Otázka zní: zabijí Jamese Bonda?

Mirky Spáčilové, redaktorky MF DNES

Celá hysterie kolem zvěsti, že kódové označení 007 převezme v příští bondovce žena a navíc Afroameričanka, by byla k smíchu. Kdyby to nebyl možná vůbec poslední záblesk humoru v historii agenta Jamese Bonda a kdyby „únik“kontroverzní informace nepřipomínal spíše cílenou kouřovou clonu, za níž se schovává to klíčové.

Totiž jestli Bonda zabijí.

Pokud to udělají, zabijí víc než legendu. Zabijí pohádku.

Zatím známe jen údajný začátek novinky, která do kin přijde příští jaro. Daniel Craig (popáté a naposled) coby James Bond tráví důchod na Jamajce, když ho kvůli globální krizi povolají zpět do akce – a pod číslem 007 mu představí jeho novou nositelku, čokoládovou krásku alias Lashanu Lynchovou. Dobrá, jako kdyby památný dres Jaromíra Jágra s číslicí 68 navlékli na mladou hokejistku, ale co se stane pak? Vrátí se hrdina na Jamajku po svých, či v rakvi?

Právě požadavek, aby špion sloužící Jejímu Veličenstvu na filmovém plátně od roku 1962 ve svém „úředním“pětadvacátém dobrodružství – mimo sérii vznikly ještě dva příběhy – jednou provždy zemřel, odmítl respektovat původně potvrzený režisér Danny Boyle. Po jeho odchodu převzal režii Cary Fukunaga, první Američan v historii bondovek; tipuje se, že kalifornský rodák pochová britského národního hrdinu na zakázku bez mrknutí oka.

Ale jen tak přímočará motivace zjevně v pozadí nestála. I vlastenec Boyle přece dobře ví, že pány nad životem a smrtí fiktivních postav nejsou režiséři, nýbrž producenti, v daném případě hlavně Barbara Broccoli, která práva zdědila po svém otci a podle zákulisních dohadů má její osobní vkus hlavní slovo při výběru každého dalšího Bondova představitele.

Je dost dobře možné, že právě hollywoodská

producentka hodlá jít s vlnou politické korektnosti, rozmanitosti a MeToo, takže žena, navíc tmavé pleti, dostane povolení zabíjet, místo aby po vzoru svých předchůdkyň jen slastně padala do náruče neprůstřelného nadsamce.

Dejme tomu, že si to doba žádá. Ale proč proboha i tady?

Bondovky jsou přece pohádky, v tom tkví jejich půvab, a jako takové mají svá pravidla, která, jak ví nejen Boyle, se prostě neporušují. Zahynout musí drak, nikoli princ; jak by to dopadlo, kdyby se na klasické báchorky uplatnilo novodobé tažení?

Zlatovláska by nosila afro, Červená Karkulka by vlka ušetřila díky hnutí na ochranu zvířat a v perníkové chaloupce by sídlil ježidědek. Přesněji chaloupka by nebyla perníková, protože cukr kazí dětské zoubky, ale nízkoenergetická ekologická biostavba z mořských řas.

Král by musel vyhlásit republiku a svolávat pro každé rozhodnutí parlament, i kdyby chtěl jen potáhnout sídelní město černým suknem kvůli smutné princezně, která by se zase nesměla léčit pomocí rasově podbarvených anekdot, třebaže Kohn s Roubíčkem mají prokazatelně vysokou účinnost.

Paradoxní je, že děti berou pohádky s nadhledem, zato dospělí se zbláznili. Budují svět bez fantazie, svět, ve kterém se tváří vážně i komiksy, kde smyšlený Vinnetou volá po větším realismu a spasitelé vesmíru se určují podle etnických kvót.

Jestli padne i James Bond, zůstane na stráži pohádkových tradic poslední osamělý mohykán z rodu bílých dobrodruhů s humorem a šarmem, Indiana Jones. Tedy do té doby, než za příštím pokladem vyrazí dejme tomu asijská Indiana Jonesová se svou družkou.

A pohádky bude konec.