„Kostel je pro všechny, i pro homosexuály“
Evangelický farář Karel Müller v rozhovoru říká, že společnost se mění a dnes jsou různé typy rodiny, třeba dvě mámy s dětmi či páry bez dětí, a církev má přinášet i do těchto rodin Boží přijetí.
PRAHA Festival Prague Pride je trnem v oku mnohým konzervativně orientovaným lidem, negativní hlasy znějí často z řad duchovních. Není to ale pravidlem. „Přál bych si, aby lidé menšinové orientace mohli svobodně a s respektem okolí dávat najevo vzájemnou lásku,“říká farář Českobratrské církve evangelické Karel Müller, který včera večer vedl bohoslužbu za dobrý průběh festivalu Prague Pride.
Homosexualita a církev, to pro spoustu lidí absolutně nejde dohromady. Jak to tedy je?
Samozřejmě, že to jde dohromady, ale některé církve to vnímají jinak. Bohužel dostávají větší mediální prostor velmi konzervativní duchovní, jako je Marián Kuffa nebo Petr Piťha. Znám ale i spoustu lidí z církve, kteří jsou této komunitě otevření. Jsou to pro ně lidé stejní jako všichni ostatní.
Setkáváme se před bohoslužbou, kterou budete sloužit za Prague Pride. O čem budete mluvit?
Kázat budu o podobenství, které vypráví Ježíš v Lukášově evangeliu. Je to o muži, který přijde večer za svým přítelem a tluče u něj na dveře. Chce od něj chleba pro svého hosta, který k němu přišel. Ten muž, který je uvnitř, to odmítá. Ale prosící tluče a tluče a nakonec díky své neoblomnosti a vytrvalosti jídlo, které potřebuje, dostane. Končí to tím, že kdo prosí, ten dostane, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Já to vztahuji na LGBT (lesby, gayové, bisexuálové a transgender osoby – pozn. redakce) komunitu, která už padesát let tluče na dveře církve a chce po ní sdílení toho chleba, tedy toho společného života.
Často se homosexuálové, kteří byli vychováni v nějaké víře, od víry odvrátí právě kvůli tomu nepřijetí.
To je hodně smutné. Protože místo toho, abychom tvořili prostor pro každého, kdo chce hledat Boží přijetí a kdo chce vyznávat svou víru v Ježíše Krista a žít v církvi, některým lidem zavíráme dveře před nosem. To končí někdy i tragicky a některé mladé lidi to dožene k sebevraždě. To považuji za selhání církví.
Kolik lidí na bohoslužbu za dobrý průběh Prague Pride přišlo loni?
Byl plný kostel.
A přijdou i lidé, kteří obvykle nechodí?
Ano. Přijdou ale také ti, kteří chodí každou neděli. Myslím, že přijdou křesťané z LGBT komunity. Já samozřejmě nepoznám, kdo je homosexuál a kdo ne, a ani mi na tom v tu chvíli nezáleží. Důležité je, že tam jsme všichni společně.
Vy jste farářem pro mládež, dokonce máte svůj YouTube kanál Pastoral Brothers a také Facebook
a Instragram. Jaké otázky vám tam kladou mladí?
Ty projekty dělám ještě společně s jedním farářem, mým kamarádem Jakubem Malým. Je moje velká opora. Bez něj by žádný YouTube kanál nebyl. Je pravda, že nás lidé přes tento kanál kontaktují a ptají se na různé otázky. Na smysl života nebo jak to s tím Bohem je. Někdy nám chodí i nějaké nenávistné zprávy, ale na to si postupně zvykáme. Také se nás ptají na homosexualitu a jaký k ní máme vztah.
A na co se konkrétně ohledně homosexuality ptají?
Jestli má Bůh rád homosexuály nebo jestli homosexuálové mohou být v církvi a podobně. My je odkazujeme na hnutí Logos a to, že Bůh má rád všechny lidi bez rozdílu.
Takže má rád i homosexuály?
Má rád i homosexuály. Možná má rád i homofoby (člověk, který se obává homosexuálů – pozn. red.).
Jak vůbec vznikl nápad s videi?
V hospodě jako každý dobrý nápad. Já jsem nad tím přemýšlel delší dobu a hledal parťáka, který by do toho se mou šel, a Kuba na to kývl. Na jedné mládežnické celorepublikové akci jsme sedli do hospody a vymysleli název a vše kolem.
Tak pojďme se vrátit tedy k homosexuálům. Jak je to u vás v církvi nastavené, co se týče sňatků gayů a leseb?
U nás v církvi je zatím manželství
sňatkem muže a ženy. I když se vede nyní diskuse o tom, jak to bude dál i vzhledem k možnému zákonu o manželství stejnopohlavních párů. Nebudu předjímat nějaké závěry. Já jsem spíš toho názoru, že by sňatky homosexuálům měly být umožněné, ale neměly by být vynucované na farářích, kteří je dělat nechtějí.
Proč jste tomu nakloněný?
Protože si myslím, že láska dvou osob, ať už jsou stejného pohlaví, nebo různého, je prostě láska. A my jako církev máme vnášet Boží perspektivu do lidských vztahů, ať už jsou ty vztahy nastavené jakkoliv. Naším úkolem je tady být pro všechny lidi bez rozdílu.
Co říkáte na adopce dětí homosexuálními páry?
Lepší je, aby dítě vyrůstalo v milující rodině s milujícími rodiči než někde v ústavu. Důležitá je láska rodičů a zájem o dítě. Řekl bych, že horší je třeba takzvaná patchworková rodina, která je sešitá ze čtyř různých vztahů, kdy ani ty děti samy nevědí, kam patří.
Pořád tady mluvíme o lásce, co tedy láska z pohledu vás jako duchovního je?
Láska je příklon k člověku, láska je největší oběť Ježíše Krista na kříži, kterou za nás položil, a zároveň je láska otevřenost jednoho k druhému. A láska je to, když vás ten druhý přijímá, i když vás zná až do poslední hloubky vaší duše, a neodmítne vás, i když ví, jaký jste, že jste hříšný a děláte hlouposti.
Je v otázce homosexuality u vás v církvi generační střet?
Já jsem moc rád, že se o tom vede diskuse, v tomto jsme dost jedineční. Jsou tam oba názorové póly a také lidi mezi tím. Ale jsme schopní o tom diskutovat a pak si sednout společně ke stolu a bavit se i o něčem jiném. Neštěpí nás to a držíme pospolu. A rozhodně si nemyslím, že by to byl nějaký generační střet. Naopak od svých některých starších kolegů přejímám spoustu názorů a pohledů, které oni zastávali už před dvaceti lety, a naopak v mé generaci se najdou také homofobové.
Jak se vůbec váš názor na homosexualitu vyvíjel?
Vyvíjel. Přiznám se, že ze začátku jsem byl tak trochu proti, pak neutrální a svůj názor jsem si postupně vytvářel a měnil. S tím, jak jsem začal poznávat více homosexuálů, a to i v rámci naší církve, jsem došel k tomu, že jsou to moji přátelé. Tak proč to řešit?
Bible takhle vstřícná ke stejnopohlavním párům není. Nemyslíte, že když začneme měnit pravidla, nastane anarchie?
Nová pravidla se zavádějí a stará někdy přestávají platit. Společnost se vyvíjí a je potřeba dělat nové zákony. Můžete společnost zkoušet zakonzervovat takovou, jaká byla před dvěma sty lety, ale ona si stejně půjde nějakým svým směrem. Bible je text starý dva až tři tisíce let, sepisovaný v nějaké konkrétní společnosti a v nějaké době. Já věřím, že skrze Bibli k nám Boží slovo promlouvá, a mým úkolem jako faráře je ho ukazovat a přednášet lidem, ale otázkou je, jak slovo Boží interpretovat. Některá pravidla platila v minulosti a dnes už svůj smysl nemají. Některé věci naopak, jako miluj Boha a bližního svého jako sám sebe, to platí pořád. Bible ale nezná homosexualitu jako vztah dvou rovnoprávných jedinců, zná homosexuální jednání, a to je v rámci biblického textu většinou znásilnění a ponížení muže.
Karel Müller se kromě vedení bohoslužeb či vyučování věnuje společně s kolegou Jakubem Malým tvorbě videí s křesťanskou tematikou pod názvem Pastoral Brothers. Foto: Michal Šula, MAFRA
Hodně se mluví o tradiční rodině v této souvislosti. Co je to tradiční rodina?
Tradice se vyvíjejí. V Bibli třeba najdete tradiční rodinu jako máma, táta, otrokyně a jejich děti společně. Nebo táta a dvě mámy nebo táta a tisíc manželek. Takzvaná tradiční rodina je představovaná jako ideální forma z konce devatenáctého století. Ale společnost se někam posouvá a neustále se proměňuje. Dnes jsou různé typy rodiny, třeba máma a máma a děti, páry bez dětí, patchworkové rodiny. Úkolem nás jako církve je přinášet i do těchto rodin Boží přijetí a Boží lásku a neprosazovat jeden model, který považuje nějaká doba za jediný správný.
Takže jde o zdravý rozum?
Jde spíš o otevřenost srdce a neříkat, že pokud jste nezvládli tento model, jste špatní a hříšní lidé a nemáte u nás co dělat. Naopak, tito lidé potřebují dost často větší podporu, a ne další zátěž.
Spousta lidí se obává, že pokud se budeme otevírat homosexuálním svazkům, naši tradiční rodinu zničíme. Co si o tom myslíte?
Jak je to v tom kresleném vtipu: Homosexuál zaklepe na dveře a řekne, že vám přišel zničit tradiční rodinu. To prostě nemůže brát nikdo vážně.
Hodně lidem nevadí ani tak komunita LGBT jako jejich prezentace na Prague Pride. Nemyslíte si, že je to trochu divočina?
Největší divočina jsou ti lidé, kteří takhle hulákají na průvod. Bohužel jsou mezi nimi i křesťané. Já bych byl rád, kdyby žádný Prague Pride být nemusel a tato komunita byla respektována a brána jako každá jiná skupina lidí. Přál bych si, aby lidé menšinové orientace mohli svobodně a s respektem okolí dávat najevo vzájemnou lásku. Na moji kamarádku křičeli na ulici, protože si dala pusu se svojí holkou. To mě štve a přál bych si, aby lidé něco podobného vůbec neřešili.