Věž celá ze dřeva
Nejstarší stavební materiál dostal vzpruhu. A architekti s ním mají vysoké plány.
Fráze „zpátky na stromy“možná brzy dostane v oblasti architektury nový význam – pozitivní a pochvalný. Řada architektonických studií totiž znovuobjevila dřevo jako materiál, který se hodí nejen na malé dřevostavby, ale ze kterého lze postavit klidně i výškové budovy.
Stavba Dubové věže (Oakwood Tower) v Londýně vypadala už v roce 2016 téměř jako hotová věc. Konstrukce, které mělo v panoramatu britské metropole patřit druhé místo hned za ikonickým mrakodrapem Střep (The Shard) s výškou 310 metrů, se ale od té doby zatím příliš neposunula a zůstává jen na papíře.
Jenže i na něm ambicióznost projektu udivuje. Podle zastánců nových postupů se bude o dřevu mluvit jako o stavebním materiálu pro 21. století – stejně jako ocel a beton definují současnost.
Prvenství drží Norové. Zatím
Tabulky nejvyšších dřevěných budov se přepisují poměrně rychle. Aktuálně platí, že za nejvyšším „dřevodrapem“mohou milovníci architektury vyrazit do Norska, konkrétně do města Brumunddal.
Tamní dřevostavba nese název Mjostarnet a s výškou 85,4 metru zastíní petřínskou rozhlednu. Do osmnáctipatrové stavby se vměstnal hotel, plavecký bazén, byty, kanceláře i restaurace. Při stavbě asistovaly jeřáby, které na místo určení usazovaly jednotlivé bloky o výšce čtyř podlaží a následovalo jejich kotvení mezi sebou.
Podle architektů jde v případě výškových dřevostaveb o zlomový moment. Takto vysoká budova by se v Česku hravě dostala mezi velikány, ve světě odsunula o třicet výškových metrů na druhé místo budovu kolejí Kolumbijské univerzity ve Vancouveru – ta dosahuje 53 metrů.
Ještě blíž Česku se nachází 84metrový dům HoHo Wien. I v případě vídeňské stavby použili stavaři převážně dřevo, byť nosné jádro svěřili betonu.
Znovuobjevený materiál
Za to, že se dřevo znovu vrací do hry jako hlavní materiál, ze kterého rostou výškové budovy, vděčí technologickému pokroku při zpracování. Jde především o lepení jednotlivých lamel či desek do větších souborů. Opracované kusy se opatří „zubatým“spojem, díky němuž do sebe zapadnou, a vzniká delší prvek.
A nyní záleží na tom, jakým způsobem proces pokračuje. Pokud se více takových prvků spojí bokem, vznikne vrstva, na jejíž vlákna se kolmo nalepí další deska – to je základ křížem lepeného dřeva (CLT). Pokud lepení pokračuje ve stejném směru, vzniká lepená dřevěná konstrukce (glulam). Podstata je stejná, liší se však vlastnosti, a tím i využití.
Zatímco křížem lepené dřevo slouží pro budování stěn či podlah, glulam využívají architekti pro hlavní nosné prvky konstrukce. Díky nim lze vyrobit přímé i zakřivené části mostů, sportovních hal či sakrálních staveb, kde by jednoduché kmeny neobstály. V praxi se pak oba typy kombinují.
Stavět jako z lega
Hlavní výhody výškových dřevostaveb se neliší od těch rodinných, které známe z Česka. Jde například o rychlost výstavby. V Norsku i v Kanadě nejdříve připravili jednotlivé bloky a ty pak skládali na předem připraveném místě podobně jako velké lego. Díky tomu se Kanaďanům podařilo postavit celý dům za 66 dnů. Dřevěné desky a konstrukční prvky jsou také lehčí, takže doprava na místo určení vyjde levněji.
Díky svým vlastnostem dřevo lépe snáší otřesy země, na což v Asii přišli už před staletími. Tuto přednost však u vysokých dřevostaveb vykupuje větší výchylka ve vyšších patrech budovy. Ale i s tím se architekti naučili pracovat a upravili projekty tak, že si obyvatelé nejvyšších sfér nemusejí připadat jako na lodi.
V případě dřevostaveb, vysokých i nízkých, dříve či později přijde řeč na riziko ohně. Zastánci „novinky“upozorňují, že vlastnosti dřeva v některých ohledech tradiční ocel dokonce překonávají. Upozorňují například na to, že při určité teplotě ztratí kov své vlastnosti, a když čelí ocelové nosníky teplotě 600 stupňů, přicházejí o polovinu své pevnosti.
Pokud začne hořet lepená deska, tak část zuhelnatí a díky tomu se další postup plamenů výrazně zpomalí. Také architekti chystaného londýnského „dřeváku“uvádějí, že protipožární vlastnosti budovy překonávají dnes platící normy, takže se Londýňané kvůli Oakwood Tower nemusejí obávat opakování Velkého požáru z roku 1666.
„Požáry měst vznikají od malých kousků dřeva, ne od bloků, se kterými velké dřevostavby počítají. Zapálit velký kus dřeva je docela obtížné,“rozháněl pro televizní stanici CNN pochyby Michael Ramage z Centra pro inovace přírodních materiálů při Cambridge University. A dodal, že od určité velikosti musí mít každá budova instalovaný protipožární systém, takže v tomto ohledu nedělá mezi betonem, ocelí a dřevem rozdíl.
Méně skleníkových plynů
Stále častěji zní jako hlavní výhoda dřevostaveb „udržitelnost“. Při výrobě oceli a betonu vzniká obrovské množství oxidu uhličitého – při tavení rudy, produkci cementu, tedy základní suroviny v betonu, a také při přepravě materiálů. Podle odhadů vznikne desetina světových skleníkových plynů právě kvůli výstavbě.
Stromy při svém růstu oxid uhličitý naopak pohlcují, takže stavby ze dřeva zanechají menší uhlíkovou stopu. A jde o obnovitelný zdroj, byť pomalejší. Podle údajů Eurostatu pokrývají lesy 43 procent plochy Evropské unie, takže stavebního materiálu by mělo být dost. Největší evropští výrobci, firmy Binderholz a Stora Enso, v roce 2016 odhadovali, že produkci CLT desek do roku 2020 zdvojnásobí na 1,2 milionu metrů čtverečních.
Rozmachu dřeva coby stavebního materiálu by mohli využít i čeští lesníci a majitelé pil. Jejich rakouští konkurenti totiž patří v produkci CLT desek ke špičce, dobře se drží také Němci, Švédové a Finové.
„CLT desky a glulam se v Česku vyrábějí v omezeném množství, tržby tohoto segmentu jsou do pěti procent z celkové produkce primárního zpracování dříví v Česku,“uvádí Robert Babuka z poradenské společnosti Apicon, která se kromě jiného zabývá dřevozpracujícím průmyslem. Podle něj lze k výrobě dřevěných elementů využít i část kůrovcového dřeva, záleží však na jeho stavu.
Česko dřevěné?
Architekt Pavel Horák z firmy Prodesi, která se dřevostavbami a jejich propagací zabývá, zase upozorňuje, že dřevostavby mohou v létě ulevit přehřátým sídlům. „Stavby ze dřeva mají mnohem nižší akumulaci, a tím pádem snižují přehřívání měst. Zda se budou stavět celé čtvrtě, nebo dokonce města ze dřeva, to je otázka, ale určitě se již zdaleka nejedná o nějakou exotickou alternativu,“tvrdí.
Dřevostavby pro rodinné domy už Češi objevili, ale výšková budova ze dřeva zatím v Česku nestojí. Podle ministerstva pro místní rozvoj však „dřevodrapům“v Česku nestojí nic v cestě – jen musí splnit veškeré normy jako jakákoliv jiná stavba.
„Takové stavby by byly možné, pokud by to umožňovaly územní plán nebo regulační plán a pokud by tato stavba splnila základní požadavky na stavby dané evropskou a národní legislativou,“sdělil Vilém Frček z odboru komunikace MMR.
To potvrzuje také Horák. „I u nás je možné postavit výškovou budovu ze dřeva. Normy nejsou primárně nastavené na výškové stavění ze dřeva. Jen je potřeba doložit potřebné výpočty a případně zkoušky, což u projektů za desítky až stovky milionů korun není zásadní problém,“říká s tím, že obvyklá výšková mez se v tuzemsku pohybuje na čtyřech až pěti podlažích.
Podle něj se rychle mění i pohled na dřevo. „Cítíme to u veřejných investic, kde dřevo často dostává zelenou. Postupně se přidávají i soukromí investoři, kteří spatřují výhody, jako je rychlá výstavba, menší podíl lidské práce na stavbě nebo nižší zatížení okolí stavby dopravou,“říká Horák.