KOHÁK STARŠÍ: JAK JSEM DĚLAL REVOLUCI
Přiopilý filmař Jaroslav Kohák se 17. listopadu 1989 omylem ocitl mezi štíty policistů a studenty. „Vyhnali nás z vinárny, kde přestali nalívat,“říká.
Muž s knírkem ve světlém plášti se na historických záběrech ze 17. listopadu 1989 prochází jakoby nic v úzkém pruhu, který zbyl mezi kordonem policistů z Veřejné bezpečnosti a řadou studentů. Jmenuje se Jaroslav Kohák. Chvíli se tam motá, pak vezme do ruky vlajku a snaží se usmířit oba tábory.
Později ho kvůli tomu dokonce naháněla „vyšetřovací komise pro události 17. listopadu“, protože se vyrojily spekulace, že ho tam tajně nasadila Státní bezpečnost, aby rozdmýchal protesty.
Následně ale kauza utichla, protože všichni pochopili, že Kohák – otec herce a režiséra Jakuba Koháka – se jen připletl do sametové revoluce poté, co měl upito a vyšel dezorientovaný z nedaleké vinárny U Rarášků v Mikulandské ulici.
Igor Chaun o něm natočil dokument Jardův sedmnáctej. Dnes je Kohákovi
81 let, vinárnu změnil a chodí do malostranského klubu Šatlava. V rozhovoru pro MF DNES vzpomíná na události před třiceti lety.
Překvapilo mě, jaká to tehdy byla kauza. Opravdu jste se tam náhodně přimotal?
To je dokázaný stokrát. Kdybych se tam nenamotal, tak už jsem dávno byl osolenej. Ty hoši mladý, co se zmocnili revoluce, si z toho udělali případ.
Trochu to však odráželo vaši mírně exhibicionistickou povahu?
No ježíšmarjá. Kolega Honza Mrázek říká: Nebejt Koháka, tak tady máte pořád bolševiky.
Ne všichni čtenáři ale znají váš příběh, tak to nějak shrňte. Vy jste byl ve vinárně U Rarášků a vyšel zrovna přímo před ten kordon...
To je přesně ono. Vy to můžete zapsat sám od sebe.
Ale povídejte…
Tam proběhli nějaký dva hoši a přestali nalejvat. Tak jsme se z vinárny vyhrnuli všichni z Mikulandské směrem na Národní třídu, kde stála napnutá fronta lidí. Tak bych byl srab, kdybych se nenarval do čela.
To jste bleskově vyhodnotil situaci a začal mávat vlajkou?
To až potom. Když jsem se tam ocitnul, panovala dramatická situace. Ulice osvícená. Tady stáli policajti a tady čelo průvodu. Já se brodil v prostředku mezi nimi. Pak jsem se stáhnul. A následně jsem se vrhnul dopředu, byli jsme od sebe jako od téhle zdi (pár metrů – pozn. red.). Sedli jsme si.
Bál jste se?
Nebál. Čeho bych se bál? Ono ani nebylo úniku, jedna hradba, druhá hradba. Když už tam jste. Já se nebojím. To byla taková krásná dramatická situace, oni stáli, my jsme stáli. To trvalo půl hodiny. Tak pět metrů od sebe.
Jak moc vás zmlátili? Rozebíralo se, že jste dostal málo, a proto jste údajně musel být tajný policista a provokatér.
Mezi náma, nejdřív to žádný masakr nebyl. Pak tam vběhli ty slavný parašutisti, barety, to bylo maso. Nebrali ohledy. Od nich jsem dostal nakládačku.
Poté vás předvedli do Bartolomějské na policii, ale pustili tak rychle, že jste tentýž den stihl ještě jednu hospodu?
Každého brali zvlášť a sepisovali protokol. Tak jsem se ptal vyslýchajícího policajta, jestli mám lhát, nebo říkat pravdu. A on odpověděl: „Lžete.“Tak jsem prohlásil, že jsem přišel pozdě a že jsem tam vlastně nebyl, i když by se na to přišlo, kdyby se to porovnávalo.
Znáte film Forrest Gump?
Ano.
Vy jste takový Forrest Gump sedmnáctého listopadu?
Vidíte to. Na služebně jsem se však už nebál. Věděl jsem, že na zavření to není. Ale co jsem netušil, že to rupne takhle rychle.
Vy jste to pak měl přijít celé vysvětlovat před vyšetřovací komisi k 17. listopadu.
Měl jsem přijít. Ale nepřišel. Oni si mysleli, že se jim vyhejbám. Ale já jsem pomáhal natáčet revoluci pro BBC. To bylo hodně dramatické, my jsme měli zpočátku jen jednu kameru.
Pomáhal jste zahraničním médiím?
To byl film, Dvanáct dní se to jmenovalo. Asi ho neznáte, já vám to seženu. Přišel člověk od BBC s kamerami a materiálem a odvezl to, co jsme natočili. Vysílalo se to 29. listopadu na BBC.
Zpět k vašemu sedmnáctému listopadu. Nakonec se to vše vysvětlilo a celá kauza skončila?
To skončilo hned, ten incident. Proto jsem nepřišel vypovídat před vyšetřovací komisi. Nezapomnělo se na to, prostě to pochopili.
A měl jste před rokem 1989 problém s komunisty? Byl jste disident?
Disident jsem nebyl, ale když mě lanařili, abych podepsal StB, tak jsem se ptal, co mám dělat, a oni říkali, když kromě jiného organizujete s Američany zápas v softbalu, tak byste nám mohl zapisovat čísla aut.
Takže vás StB lanařila?
Já jsem jim říkal: Vy jste se zbláznili. A oni na to: Znáte tohodle? A já odpověděl, že znám, to je jeden z nejcharakternějších lidí, co znám. A co byste nám o něm pověděl? A já na to, vy jste se zbláznili. A oni hrozili: Máte u nás takovejhle štos.
Co jste provedl, že na vás Státní bezpečnost měla tak velký svazek? A co na vás vůbec měli?
Oni to nasbírali za celý můj život. To bylo furt něco.
Stačilo být umělec a recesista?
Svým způsobem. Nešlo o žádné havlovské boje. Disidenti – to byla jiná parta. My jsme si žili svůj život.
Jak prožíváte 30. výročí sametové revoluce?
To je, jako kdybyste měl oslavovat konec války. Jde to do ztracena. Novináři si z toho dělají výročí a blbnou jako s Karlem Gottem (rozhovor s Kohákem proběhl v době Gottových narozenin – pozn. red). Neuvěřitelná záležitost.
Nejen pro bývalé studenty to ale přece znamená hodně.
No jo, budou chodit a říkat: „Jó, tenkrát...“Ty studenti, to byli z osmdesáti procent synáčkové komunistů a museli mít původ, to by vás jinak na školu nepustili. Vím to, protože jsem začal dělat filmového producenta od píky.
Vy máte filmařinu vystudovanou?
Nemám. Já jsem původní profesí stavař. Vyučený jsem tesař. Padesátá léta, tomu se říkalo sblížení s kolektivem. Abych se sblížil s kolektivem jako potomek takzvané buržoazie. To jsou ti samí – pétépáci. Takhle zničili celou generaci.
A vy jste byl už před Listopadem na volné noze?
Jasně. No, já jsem měl třikrát zákaz vstupu do budovy televize. Vždycky nějakej průšvih. Ale kamarádi vás tam dostanou, když jste v té branži.
Co říkáte filmu, který o vás natočil Igor Chaun?
Pozor, on byl na Národní třídě vedle mě. Takže znal pravdu. No, pravdu... Taky úplně nevěděl. Já jsem si ho vyžádal na ten film. Chtěl jsem, aby to natočil, jak to bylo doopravdy, a on to dal trošku do umění.
Ta vinárna U Rarášků, kde to všechno začalo, funguje ještě?
Byla zavřená a teď ji zase před půl rokem otevřeli.