Den, kdy se lidstvu splnil odvěký sen
Lidé odjakživa toužili cestovat na Měsíc. Vyprávěli si o tom legendy. Psali o tom knihy. Fantastický román Ze Země na Měsíc od vizionáře Julesa Verna, satiru Pravý výlet pana Broučka do Měsíce od Svatopluka Čecha a další a další.
Přesně před padesáti lety se tyto sny staly skutečností.
Na okraji měsíční pláně nazvané Moře klidu přistál stroj s lidmi na palubě.
Byl to lunární modul kosmické lodi Apollo 11 nazvaný Orel. Na
jeho palubě byli američtí astronauti Neil Armstrong a Edwin „Buzz“Aldrin. Jejich šťastným přistáním vyvrcholilo osmileté úsilí statisíců lidí.
20. července 1969 ve 20 hodin a 17 minut lidé poprvé v historii stanuli na jiném vesmírném tělese, než je Země.
MF DNES přináší původní reportáž redaktora deníku Mladá fronta Karla Pacnera, který přistání prvních lidí na Měsíci sledoval přímo v řídicím středisku v Houstonu. (bš)
HPůvodní reportáž redaktora deníku Mladá fronta Karla Pacnera, který jako jediný československý novinář sledoval cestu Apolla 11 přímo v USA. Text vyšel 21. července 1969.
istorická chvíle!
Napětí v houstonském středisku dosahuje maxima. V duchu všichni o něco předbíháme vývoj událostí. Máme k dispozici minutový rozpis letu a srovnáváme jej s hlášeními o skutečném průběhu, která neustále dostáváme.
Teď – u nás doma je 20 hodin 11 minut – by měl Orel, odpojený od velitelské kabiny, zahájit sestup k Měsíci. Teď je ve výši 15 240 metrů, letí rychlostí 6 100 km za hodinu a od místa přistání mu zbývá 489 kilometrů. Teď letí s osou motorů rovnoběžnou s horizontem, kosmonauté jsou v poloze na břiše, nohama dopředu. Brzdicí motor, zapojený na plný tah, sráží rychlost na 645 km/hod., tedy na rychlost běžného dopravního letadla. Teď se Orel ve výši necelých 14 kilometrů otáčí kolem své svislé osy o 180 stupňů a zaujímá základní pozici – jeho svislá osa směřuje kolmo k povrchu Měsíce.
Teď končí brzdná fáze, Orel letí ve výši 3 100 metrů, už jen 2 247 metrů, rychlost klesá na 408 km/hod., do místa přistání chybí slabých osm kilometrů. Okna kabiny se dívají dopředu. Sestup řídí palubní počítač podle údajů radaru. Teď klesl Orel na 610 metrů, zpomalil a jako vrtulník skoro svisle sestupuje k Měsíci rychlostí 8,2 metru za vteřinu. Ještě zpomaluje, kosmonauté vyhlížejí místo k přistání.
Poslední vteřiny sestupu, Aldrin manévruje pomocí směrových trysek... – Teď – tykadla na podvozku Orla přicházejí do styku s povrchem, motor se vypíná... Doma by mělo být 21.14.
Dne 20. července 1969 první lidé přistáli na Měsíci. Jmenují se Neil Armstrong a Edwin Aldrin.
(...) Pokračování reportáže, které vyšlo v Mladé frontě 22. července 1969.
Seděli jsme v zasedacím sálu tiskového střediska houstonského velitelství a na dvou plátnech před sebou sledovali jednak přenos nejdůležitějších časů celé měsíční operace, jednak barevnou televizní animaci přistání. Samotný měsíční modul, jak známo, na televizní přenos samotného přistávacího manévru zařízen nebyl.
Každou vteřinu rostlo napětí. Až konečně: 102 hodiny, 45 minut, 2,2 vteřiny po startu Orel přistává. První lidé na Měsíci!
V sálech tiskového střediska zazněl potlesk, lidé si blahopřáli a novináři si navzájem dávali interview. Zato v řídicím sále – jak jsme pozorovali na obrazovkách – stále plně a soustředěně pracovali, na žádnou oslavu a jásání neměli ani pomyšlení. Epochální experiment pokračoval.