
Dvě alternativy nabízí stavba nového podstavce sochy. Analýza počítá buď s podstavcem, složeným z kamenných kvádrů, založených na betonové kamenné desce, nebo masivní obklad železobetonového jádra. „Při rekonstrukci bude vnitřní zdivo tvořeno betonovými stupni, na které bude konstrukce postavena,“uvedl o založení a stavbě soklu statik Václav Jandáček.
Ukotvení podle návrhu zajistí skupina osmi mikropilot s kořeny o délce cca sedm metrů a volnou částí trubky do délky tří metrů. „Navržené řešení je spojkou nových metod založení a dělení konstrukce podle původního kamenořezu,“konstatuje zpracovaný návrh Václava Jandáčka.
Kam ho umístit
Problém představuje i případné umístění monumentu zpět na Malostranském náměstí. Starý základ statue se údajně nalézá stále na svém místě pod dlažbou náměstí poblíž tramvajové tratě. Varianta „B“sousoší klade před budovu Matematicko-fyzikální fakulty, dříve C. k. Český zemský vrchní soud, původně Jezuitský profesní dům.
V porovnání s technickými a finančními úskalími se jako maličkost jeví nápis na pomníku. Ten se již v druhé polovině 19. století měnil, německý text česká, tehdy ještě austroslavistická radnice přeložila do pražského většinového jazyka. Původní dík „udatnému vůdci c. k. vojska“může vystřídat jednoduchý text Josef Václav hrabě Radecký s životními daty. Lakonická varianta nabízí jen jméno „Radecký“. Ve všech případech jméno vojevůdce doprovází dedikace vojákům padlým ve válkách 19. století.
Vážnější zádrhel než technické peripetie s návratem vojáka představují politické vášně. Plán úpravy Malostranského náměstí s návratem aktuálně nepočítá. „K obnově Malostranského náměstí je vypracována studie, která opětovné umístění pomníku Radeckého neřeší,“potvrdil zamítavé stanovisko Vít Hofman, mluvčí pražského magistrátu. Ne všichni pražští politici však jsou proti Radeckému. „Jsem pro návrat, při rekonstrukci se upravila i tramvajová trať tak, aby mohlo dojít k návratu sochy na původní místo. Obávám se však, že návrat Radeckého by vyvolal ještě ostřejší diskusi než znovuumístění mariánského sloupu na Staroměstském náměstí,“uvedl Jan Wolf (TOP 09 a STAN – Spojené síly pro Prahu), předseda výboru pro kulturu pražského magistrátu a zastupitel. Otevřenou možnost návratu nabízí i Manuál tvorby veřejných prostranství pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR). „Rolí umění je i reflektovat nejednoznačná, rozporuplná a konfliktní témata,“uvádí Manuál.
„Věřím, že odpor proti Radeckého pomníku nebude tak jednoznačný jako u mariánského sloupu,“ řekl Jan Bárta. Návratu podle jeho představ předejde široce založená debata o roli Radeckého, jeho době a hodnotě monumentu.
Hold stratégovi
Česká metropole vzdala hold největšímu tuzemskému vojevůdci moderních dějin a vítězi nad Napoleonem na podzim roku 1858, pár měsíců po smrti starého maršála. Monument vytvořili znamenití umělci, Josef a Emanuel Maxové.
Jejich dílo představovalo masivní žulový podstavec na dvou kamenných stupních. Jeho stupňům dominovalo osm vojáků se štítem na ramenou, nesoucím maršála Radeckého. Celý komplex měřil až po špici praporu 11 metrů a šest centimetrů. Na podzim 1918 došlo při obrazoboreckých bouřích k zakrytí sousoší a na jaře roku následujícího k demontáži, část díla skončila v Lapidáriu.
Vznik republiky odnesly v českých zemích zkázou desítky památníků, symbolizujících monarchii. Například ve Slaném padl mariánský sloup. Obdobný kolínský monument uhájili památkáři s úřední pomocí české Zemské správy politické. Ta pohrozila i tím, že sloup nechá hlídat četníky. Bouralo se i v převážně německém Chebu. Čeští vojáci na podzim 1920 rozbili sochu císaře Josefa II. Za zpěvu písně „Wacht am Rhein“Chebané vladaře vrátili zpět. Politická správa monarchu definitivně odstranila roku 1923.
„Národní muzeum bude nápomocno a umožní vyrobit identickou kopii.