Zelenského druhé dějství
Ukrajinský politický nováček své soupeře už jednou rozdrtil, teď to zkusí i v parlamentu.
KYJEV
Pravé politické zemětřesení, nebo návrat frustrace? O tom, jaké vlastně bude vládnutí v dubnu zvoleného ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, se rozhodne až tuto neděli. Ukrajinci si totiž v předčasných volbách vyberou složení jednokomorového parlamentu, který akceschopnost hlavy státu do značné míry ovlivní.
Podle předvolebních průzkumů si prezidentova strana Sluha národa jde pro jisté vítězství, svůj hlas by jí mohla dát až polovina voličů. To, zda dosáhne na jednobarevný kabinet, potažmo s kým půjde do koalice, zůstává otázkou.
Většina v parlamentu prakticky umožní Zelenskému dělat si v zemi, co se mu zamane. Na paty mu přitom nešlape v podstatě vůbec nikdo: druhou nejsilnější stranu, Opoziční platformu v čele s kremelským spojencem Viktorem Medvedčukem, totiž podle sondáží podporuje něco přes deset procent Ukrajinců. Celkem by se do parlamentu mohlo dostat pět stran, většinu křesel nejspíš obsadí političtí nováčci.
Kdo s koho
Zelenskyj je ve funkci dva měsíce a za tu dobu už pochopil, že parlament může být v jeho úřadování velkým spojencem i nepřítelem. Ten stávající, v němž nemá jeho strana jediného poslance, ovládají stoupenci exprezidenta Petra Porošenka a Zelenskyj s nimi vede lítý boj.
Na svůj účet si mohl připsat zatím jediné vítězství, a tím jsou právě předčasné volby, které si prosadil i u ústavního soudu. Poslanci mu naproti tomu odmítli projednávat jeho úpravy ve volebním zákoně. S nepořízenou odešel i se žádostí odvolat ministry zahraničí a obrany, i přes to, že oba činitelé podali po jeho nástupu do funkce demisi. Parlament jim ale nedovolil odejít.
Nedotknutelná popularita
Čím více se ale političtí mazáci snažili nezkušenému Zelenskému podrýt popularitu, tím více jeho obliba stoupala. Někdejší herec se do role prezidenta pustil po hlavě, stejně jako hrdina, kterého hrál v populárním sitcomu Sluha národu, po němž je pojmenovaná i jeho strana.
Hned po své inauguraci rozpustil Zelenskyj parlament a rozjel personální změny ve vedení regionů i v tajných službách. Honosné sídlo hlavy státu chce přesunout do kongresového centra, kde se během krveprolití v roce 2014 ukrývali demonstranti. Rozhodl se zrušit i nákladnou vojenskou přehlídku, která se každoročně koná u příležitosti srpnového Dne nezávislosti.
Voliče oslovuje Zelenskyj nadále hlavně na sociálních sítích, kde mu dobrou image zajišťují i profesionálně natočená videa o jeho úřadování. Za doprovodu hudby jako z akčního filmu se na nich prezident setkává s občany nebo přednáší projevy před vojáky. Hitem internetu se stal záznam z jednání, na němž Zelenskyj rázně vypověděl z místnosti kyjevského činitele, který byl v minulosti souzen za loupež.
Konec jedné politické éry
Ačkoliv sociologové varují, že kvůli smíšenému volebnímu systému je výsledek mimořádných voleb těžké předpovědět, prakticky není pochyb, že povedou ke konci jedné politické éry. Některé politické stálice totiž bojují o to, aby vůbec překročily pětiprocentní bariéru potřebnou ke vstupu do parlamentu.
Předvolební sondáže dávají šance vedle proruské Opoziční platformy také straně Vlast expremiérky Julije Tymošenkové či Evropské solidaritě exprezidenta Porošenka. Prorazit by mohl i další politický nováček, muzikant Svjatoslav Vakarčuk a jeho strana Hlas, o níž se spekuluje jako o koaličním partnerovi Zelenského.
Sen o nové elitě
Ten, kdo volební klání vyhraje, to nebude mít v zemi lehké. Čeká ho mimo jiné boj s korupcí, kterou Ukrajinci řadí k problému číslo jedna, dokonce i před válku s proruskými povstalci, kterou Kyjev vede na východě země. Prosadit musí i reformy, jimiž si mezinárodní dárci podmiňují miliardové půjčky potřebné ke stabilizaci ekonomické situace v jedné z nejchudších zemí v Evropě.
Zelenskému přitom stejně jako v prezidentských volbách opět schází konkrétní politický program a pod pokličkou drží i svůj návrh na řešení krize na Donbasu. Podle ukrajinské socioložky Iryny Bekeškinové je Zelenskyj snem pro voliče, kteří doufají, že jeho strana bude jiná než stávající politické elity. Jaká bude realita, zatím jasné není.