Seženeš mi lístky?
Prožít debut NHL v Praze. Pro generace Čechů utopie, pro Dominika Kubalíka blízký cíl.
Dvakrát kraloval střelcům v extralize. Naposledy ovládl bodování ve Švýcarsku, odkud mu před pár dny oficiálně doputovalo i ocenění pro nejužitečnějšího hráče nejvyšší soutěže.
Evropské mantinely Dominik Kubalík přerostl.
Koncem měsíce se vydá za oceán. V Chicagu chce jeden z nejnadanějších českých hokejových kanonýrů posledních sezon přesvědčit, že zvládne dávat góly i v NHL.
Přitom sní, že by se na podzim mohl do vlasti vrátit. Neznamenalo by to, že si flek v sestavě slavných Blackhawks nevystřílel. Naopak.
Chicago čeká v říjnu start ročníku NHL v pražské O2 areně, kde se střetne s Philadelphií. „Každý hokejista si pamatuje první zápas NHL a teď by to znamenalo ještě víc,“zasní se třiadvacetiletý Kubalík.
Pak chvilku váhá a poté podobně jako na ledě vypálí: „Na kemp mířím s tím, že do Prahy pojedu!“
Povede se vám to?
Lidi se ptají, jak to vypadá, jestli si věřím, ale je to dotaz, na který teď nedokážu odpovědět. Všechno se rozhodne na kempu, který bude příští měsíc. Víc ale stejně teď slýchám trochu jiné otázky.
Jaké?
Jestli seženu lístky.
A poptáváte se?
Nesháním je. Z pověrčivosti. (usměje se)
Zámořské weby a odborníci odhadují, že máte solidní šance se uchytit v Chicagu.
Člověk tomu neunikne. Jste na Facebooku, Instagramu a vždycky potěší, když něco podobného zahlédnete. Udělám maximum proto, aby se experti nemýlili.
Leccos naznačil i klub, když na sociální sítě umístil fotku vašeho dresu s číslem osm.
Byl jsem v kontaktu s kustodem, který mi psal, jaké jsou možnosti čísel. Dřív jsem hrával s 18 a 81, jenže ani jedno číslo nebylo volné. Osmnáctka je vyřazená (nosil ji Denis Savard), jednaosmdesátka je taky pryč. Chtěl jsem číslo s osmičkou, jenže 88 nosí Patrik Kane, takže mi zůstala samotná osmička.
S ní v NHL pálí Ovečkin.
Už jsem na to nějaké narážky slyšel, ale vůbec jsem o tom nepřemýšlel. Osmička mi nosí štěstí a budu doufat, že to tak bude platit dál.
Odpočítáváte dny do odletu za životní šancí?
Ještě ne. Momentálně trénuju a řeším víza, ale ještě ani přesně nevím, kdy odletím. Celkově se těším, byl jsem se v Chicagu podívat na čtyři dny, přičichl jsem k NHL a je to luxus! Na to si člověk hrozně rychle zvykne.
S jakými dojmy jste se vrátil z červencové obhlídky?
Ve stejnou dobu se konal kemp (pro draftované a mladé hráče) a vedení chtělo, abych tam přiletěl a tři dny trénoval. Hlavně šlo ale o to, abych se seznámil s lidmi z klubu – trenéry, kondičním specialistou nebo kustody, od kterých jsem nafasoval věci.
Takže už teď chodíte doma v Plzni s kšiltovkou Blackhawks?
To ani náhodou! (usměje se) Byly to třeba rukavice, abych si na ně přes léto zvykl, vymačkal je a přijel nachystaný i takhle.
Jaké další domácí úkoly jste dostal od Chicaga?
Nějaké velké debaty se tam nekonaly. Jen mi řekli, abych přijel připravený. S kondičním trenérem jsme se bavili, že bych měl zapracovat na mobilitě a na práci kyčlí.
Jak na vás zapůsobilo město?
Trénoval jsem dopoledne a potom jsem měl s přítelkyní vlastní program. Byli jsme se podívat na fazoli (skulptura Cloud Gate) a v parcích. Něco jsme poznali, ale byli jsme bez auta a jezdili spíš na koloběžce.
Když jste se na ní projížděl, myslel jste na to, že tohle může být od podzimu váš domov?
To mi v hlavě ještě nelítalo. V nadsázce by se to dalo trochu brát jako dovolená, ale šlo hlavně o to poznat prostředí. Třeba ve Švýcarsku v Ambri bylo deset lidí, kteří se točili kolem klubu, a teď mi jich první den představili asi padesát! Na každou věc tam byl určený člověk.
Ze zámoří jste se vracel s nepořízenou před pěti roky. Nemusel jste se štípnout, co se teď děje?
To ne, ale vyjukaný ze zázemí a kabiny jsem byl. Snad mi teď pomůže, že jsem hrál v zámořské juniorce dva roky. Člověk trochu ví, co čekat. Vše bude rychlejší, přibude soubojů, nebude tolik času. Ale pořád to byla juniorka. Teď mám největší cíl udělat první tým a prosadit se. Od toho se bude odvíjet vše ostatní.
Napadlo vás, že se po dvou letech v juniorské OHL ještě někdy vrátíte do Ameriky?
Vidíte, to jsem přemýšlel, jestli se vůbec prosadím v Plzni! Jiné myšlenky jsem neměl, ale vždycky jsem měl sen se podívat do NHL.
Cítíte, že jste hokejově vyspěl?
Ve Švýcarsku v Ambri bylo deset lidí, kteří se točili kolem klubu. A teď mi jich první den v Chicagu představili asi padesát!
Ať se mě na to zeptá kdokoliv, vím, že mně juniorka strašně pomohla. Umíte jazyk, osamostatníte se. Říkají to všichni a taky to podepisuju. Nemůžu říct, jak by mě změnila česká juniorka, ale kdybych mohl doporučit, řeknu, ať to jdou mladí taky do Ameriky zkusit.
Celou kariéru platíte za střelce. Až ve Švýcarku jste měl víc bodů za asistence než za góly. Jak to?
Já sám nevím! V Ambri spoléhali na moji střelu, třeba přesilovka se ale nehrála vyloženě na mě. Tvořilo se hlavně na mé straně a člověk najednou musel i nahrávat.
Navíc jste začal hrávat oslabení.
S trenérem Ceredou jsme měli mítinky, kde mi odhaloval nedostatky. Ty má každý útočník, který se vyloženě soustředí na ofenzivu. Zaměřoval jsem se na to při videích a vyšlo z toho to, že mě zkusil na oslabení. Nejdřív jsem byl ten, který střídal ve hře, abych rychlostí nabourával založení a rozehrávku. A najednou jsem oslabení hrával pořád. Především ale jde o důvěru. Když někomu trenér věří, může se hráč posunout.