Důchody potřebují evoluci, ne revoluci
Tak nám prý na podzim představí ministryně sociálních věcí Jana Maláčová své představy o důchodové reformě. Už teď je zřejmé, že o revoluci nepůjde. K současné ministryni mám tisíc výhrad, ale v tomto s ní souhlasím – důchody potřebují spíše evoluční proces, nikoliv revoluci. O revoluci se pokusil exministr Jaromír Drábek nepříliš blahé paměti.
Pamatujete si slova tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska, že do nově schváleného druhého pilíře důchodového systému vstoupí až 60 procent lidí? Druhý pilíř však se změnou vlády rychle skončil i proto, že zájemců o něj bylo málo. Představa obou ministrů, že jejich reforma vyřeší vše, byla, obávám se, „poněkud mylná už proto, že k důchodu lze přistupovat různě“.
To, že si dobrovolně uberu ze státu placených 28 procent sociálního pojištění 3 procenta, přidám 2 procenta ze svého a těchto 5 procent svěřím soukromému fondu, vypadalo možná dobře a určitě by to pomohlo těm lépe vydělávajícím, ale stát a jeho průběžný důchodový systém přišel o ta tři procenta, což představoval výpadek 20 miliard korun!
Tento výpadek měl být pokryt výnosy z navýšení snížené sazby DPH z 10 na 14 procent, resp. teď už na 15 procent. Pamatujete? Premiérem Petrem Nečasem tehdy veřejně deklarovaný slib, že výnos z navýšení DPH půjde jen na důchody. Naplněn nikdy nebyl!
Pokud jde o další dobrovolné investice na stáří, není lepší a výhodnější než do soukromého, a přece jen co do výnosů trochu rizikového penzijního fondu investovat třeba do vlastního bydlení? Mít, či nemít vlastní byt či dům, nebo platit doživotně nájem, který se bude v čase zřejmě zvyšovat, to je rozdíl v příjmech, resp. výdajích v tisících korunách měsíčně, které důchodce-nájemník platí a důchodce-vlastník bytu či domu každý měsíc naopak ušetří.
Důchodce žijící ve svém má výhodu, kterou žádná reforma důchodci-nájemníkovi nenahradí. Investice do vlastního bydlení, která je navíc mezigenerační možná víc než ono kdysi slibované 1 procento, kterým budou–nebudou moci děti přispívat ze svého sociálního pojištění na důchod rodičů, je tak podle mě nejlepší investicí na stáří.
Zpětně tak vidím jako velmi pozitivní rozhodnutí měst z poloviny devadesátých let, kdy prodala tisíce bytů především na sídlištích nájemníkům, mnozí z nichž teď přicházejí do důchodového věku, za velmi přijatelné ceny. Jako vklad pro budoucí a jakoukoliv další důchodovou reformu pro současné vlastníky velmi dobrý počinek!
Dobrovolné důchodové připojištění se státním příspěvkem se docela osvědčilo, když se na něm podílí 80 procent práceschopného obyvatelstva, a není důvod na něm nic zásadního měnit. Možná by bylo dobře do něj ještě více a možná povinně zapojit zaměstnavatele a také pro ně najít daňově zvýhodnění.
Uvidíme, s čím ministryně Maláčová přijde. Ale zkušenost z Drábkovy důchodové reformy nabádá k nikoliv revolučním, ale spíše pozvolným změnám a k hledání širšího politického konsenzu. Aby se reforma zase po dalších volbách nerušila.