Návrat vody se řídí z Prahy
Změna klimatu přilákala České zemědělské univerzitě studenty, závlahu se učí i v Izraeli
Ivo Horváth
SUCHDOL Ačkoliv pro studenty na vysokých školách začíná akademický rok až na podzim, univerzity se již teď připravují na jejich nástup. Na hojně diskutovaných klimatických změnách například „vydělává“Česká zemědělská univerzita, sídlící v Suchdole.
Staronově buduje nyní žádaný obor závlah, protože zájem o zavlažování u zemědělců za poslední rok vzrostl o dvacet procent, navíc k tomu přibyly i stáže v Izraeli. Podle rektora Petra Skleničky je především dnes zájem hlavně o studium vodohospodářských a lesnických oborů.
Jak připravujete studenty na boj s klimatickou změnou? Zemědělství a krajina jsou v této věci klíčové…
Studenty na boj s klimatickou změnou připravujeme již minimálně patnáct let a částečně 20 až 25 let. Slyšíme, že na jiných školách teď zakládají nové obory. My to podstatné jako vodní hospodářství, voda v krajině či vodní režimy krajiny máme již roky. Vlastně jsme jen navázali na „socialistické obory“, které se jmenovaly například zemědělské meliorace a podobně. Už začátkem 90. let se začaly transformovat do modernějšího hávu a průběžně se upravovaly podle nejmodernějších trendů, které byly již tehdy zřejmé například v Nizozemí či v USA.
Byly meliorace specialitou pouze východního bloku?
Ne. Jen se jim dodal ideologický rozměr a byly zneužity jako nástroj systému. Odvodňovalo se i v naprosto nevhodných lokalitách.
Ideologie – to ale za minulého režimu nebyly jen meliorace, ne?
Zajímavé je, že ještě v listopadu 1989 jsme nebyli soběstační ve výrobě potravin, a v lednu 1990 byl najednou třicetiprocentní nadbytek. A bylo by celkem zajímavé zjistit, čím to bylo – jestli například dodávky do bratrských krajin byly tak vysoké. Každopádně pak nastoupil program útlumu zemědělství, zatravňování a zalesňování.
Za komunistů se také hojně skloňovalo slovo rekultivace…
Ano, program náhradní rekultivace běžel hlavně v sedmdesátých letech. A znělo to celkem hezky. Když se kvůli výstavbě zabrala zemědělská půda, musela se někde nahradit. A začaly se třeba odvodňovat neodvodnitelné mokřady atd. Teď se staví mnohem víc a půda se nenahrazuje, což také není dobré. Tento trend je ale patrný téměř všude.
Alespoň podle velikosti obhospodařované plochy je zemědělství v České republice na ústupu. Jaký vliv to má na zájem o studium?
Například máme samostatnou fakultu zaměřenou na lesnictví. A zájem o lesní inženýrství je velký podobně jako o vodní hospodářství – absolventi ale najdou uplatnění, protože stát vypisuje velké dotační programy například na výstavbu rybníků či mokřadů.
Ale co přímo zemědělství jako takové?
Druhá skupina oborů se zabývá zemědělstvím. To jsou typicky například agronomové – zájemců o toto studium ale moc není. Také máme obor závlah, který během minulého režimu prakticky zmizel. U zemědělců přitom zájem o závlahy teď meziročně narostl o dvacet procent.
Takže vracíte dříve fungující obor znovu do života?
Ano, obor závlah nově budujeme, přitom nám chybí lidé, kteří by ho vyučovali. Využíváme proto například důchodce, kteří závlahy vyučovali někdy v minulosti. Mladé pedagogy a vědecké pracovníky také posíláme do zemí, kde závlahy mají minulost, současnost i budoucnost. Tedy například do Izraele či Nizozemí – oni se tam obor závlah naučí, aby ho mohli u nás předávat našim studentům.
A mohou podle vás vaši absolventi nějakou větší měrou zahýbat s tím, čemu se říká adaptace na klimatickou změnu?
Já už to vidím dnes. Absolventi v praxi zavádějí věci tak, jak se mají správně dělat. Někteří mají projekční firmy a vymýšlejí vodohospodářská díla, jiní mají realizační firmy. Někteří jsou projektovými manažery a zajišťují peníze na různé akce.
Dá se říci, že aspoň některé vaše obory jsou teď v centru dění, přitom se vaše škola nachází tak trochu na periferii, v Suchdole…
V Suchdole jsme teprve od šedesátých let. Tehdy jsme opustili Dejvice a nastěhovali jsme se do nového kampusu. Do té doby jsme byli součástí ČVUT, jinak historie naší školy trvá přes 110 let.
A není Suchdol tak trochu nevýhodou?
Naopak, je to výhoda. Máme možná nejhezčí kampus v zemi a náš univerzitní areál je ze všech českých ten nejvíc ekologický. Obrovskou výhodou je také to, že celá škola je na jednom místě a má dostatek volných ploch pro další rozvoj. V poslední době jsme se již hodně rozšířili například díky dotacím z evropských fondů i ze státního rozpočtu. I díky tomu můžeme řadu experimentů, například pro oblast chytré krajiny, provádět přímo u nás v areálu.
I když jste škola hodně zaměřená na ekologii, studenti se k vám mohou dopravit jen naftovými autobusy…
Snad k nám už brzy povede tramvaj. Z magistrátu nám dokonce řekli, že už mají definitivní trasu a jednají o výkupu pozemků. Provoz autobusy bývá hektičtější, jen když začíná školní rok. A kromě kolejí tramvajových potřebujeme také nové koleje pro ubytování studentů. Dříve jsme ty současné kapacity ani nezaplnili, protože studenti si v okolí společně pronajímali byty. Teď naopak roste zájem o bydlení na kolejích.
Zemědělská univerzita, to není jen Suchdol. Působíte i mimo Prahu – kde?
Máme velkou výhodu v tom, že máme dva školní podniky. V Lánech na Rakovnicku hospodaříme na ploše 3 000 hektarů polí. To je oblast, kde je velký srážkový stín a jsou tam podmínky, které budou za 20 až 50 let v celé zemi. A my tam testujeme nejrůznější postupy, jak hospodařit v takovém klimatu. V Kostelci nad Černými lesy máme zase okolo 6 000 hektarů lesů. To jsou naše obrovské plochy, kde děláme výzkum. A naše hospodaření má také ekonomický přínos.