„Bojíme se chodit ven“
„Co bude dál?“ptají se Američané po víkendových útocích. Během 13 hodin psychicky vyšinutí mladí muži ve městech El Paso a Dayton postříleli 30 lidí. Vládne strach z toho, kdy a kde se to stane znovu.
Nervozita je cítit všude. K Texasu i Ohiu, v nichž města leží, mám navíc velmi blízko, žije tam velká část naší rodiny a přátel. „Ten večer po útoku v nákupním středisku v El Pasu jsme byli všichni vyděšení, dozvěděli jsme se podrobnosti z médií, byl v tom velký zmatek,“
svěřuje se mi 31letá Cassie Alberdiová z hlavního města Texasu Austin. Celá její rodina je z Mexika, Cassie má stoprocentní hispánský původ. Pomyšlení na to, že 21letý šílenec Patrick Crusius zabíjel z rasové nenávisti k imigrantům, je pro ni neúnosné. „Žiju tady přes pět let legálně, pracuji jako kadeřnice, platím daně, nemusím se bát nějaké deportace, ale z čeho mám teď velký strach, je vyjít vůbec na ulici!“svěřuje se pohledná brunetka.
Podobný pocit mají i její spolubydlící, kteří se dělí o jeden větší dům, aby neměli tak velké náklady.
I já jsem byla v ten večer v Texasu. Ten masakr bylo těžké vstřebávat, média neustále opakovala stejné záběry a svědectví vyděšených lidí. Nakonec jsme to šli spláchnout do nedalekého baru s živou hudbou. Bylo tam narváno, hlava na hlavě a nikdo už tam raději nic neřešil.
Za zábavou? Radši ne!
Jenže to další ráno! U nemocnice v Austinu stály stovky lidí, aby darovaly krev těm, kteří jsou zraněni a v té době dokonce i bojovali o život. Přišla další zpráva: v noci 24letý muž spáchal podobný masakr u baru ve městě Dayton, hned za rohem ulice, kde bydlí naši rodiče, sestra, bratr, neteře a synovec.
„Je to strašný, jsme všichni v pořádku, ale nemůžeme se z toho vzpamatovat, málem jsem do toho baru šla ve stejný večer s kamarádkou. Změnila jsem ale plány, takže jsme to zrušily,“svěřuje se švagrová Marsha.
Město Dayton, které má 140 000 obyvatel, nic takového dosud nezažilo. Ačkoliv by se mohlo zdát, že by si Američané snad mohli na podob- né útoky zvyknout, protože jsou téměř na denním pořádku, není to tak. Každého tak napadá otázka: „Co bude dál, jak se tahle střelecká vražedná epidemie vyřeší?“Přidává se k tomu zase ten strach!
Obava rodičů o děti, které se chodí bavit na různé festivaly a koncerty, strach z jakéhokoliv místa, kde se sejde více lidí. „Dneska jsme měli jít do zábavního parku Carowinds, ale po tom, co se stalo o víkendu, se mně vůbec nechce. Necítím se bezpečně jít do parku, který navštěvují denně stovky, ba tisíce lidí, Carowinds je místo, kam by mohl klidně nějaký šílenec vlítnout,“říká Lis Graceová ze Severní Karolíny.
Při vstupu do areálu, který je proslavený adrenalinovými horskými dráhami, sice musí každý projít detektory, stejně jako na letišti, ale pokud někdo bude skutečně chtít, dostane se dovnitř jinak. Ostatně, tak to udělal střelec před více než týdnem v Kalifornii, který se na gurmánský česnekový festival dostal přes plot, který prořezal, a kontrole se tak vyhnul. Bylo mu teprve 19 let. Zabil tři lidi, mezi nimi dvě děti. Ale nejde jen o festivaly, bary, koncerty nebo zábavní parky. Ve městě Chicago, které je proslulé největším počtem vražd v USA, téměř ve stejném čase při přestřelkách gangů zemřelo sedm lidí a dalších 48 se zraněním skončilo v nemocnici. Podle tamějších médií se jednalo o nejkrvavější víkend roku. Mezi postřelenými byl i pětiletý chlapec.
Situace se politizuje, ostatně tak jako vždycky. Demokraté obviňují prezidenta Trumpa z nenávisti, rasismu, ti, kdo chtějí kandidovat na prezidenta, představují své vize, jak situaci řešit, ve Washingtonu lidé demonstrují a křičí, že má Trump na rukou krev obětí.
Konspirační teorie
„Problém střelných zbraní tady je a bude, vždyť pistolí a samopalů je v USA více než obyvatel,“namítá PhDr. Randy Price ze severokarolínského města Concord. Dodává, že souhlasí s tím, aby se zavedla nějaká regulace a registrace či psychologické testy těch, kdo si zbraně budou pořizovat, přesto však nevěří, že by se tím něco vyřešilo.
„Je to zmatek, myslíš si, že kdo tu zbraň má už doma, ji půjde vrátit?“dodává Randy. Zdůrazňuje, že jsou střelci mladí muži, kteří zřejmě nežijí v realitě a mohou být ovlivněni videohrami, kde se běžně střílí a zabíjí.
Asi nejextrémnější názor a pohled na tragické střílení mi ale řekla padesátiletá Denys Daigleová z New Yorku. „Ty střelce platí demokrati a jejich mafie, ovlivní i samotné rodiny, jak jinak si dovedeš vysvětlit, že k tomu, aby v sobotu Patrick Crusius mohl střílet do lidí ve Walmartu, ujel deset hodin autem do El Pasa?“Zalapala jsem po dechu. Lidé o svých pocitech ve Spojených státech moc nemluví, většinou je řeknou jen těm blízkým anebo odpoví na přímou otázku přímou odpovědí, nebojí se pak také vyslovit i své konspirační teorie.
Trump na Twitteru připustil větší kontrolu či psychologické testy u lidí, kteří si zbraně pořizují. Ve svém projevu z Bílého domu už to ale nezopakoval. Žádá o pomoc sociální média, která by mohla pomoci šílené střelce monitorovat. Většina masových vrahů před svým hrůzným činem na internetu zveřejňuje bizarní komentáře, které mohou mít varovný podtext.