Chceme víc peněz

Tenisté, kteří nepatří do úplné špičky, se cítí ošizeni

Žádný jiný profesionální sport nemá tak chaotickou strukturu. Systém je zkorumpovaný, mnoho lidí je ve střetu zájmů. Šéfové turnajů si udržují monopol. Hráči jsou víceméně bezmocní.

Když se Vasek Pospisil neboli Vašek Pospíšil, kanadský potomek českých emigrantů, rozpovídá o tenisovém zákulisí, nezní to jako salva lichotek.

„Napadá mě asi dvě stě věcí, jež by se měly změnit,“řekl nedávno pro televizní stanici TSN.

Devětadvacetiletý chlapík se na pořadí ATP vyšplhal až na 25. místo v singlu a na číslo 4 v deblu. Po zranění se nyní ve dvouhře nachází ve třetí stovce, ve čtyřhře ještě níž. Není však bezejmenným křiklounem z davu. Coby člen Hráčské rady ATP nahlédl do dění, které zůstává skryté nejen veřejnosti, nýbrž také většině tenistů.

Pospisil náleží k revolučnímu křídlu ATP společně s Američanem Johnem Isnerem, Jihoafričanem Kevinem Andersonem a především Srbem Novakem Djokovičem.

Žádají zásadní změny pořádků (nejen) na největších akcích. Chtějí víc informací, větší vliv na sjednávání sponzorských smluv. A vydatnější porci ze zisků – ne pro štědře placené celebrity, spíš pro „nádeníky“, kteří se perou o účast na grandslamech a zkoušejí se prodrat do užší špičky.

Ve svém sloupku pro deník The Globe and Mail použil Pospisil srovnání s NHL.

„Tenisté ze druhé padesátky Top 100 loni vydělali v průměru 583 235 dolarů (před zdaněním a odečtením nákladů na trenéry a cestování). V minulé sezoně NHL se objevilo více než 450 borců, jejichž gáže přesáhla milion dolarů, přičemž mají nulovou režii.“

Pro někoho mohou být Pospisil a Djokovič hamižníky, jimž nestačí přepych Wimbledonu či Roland

Garros. Za porážku v prvním kole letošního US Open utrží účastníci ženské i mužské dvouhry 58 tisíc dolarů (asi 1,34 milionu korun hrubého).

A to je jim málo, hrabivcům?! podiví se kdekdo. Na situaci ovšem lze pohlédnout také z druhé strany. Ze zmíněné částky zbude tenistům přibližně třetina. Opulentní slavnosti se konají pouze čtyři ročně a protlačí se na ně jenom 128 dam a 128 pánů. Mnozí další živoří. „Kluci za první stovkou se buď drží finančně na nule, nebo prodělávají,“tvrdí Pospisil. Proč? Protože menší akce zdaleka nejsou tak lukrativní. Ani samotné grandslamy se s účinkujícími nedělí o tržby zrovna bratrsky. Ze zisku jim ukrajují v průměru asi 14 procent, zatímco v NHL připadne hráčům plná polovina. Podle Pospisila by se z hamounství dali spíš obvinit organizátoři Australian Open, Roland Garros, Wimbledonu a US Open, jimž kolosální podniky vynášejí miliardy: „A nám dávají jen tolik, abychom se nebouřili.“

Rafael Nadal a Roger Federer vedou v ATP umírněnější skupinu spokojenou s pozvolným nárůstem odměn. Djokovič, jehož Pospisil za jeho snahu o změny tuze chválí, vede skupinu, která směřuje k založení odborů. Kdyby se tenisoví proletáři spojili a postavili se pořadatelům turnajů jako jednotně působící partneři, patrně by se domohli výrazně lepších podmínek. Třeba i pohrůžkou stávky.

„Nejvíc potřebujeme právní reprezentaci. Postrádáme profesionály, kteří by se starali o naše zájmy,“tvrdí Pospisil a volá po spravedlnosti a transparentnosti.

Ve tweetech jej podpořili Brad Gilbert či Martina Navrátilová.

Jisté je, že tenisté nevedou zuřivé bitvy pouze na kurtech.

A v zákulisí zřejmě ještě přituhne.