Kam schovat energii „na pak“
Firmy vymýšlejí další nové způsoby, jak skladovat energii.
Michal Strnad
Hlavní problém obnovitelných zdrojů elektřiny dokážou experti i laici pojmenovat na první dobrou – svítí a fouká v době, kdy elektřinu třeba domácnosti nepotřebují. A otázka, jejíž vyřešení by vyneslo miliardy dolarů, pak zní: Kam elektřinu uložit „na potom“?
Jako první vytanou na mysl klasické baterie, ale jejich vývoj nezachytil masivní nástup obnovitelných zdrojů. Mají nízkou kapacitu, jsou pořád drahé a navíc obsahují řadu vzácných kovů. Co se bude dít, až miliony lithiových článků doslouží, představuje další velký otazník.
Přebytečnou elektřinu lze však uložit i jinak – například pomocí přečerpávacích elektráren, jako jsou Dlouhé stráně. Jenže ani jejich
kapacity nestačí a postavit nové představuje spíš sci-fi než reálnou alternativu. Ve velkém měřítku se tímto směrem pustili Němci, kteří využívají norské „přečerpávačky“k ukládání svých přebytků.
Jiným směrem jdou propagátoři vodíkového pohonu v autech. Navrhují, aby se potenciál slunce a větru vrhl do jejich služeb a vyráběl se s jejich pomocí vodík pro auta.
Ale agentura Bloomberg upozorňuje, že se nabízejí i méně konvenční způsoby, jak fotony a vzdušné proudění uložit, a v nich figurují nepoužívaná důlní díla, kterých je v Česku plno. Autoři nápadů zdůrazňují, že používají roky nebo i staletí známé technologie, k provozu potřebují jen levnou energii a na rozdíl od klasických baterek je neomezují problémy s klesající kapacitou. Jako bonus jsou k akci připravené stejně rychle jako třeba přečerpávací elektrárny a ještě vyjdou levněji než pole baterií o stejné kapacitě.