Colours prošly léčbou The Cure
Čtyři dny nabité muzikou všech myslitelných žánrů, skvělé premiéry i očekávané návraty. Tím vším byly letos Colours of Ostrava.
Po čtyřech dnech plných muziky se Colours of Ostrava dočkaly na závěr rychlé léčby, tedy britské kapely The Cure. Koncert ve skutečnosti trval dvě hodiny, ale už předem se vědělo, že legendární skupina přiletí soukromým tryskáčem těsně před vystoupením a odletí hned poté, co je odehraje. „Lepší a slavnější kapelu si k osmnáctému ročníku našeho festivalu nemůžeme ani přát. Je to pro nás obrovská pocta,“mluví ředitelka festivalu Zlata Holušová dokonce o splněném snu.
Divácké reakce na vrchol přehlídky se ovšem nemohly víc různit. „Obestavěli se zdí a odehráli si své“versus „takhle veselého a komunikativního Roberta Smithe jsem ještě neviděl“. Nebo „cajdáky, cajdáky, ani jsem je nerozeznal“versus „příjemná změna oproti všem těm hyperpozitivním lidičkám před nimi“.
Kryštof? A proč proboha ne
The Cure prostě asi víc než kdo jiný dokážou rozdělit publikum na nesmiřitelné tábory skalních fanoušků a těch, kteří šli zrovna jen okolo. To je sice na velkou hudební přehlídku poněkud nepraktické, ale na druhou stranu, kde jinde než na multižánrovém festivalu tohoto rozsahu může člověk i na headlinerem, který jej neoslovil, mávnout rukou a odebrat se k jednomu z desítek pódií, kde se hraje více podle jeho vkusu.
A hlavně právě a jen chuť poslouchat konkrétní žánr byla tím prubířským kamenem, protože na vyloženě špatný nebo nedejbože odfláknutý koncert tu snad narazit nešlo. Těch skutečně pamětihodných vystoupení byla hned řada. Už ve středu jedinečná, od pohledu éterická, hudbou i pódiovým projevem však naprosto živočišná Florence Welchová s kapelou Florence + The Machine. Podmanivý Rag’n’Bone Man, který míchá vše, co je Colours milé – blues, gospel, soul. A ještě to umí být docela slušný nářez. Kouzelný John Butler, který z akustické kytary dokáže vytřískat neskutečné zvuky a emoce.
The Cure byli poprvé na Colours, Florence poprvé v Česku, Buty nebo Kryštof se na přehlídku po letech vrátili. A jistě u Richarda Krajča a spol. se také objevovaly hlasy, že na festivalu nemají co dělat. Ale zaprvé ve čtvrtek přilákali víc lidí než ostatní vystupující. A zadruhé, proč by nemohli. Popustit uzdu zábavě a užít si písně, jejichž refrény všichni znají, může být na akci plné sofistikované hudby v cizích jazycích docela očistné.
Letošní ročník se zdařil i díky tomu, že mu relativně hodně přálo počasí. Propršený koncert Lewise Capaldiho je mrzutost, ale nepřišly bouřky, které by celý areál prostě odnesly. Na obou hlavních scénách byl také až neskutečně luxusní zvuk. Skoro bylo jedno, kde člověk stojí – přímo pod pódiem, víc vzadu, trochu bokem. Skvělý poslech všude.
Malá radost? I se zálohou na kelímek jen za dvacku bylo v areálu po celou dobu čisto. Možná proto, že jím křižoval také početný oddíl uklízečů, kteří vesměs sbírali i drobné odpadky. Nepotěšila snad jen distribuce cideru, vhodné festivalové alternativy pro nepivaře. Točený byl jen na pár místech, plechovkový ani ne u všech pivních stanů. Jinak ovšem byla nabídka občerstvení tradičně velmi pestrá.
Meltingpot i proti korektnosti
Colours navíc už dávno nejsou „jen“hudební přehlídkou. Počtvrté se v jejich rámci konalo diskusní fórum Meltingpot, jež letos definitivně stvrdilo svou pozici. A to nikoliv jako zajímavá programová výplň pro chvíle, kdy nikdo nehraje, ale jako svébytná akce hodná pozornosti okolí.
Meltingpot si jednoduše našel své fanoušky a naplněné sály už v úvodní den festivalu jsou toho důkazem. Ač se stále najdou návštěvníci, kteří do toho „pravého rohu nahoře od brány“z principu raději nezavítají, protože zábava na hudebním festivalu má dle jejich soudu vypadat jinak.
Přitom opak je pravdou. Meltingpot je zábavný. Každé setkání se spisovatelem a dramatikem Tuviou Tenenbomem, zarytým odpůrcem politické korektnosti, bylo díky jeho intelektu a nadhledu nejen obohacující, ale i vtipné a trefné. S Němci, Brity i Američany už ve svém díle zúčtoval, my v Česku však údajně můžeme zůstat v klidu. Nedovolil by si prý psát o lidech, jejichž jazyku nerozumí a ani nikdy neporozumí. Pastor Mark Gungor vysvětlil, jak si porozumět se svými partnery, a mnohým připomněl, že hlavně humor vede ke spokojenosti ve vztahu. A jelikož již Meltingpot navštívil v minulosti, našli se tací, kteří mu za jeho rady šli poděkovat.
Dík patří také organizátorům, hlavně dramaturgyni Petře Hnikové, která stojí za výběrem hostů. Prozatím podle šéfky Colours of Ostrava Zlaty Holušové navštíví Meltingpot zhruba čtvrtina návštěvníků festivalu. Letošní ročník je však nadějnou předzvěstí toho, že v dalších letech bude toto číslo jen a jen stoupat.