Rok od smrti tří českých vojáků

Martin Marcin, Kamil Beneš a Patrik Štěpánek padli 5. srpna 2018 v Afghánistánu při běžné patrole.

Lubomír Světnička

Nikdy nezapomeneme, říkají nejbližší kolegové tří padlých, velitelé i veřejnost. Právě dnes třeba v Táboře, kde je jejich památce věnována tamější Velká cena v triatlonu jako 1. ročník memoriálu vojáků padlých v Afghánistánu.

Před rokem, v neděli 5. srpna nad ránem, byla trojice českých vojáků ze 42. mechanizovaného praporu z Tábora na běžné patrole s dalšími vojáky asi devět kilometrů od spojenecké základny Bagrám, jejíž ochranu mají Češi na starosti.

Na jednom nepřehledném a těžko dostupném místě museli vojáci vystoupit z obrněných vozidel a pokračovat pěšky.

V čele šestičlenné hlídky šel americký voják se psem, za ním tři čeští vojáci a za nimi dva afghánští vojáci.

V boční uličce hlídka narazila na mladíka, na kterého začal štěkat služební pes. Americký voják zaklekl a na mladíka zamířil. Češi se s připravenými zbraněmi začali k mladíkovi přibližovat. V tu chvíli atentátník odpálil nálož na svém těle. Útok byl nečekaný a tragický.

Všichni tři čeští vojáci – Martin Marcin (36), Kamil Beneš (28) a Patrik Štěpánek (25) na místě zemřeli. Byli v tu chvíli útočníkovi nejblíž. Američan a dva příslušníci afghánské armády utrpěli těžká zranění.

Vlna solidarity překvapila

„Nikdy na kamarády nezapomenou. Tou smutnou událostí to nekončí. Starost by u jednotky měla být napořád a já vím, že to tak je,“vzpomněl na událost před rokem generál Jiří Verner, šéf Společného operačního centra na ministerstvu obrany, které zodpovídá za nasazení českých vojáků.

„Vždycky je úplně nejtěžší, když zazvoní telefon a člověku nějak jeho šestý smysl napoví, že se něco stalo,“dodal.

Tragická zpráva před rokem v Česku opět probudila velkou vlnu zájmu a solidarity s českými vojáky a jejich rodinami. Návrat těl padlých do vlasti přímo na letišti v Ruzyni sledovali představitelé armády a státu včetně prezidenta Miloše Zemana.

Armádní speciál s těly doprovázely nad Českem stíhačky Gripen a v tu chvíli se také rozezněly zvony katolických kostelů a chrámů v Praze. Památku padlých vojáků pak připomněly také sirény po celé zemi. V rámci finanční sbírky pro pozůstalé padlých se vybralo několik milionů korun.

Podle Vernera se právě v takových těžkých chvílích potvrzuje, že spolubojovníci a kamarádi tvoří neviditelnou sílu, která je pro rodiny padlých oporou. „Vždy jde o to, aby kluci, kteří jdou ven, byli jeden tým. Člověk jako jednotlivec není nic. Pokud se něco stane, pak se ukáže ta síla týmu, že se dovedou postarat i o svého padlého kamaráda a že nenechají rodinu na holičkách,“uvedl Verner.

Ministr obrany Lubomír Metnar všechny tři padlé vojáky povýšil in memoriam do hodností štábních praporčíků, dostali nejvyšší resortní vyznamenání Kříž obrany státu a prezident Miloš Zeman je 28. října vyznamenal medailí Za hrdinství.

Připavená léčka

K útoku se před rokem přihlásili islamisté Tálibánu. Vyšetřování ukázalo, že čeští vojáci padli během patroly do dobře připravené léčky. Útočník nebyl zřejmě sám a akci mu pomáhali připravovat další.

Jednou z výrazných reakcí, která tehdy bezprostředně zazněla, byla slova náčelníka generálního štábu Aleše Opaty. „Bude nás zajímat, kdo bombu sestrojil, kdo vybral sebevražedného atentátníka a kdo celou tu věc řídil. Protože pro nás je zásadní, že nikdo nebude beztrestně zabíjet české vojáky v Afghánistánu,“prohlásil rezolutně.

V polovině října pak Lidové noviny přinesly zprávu, že české speciální síly zabily v Afghánistánu jednoho z organizátorů útoku na české vojáky a dalšího zajaly. Oficiální místa to nekomentovala. Experti únik informace kritizovali s tím, že může ohrozit další české vojáky či místní spojence. Shodou okolností se ve stejný den stali čeští vojáci terčem dalšího pumového útoku. Zraněno bylo pět Čechů. Necelý týden poté, 22. října, se pak další obětí stal psovod Tomáš Procházka, když na něj na základně Šindánd střílel afghánský voják.