Dnes jsou vidět ti, kteří jen rádi mluví a mluví
OSTRAVA Politická korektnost spisovateli Tuviu Tenenbomovi nic neříká. Současnou levicí v Evropě i ve Spojených státech pohrdá a svými díly Chyťte Žida nebo Čau uprchlíci! vyprovokoval tisíce čtenářů. Není divu. Ptá se na otázky typu – jak se z Němců, národu, který byl ztělesněním zla, stala reklama na dobro nebo proč Evropané dávají přednost Palestině. Tenenbom byl hostem diskusního fóra Meltingpot na Colours of Ostrava.
Co vám na současné levici vadí?
Asi to, že mám rád její původní ideu a někteří ji dnes bohužel špatně chápou. Když přijde na otázky potratů, manželství homosexuálů nebo transgenderu, jsem levicový liberál. Tato rozhodnutí bych zcela nechal na jednotlivci. A pokud jednoho dne věda umožní, aby se z vás stala kočka, klidně si buďte kočkou, je mi to jedno. Věřím v právo menšiny chránit se proti většině.
A tak podle vás současná levice nečiní?
Myslím si, že by se společnost měla dokázat postarat o slabší a chudé. Jenže ti, kteří jsou nejvíce slyšet a mluví o pomoci chudým a potřebným, jsou lidé, kteří sedí v kavárnách a dost možná nikoho v nouzi nikdy neviděli. Přiznávám ale, že chovat se v duchu levicových myšlenek není jednoduché. Chce to výdrž. A možná proto jsem nikoho takového ještě během cest po Evropě nepotkal. Někoho, kdo by se skutečně zajímal.
Odvozuju si z toho správně, že být „napravo“je pak podle vás jednoduché?
Samozřejmě, idea konzervativců je zcela jasná – chtějí kapitalismus, nejkrásnější dívku i auto. To se pak žije lépe.
Pozorujete něco podobného i v Česku?
Na to vám odpovím jednoduše – situaci můžu zhodnotit pouze na místech, kde rozumím jazyku, a to je v mém případě pouze němčina, angličtina a hebrejština. Česky už se asi naučit nestihnu.
Ve společnosti se neustále mluví o nutnosti diskuse. Ta je v demokracii zajisté potřebná, když už na ni ale přijde, zdá se, že mnozí nehodlají respektovat její základní pravidla. Jak to?
Nevím, ale přesně takovou zkušenost mám. Dnes jsou vidět ti, kteří prostě rádi mluví, mluví a mluví, nálepkují se jako demokraté a nic víc. Chtějí, aby lidé přemýšleli, ale pouze za podmínky, že přemýšlejí jako oni. Chtějí, abyste mluvili, ale pouze pokud říkají to, co oni. Kdyby mohli, poslali by vás do vězení, protože nepřemýšlíte jako oni.
Mají na tom nějaký podíl sociální sítě?
Díky sociálním sítím je dnes mnohem jednodušší člověka za názory pronásledovat, bojkotovat nebo soudit. Lidé musí být opatrnější, pokud chtějí vyslovit odlišný názor. Máme tu důvod, proč politici i někteří byznysmeni chtějí kontrolovat svobodu slova na sociálních sítích ve jménu bezpečnosti a korektnosti.
Odkud tyto impulzy přicházejí?
Myslím, že nejvíce ze Spojených států. Tam žijí lidé, kteří disponují mocí, prostředky a penězi, a ty jim pomáhají šířit jejich ideologii dál. Nevidím rozdíl mezi jejich chováním a chováním Vladimira Putina nebo Recepa Erdogana.
Když pracujete v utajení, abyste měl rešerši pro své knihy, často se ocitáte ve společnosti lidí, se kterými nesdílíte názory. Je to pro vás jednoduché?
Když takto vstupuju do nového prostředí, snažím se na vše pohlížet tak, jako bych právě přiletěl z Marsu. Nehodnotím. Když režíruju v divadle, nutím své herce, aby zapomněli, kým jsou. A to samé chci po sobě. Ať se vydávám za Němce či Araba – když se vydávám za Ahmada, věřím, že jsem Ahmad.
Takže s vámi nezamávalo, když jste v baru potkal člověka, který vám řekl, že Hitler měl zabít mnohem více Židů?
Neměl jsem s tím problém, respektive spíše ani nemohl. Nepřemýšlel jsem nad tím, pouze to sdělil světu.