Zrádný lesk Trumpekonomiky

Donald Trump se stále vychvaluje, jak pod jeho vedením USA vzkvétají. Problémem však je, že sází na permanentní konflikt, který světové ani americké ekonomice dlouhodobě nic pozitivního nepřinese. Což by se mu nakonec nemuselo při snaze o znovuzvolení vyp

Prezident Donald Trump postavil svou volební kampaň na pár srozumitelných heslech, k těm klíčovým patří: Make America Great Again! neboli Učiňme Ameriku znovu velikou. Na něm se mu podařilo zároveň ukázat, že USA „Great“nejsou, tj. existují problémy, které on dokáže napravit a také dát kandidatuře mobilizační potenciál.

Jak vyplývalo z výroků i z prvních kroků Trumpa v prezidentském úřadě, problémy USA způsobilo především to, že byly příliš „hodné“na zlé zahraničí, které Američany okrádá různými způsoby. Přestože Trump naznačoval i určité domácí vazby (heslo „vysuším bažinu“), nakonec byla výraznějším prvkem jeho domácí politiky jen daňová reforma a la 80. léta.

Zásadní pozornost tedy zaměřil do zahraničí, které USA „ubližuje“, a to pomocí migrantů, nevýhodných dohod, nefunkčních a USA poškozujících institucí, měnových manipulací. Podobným směrem míří i právě rozjíždějící se kampaň za znovuzvolení prezidentem.

Jenže opravdu je Trump tak úspěšný, jak tvrdí? To, co si o tom budou myslet příští

rok voliči, totiž nejspíš rozhodne o novém obyvateli Bílého domu.

Přitlačit ke zdi

Trumpovy kroky jsou motivovány jeho zázemím z byznysu, což vysvětluje i to, že politiku chápe úzce jako transakční záležitost. Zocelen z tvrdého amerického trhu s nemovitostmi má tendenci přitlačit druhou stranu ke zdi, protože automaticky počítá s tím, že ho chce „odrbat“. Proto si oblíbil bilaterální vyjednávání. Domnívá se, že s jakýmkoliv partnerem bude mít navrch a dokáže protlačit výhodné podmínky. Při vyjednávání „nové NAFTA“(přesněji USMCA) se USA podařilo dohodnout nejprve s Mexikem, což Kanadu následně přinutilo k řadě ústupků, především v oblasti mléčného průmyslu.

Z obsahového hlediska se na dohodě odrážejí Trumpovy priority. Doložka proti měnové manipulaci (umělému podhodnocování měny za účelem získání obchodní výhody), důraz na ochranu duševního vlastnictví, posílení výroby v USA (návrat ze zahraničí, kde je levnější pracovní síla), zajištění přístupu na zahraniční trhy pro americké farmáře, což jsou typicky Trumpovi voliči.

Jak postup vyjednávání, tak i body, na které americká administrativa klade důraz, jsou velkým varováním pro EU i pro Japonsko. V obou případech Trump opovrhl dohodami, které byly vyjednávány za jeho předchůdce (TTIP a TPP).

Na jeho politice je nicméně zajímavé to, jak pregnantně vyjadřuje, že globalizovaný svět, který do značné míry vytvářely USA, pro Američany není tak výhodný, jak se zdálo v 90. letech, kdy jím byli okouzleni. Problémy ovšem podle něj nejsou primárně v domácím socioekonomickém nastavení, ač se dobře daří jen americkým korporacím a američtí zaměstnanci jsou na tom mizerně, ale v onom „zlém“zahraničí. Hlavní roli padoucha hraje Čína.

Padouch Čína

USA se za Trumpova vedení více uchylují k restriktivním obchodním nástrojům, od cel po sankce. Spojují tak geopolitické cíle (zadržování Číny) a ekonomické. Cla přitom poškozují nejen americké spotřebitele, i když Trump dává najevo, že si myslí, že je platí čínské firmy, ale i americké firmy, které v Číně vyrábějí.

Levné zboží z Asie totiž doslova „drží“kupní sílu běžných Američanů, kterým několik dekád stagnují mzdy. Právě z nich totiž většina lidí žije, ne z akciových indexů.

Americká administrativa také klade důraz na boj proti „měnové manipulaci“, i když sama dává najevo, že preferuje slabý dolar. I zde se projevuje nedostatek pochopení pro ekonomické vazby – pokud USA tlačí nějakou zemi do kouta, pak její měna logicky oslabuje. Trump si to ovšem vykládá jako „manipulaci“a „okrádání“Američanů. Podobně nedává moc smysl komplexní vztahy mezi dvěma zeměmi vnímat prizmatem obchodní bilance, protože nereflektuje působení amerických firem v jiné zemi.

Trump si je vědom toho, že ekonomika je jedním z klíčových faktorů pro znovuzvolení. Když se lidé mají dobře, prezident většinou zůstává. Proto když impulz z jeho daňové reformy, která nejvíce pomohla nejbohatším, začal vyprchávat, tlačí na guvernéra americké centrální banky, aby snížil úrokové sazby a dodal ekonomice „další doping“. Protože jeho politika zvyšuje nejistotu ve světové ekonomice a narušuje obchodní i investiční toky, může se FED nakonec ke snížení úrokových sazeb uchýlit. Což by Trumpovi před volbami mohlo pomoct.

Americká ekonomika zaznamenává vyšší růst než eurozóna či Japonsko, jenže to neznamená, že ten proteče k běžnému Američanovi. Hlavní strukturální, dlouhodobé problémy totiž Trump neřeší, jeho infrastrukturní politika se smrskla na „velikou, krásnou zeď“s Mexikem. Vysoká nerovnost, stagnující mzdy, drahý a neefektivní zdravotnický systém, 40 milionů Američanů závislých na potravinových poukázkách, nevyvážená struktura ekonomiky, to nelze řešit bez kritického pohledu do vnitřku systému.

Poukazování na „zlé zahraničí“může být voličsky atraktivní, ale nevede k nápravě domácích poměrů. Spíše sází na oslabení, zadržení konkurentů, Číny v první řadě. Je to sázka na permanentní konflikt, který světové ani americké ekonomice dlouhodobě nic pozitivního nepřinese. Což by se nakonec Trumpovi nemuselo vyplatit.

Pouhé poukazování na zlé zahraničí nepovede k nápravě amerických domácích poměrů.