Muž, který léčí fotbalová srdce
Proč sportovce zabíjí srdce? A jak Messi prožívá odběr krve? Lékař Pavel Malovič vypráví. Řecký ostrov Chios
Půlka bratislavské kavárny, kde jsme seděli, zpozorněla. Takové zvuky nečekala a nejspíš ani nikdy neslyšela.
Tu du, tu du!
Ššš!
Dapadap!
Duc! Prch! Črrr! Frk! Renomovaný lékař Pavel Malovič napínal svaly, šteloval rty a pitvořil tvář. Jako mistři beatboxu, když imitují perkuse.
Jenže tohle nebyla hudba, nýbrž hlas lidského srdce v různých situacích. Zdravé, mladé, staré, v zápřahu, nemocné, se šelestem: „Opakuju svým medikům: Počítače se pletou častěji než člověk, proto se naučte srdce poslouchat. Jak? Třeba tak, že při koncertu vážné hudby rozeznáte tóny houslí od violy. A violu od violoncella. To by měl být váš trénink.“
Brzy 67letý Malovič je machr ve svém oboru. On neoperuje, ale léčí. Jako doktor pracoval sedmnáct let u fotbalových reprezentací, zažil mistrovství světa 1990. Od roku 2003 jezdí po světě jako dopingový komisař. Odebral tisíce vzorků, injekční stříkačku vpichoval do žil Messimu, Neymarovi či Ronaldovi. Zná trenéry Mourinha nebo Ancelottiho. K tomu píše hudební recenze, odborné statě, básně, hraje na housle i kytaru, přednáší, úžasně vypráví a intenzivně přemýšlí, proč srdce zabíjí sportovce. Jako tehdy v lednu 2004 v Guimaraesi, kde se maďarský útočník Miklós Fehér, blonďatý fešák s velkým talentem, sesunul k zemi. Právě dnes by mu bylo 40 let: „Vidím to před sebou. Dostane žlutou kartu,
ironicky se usměje na rozhodčího a pak se zhroutí na záda. Sekundová smrt. Měl vrozenou vadu, o které se nevědělo. Nezachránil by ho ani defibrilátor.“
Změnilo to pohled na fotbal?
Stoprocentně. Rok předtím sice na hřišti zemřel Kamerunec Foe, ale ten měl jiný patologický problém, o kterém se nevědělo. Navíc etnický rozdíl bývá při pohledu na srdce nezanedbatelný. Afričané mají jiné EKG, jiné nálezy, jiné křivky. Fotbal změnily až tragické případy Fehéra a Puerty, mladého kapitána Sevilly, který zemřel v roce 2007.
Co následovalo?
Prohloubila se rozsáhlost lékařských prohlídek. Vrcholné organizace UEFA a FIFA začaly vytvářet vzdělávací programy pro doktory, a hlavně všem došlo, že u mužstva nestačí mít jen traumatology a ortopedy, kteří se vyznají v kloubech, kostech, šlachách a svalech.
Proč ne?
Nejčerstvější odpověď by vám dali v Portu. Nebýt v květnu u hřiště internista Nelson Puga, slavný brankář Casillas by se možná už nikdy nevrátil do života. Při tréninku prodělal infarkt a Puga příznaky okamžitě poznal.
Chápete, že Casillas už znovu trénuje?
Možná se jen potřeboval vrátit do známého prostředí, ve kterém se cítí dobře. Nezapomínejte, že fotbal je silná droga, kterou když ztratíte, dostaví se abstinenční příznaky. Osobně si nejsem jistý, že Iker ještě bude chytat zápasy.
Tušíte, proč měl infarkt? V sedmatřiceti? A po tolika úžasných triumfech?
Nebo právě proto? Je dokázané, že brankáři mají při zápasech vyšší stupeň stresu než hráči v poli. Někdy až o čtyřicet procent. A Casillas chytal dvacet let na nejvyšší úrovni. Určitě v sobě nosil veliké napětí, vždyť jeho manželka má onkologické onemocnění. A víte, jak on se bojí doktorů? Na mistrovství Evropy 2012 jsem mu bral krev při dopingovém testu a trvalo to patnáct minut, pořád cukal rukou. Musel jsem ho konejšit, vyprávět a najednou šup. Iker jen zaklel: Mierda! (ho**o)
Dopingoví komisaři jsou vnímaní spíš jako vetřelci. Nebo máte jiný pocit?
Jak kdy a jak kde. Hodně záleží, jak klubu narušíte komfortní zónu. Jednou byl nasupený trenér Simeone z Atlétika Madrid. Zatímco jeho chlapci Godín nebo Oblak šli do dopingové místnosti poslušně a obránce Juanfran už tam seděl s nataženou rukou, Simeone lamentoval: Máte pětačtyřicet minut, pak je trénink! Museli jsme zvládnout deset hráčů včetně Griezmanna a těch jeho dětských žil.
Kdy jste začal jako komisař?
V březnu 2003, Newcastle hrál doma Ligu mistrů s Barcelonou. Šílená dopingová místnost. Malá, zatuchlá, na pokutu. Z Barcelony vylosovali útočníka Kluiverta.
Získáváte v dopingové místnosti kamarády?
Spíš známé. Třeba David Silva z Manchesteru City už mě z dálky zdraví: Doktore, tak zase já? Ne, Davide, jména se teprve budou losovat. Ale stejně na něj obvykle dojde. Chudák, musí devěkrát z deseti případů.
Pokračování na protější straně