Tornádo ničilo Vyšehrad. „Byl to sám Satan“

Přesně před 900 lety bořilo domy na Vyšehradě tornádo. Nebezpečné víry se Česku nevyhýbají ani dnes. Odnesly i auto s manželi.

Nebe potemnělo, zvedl se silný vítr. A pak se stalo něco tak děsivého a těžko vysvětlitelného, že to lidi žijící před devíti sty lety za zdmi hradiště na Vyšehradě pořádně vystrašilo.

Z oblak se spustil podivný kroutící se trychtýř. A začalo peklo, jak popisuje události z 30. července roku 1119 Kosmova kronika.

„Ve středu, když se již den chýlil k večeru, prudký vichr, ba sám Satan v podobě víru, udeřiv náhle od jižní strany na knížecí palác na hradě Vyšehradě, vyvrátil od základů

velmi pevnou zeď, a tak kdežto obojí strana paláce zůstala celá a neotřesená, střed byl až k zemi vyvrácen. A rychleji, než by člověk přelomil klas, náraz větru polámal hořejší a dolejší trámy i s domem samým na kousky a rozházel je. Tato vichřice byla tak silná, že kdekoliv zuřila, v této zemi svou prudkostí vyvrátila lesy, štěpy a vůbec vše, co jí stálo v cestě,“vypráví kronika o události 900 let staré.

Současní meteorologové nepochybují, že známý kronikář velmi věrně popsal tornádo. Jde tak o první zaznamenaný úkaz tohoto druhu u nás.

Byť se ještě i dnes najdou tací, kteří pokládají tornáda výhradně za výsadu amerického Středozápadu, nejsou v Česku tak úplně výjimečná.

Situací, kdy se rotující „chobot“vzdušného víru dotkne země a začne lámat stromy nebo ničit střechy, zachytí experti na našem území několik za desetiletí.

Ostatně archivních zápisů popisujících tornádo je mnohem víc. A občas vypráví vskutku o zvláštních jevech.

Náraz větru polámal hořejší a dolejší trámy i s domem samým na kousky a rozházel je.

Letopisy hradišťsko-opatovické a zápis z roku 1144 popisují i další tornádo, které udeřilo rovněž ve 12. století.

„Dne 14. května strašná a za našich časů neslýchaná věc stala se nedaleko ležení knížete Oty. Viděn jest černý sloup, an vstupuje od země až nahoru k oblakům, a v jeho kruhu točil se prudký vír,“popisuje autor letopisů.

A v barvitém vyprávění pokračuje. „Po přestávce asi hodinu trvající viděti bylo jiný sloup temnější nežli tma a prudším ještě vírem na tentýž způsob od země se zdvihati, proti němuž zase se objevilo ve vzduchu znamení na způsob nejjasnějšího kruhu, v jehož prostředku bylo viděti obraz svatého kříže, a to znamení s podivnou rychlostí obludu tu protklo a až k povrchu země přitlačilo,“neodolá letopisec teologickému připodobnění situace, když evidentně popisuje vývoj dvou po sobě jdoucích tornád.

Na závěr nechybí zmínka o udatnosti mužů, kteří se vydali vstříc pekelné nestvůře. Byť se nakonec výpad někdejších „lovců tornád“rychle změnil ve zběsilý ústup. „Když někteří z rytířů zmužile blíže přistoupili, chtíce to pozorovati, s pokrytýma očima odešli; nemohliť zírati na tuto obludu, když se jim písek a drobné kamínky kolem obličeje točily a vytrhané chrasti povrchu očí jejich obtížnosti činilo.“

Tornádu se raději vyhnout

Tornádo není radno podceňovat ani v českých poměrech dnes.

„Rotující vír dosahuje v pohodě rychlosti 200 kilometrů za hodinu i víc. Prach se pak dostane do uší, nosu, úst a člověk se může udusit. Navíc tam vzniká zřejmě silný podtlak, čili je pravděpodobné, že by to ani nešlo udýchat a skončilo to špatně,“varuje meteorolog Petr Dvořák.

Jsou to jen úvahy, protože případ, kdy by tornádo vcuclo člověka, zadusilo ho či utlouklo troskami, naštěstí v tuzemských statistikách chybí. Nicméně ze světa víme, že bezprostřední střet s tornádem přežije málokdo.

Tornádových jevů bývá v Česku pozorováno desítky ročně. Termín tornádo však splní jen „chobot“, který se dotkne země. Jevu, který se sice z mraku také postupně prodlužuje svisle dolů, ale nakonec se s terénem nespojí, se říká tromba.

Rotující vír funguje jako vzdušný vysavač. Nasává kamínky, prach, trosky a vynáší je vysoko do nebe. A dokáže i bizarnější věci.

Třeba v roce 1586 nasál v okolí Orlíku ze dvou rybníků vodní tříšť i s kapry a štikami, které rozházel po okolí. Déšť ryb zasáhl i Novou Ves u Mladé Vožice v červnu 1761. Spis z tamní farnosti popisuje noční bouři, při níž padaly z nebe rybičky podobné pstruhům. Prý byly velmi chutné.

Letící škodovka u Chomutova

Zřejmě největší tornádo u nás řádilo v květnu 1910. Během 3,5 hodiny urazilo téměř 200 kilometrů z Českobudějovicka až ke Karlovým Varům. Oproti USA to sice není žádná divočina, přesto je i v Česku doložen případ, kdy tornádo nadneslo třeba auto. Před 19 lety na Chomutovsku se vznesla jedoucí Škoda 105 tři metry vysoko a skončila vedle silnice.

Že by počet tornád u nás dlouhodobě výrazně stoupl ve spojitosti s nynějším oteplováním, si meteorolog Petr Dvořák nemyslí. „Pokud ano, tak o nějaké jednotky procent. Spíš bude díky mobilům víc těch zdokumentovaných,“odhaduje.