Vzestup a pád templářů
Seriál kláštery a konventy Pevnost rytířského řádu s červenou hvězdou vznikla na Starém Městě
Jan Bohata
STARÉ MĚSTO Legendami opředený rytířský templářský řád křesťanských bojovníků, ochránců Svaté země, ale také prosperujících hospodářů a vyhledávaných bankéřů, zanechal svou stopu také v Praze.
V éře vlády Přemysla Otakara I. a jeho syna Václava I. ve 20. a 30. letech 13. století na Starém Městě vznikaly nové chrámy a kláštery řady řeholí. V té době se zde usadila také komunita rytířů s červeným křížem ve znaku – Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu neboli templáři. Jeho příslušníci se mohli chlubit primátem prvního rytířského řádu západního křesťanstva.
„Byl řádem, do kterého se vstupovalo pod přísahou, kde se žilo podle řehole, odříkávaly mše a hodinky,“popisují templáře historici. Ale od klasických řeholí se rytíři přesto výrazně lišili. „Místo meditování a rozjímání nad dílem božím jako v benediktinském či cisterciáckém řádu se zde vykonávalo vojenské povolání ve službách Boha a jeho církve. Příčinou vzniku byla ochrana poutníků na cestě do Jeruzaléma a ochrana latinských států na Východě založených během křížových výprav,“definoval roli řádu ve své studii francouzský historik Alain Demurger.
Templáři na Starém Městě
Templáři dostali k dispozici pro své potřeby území přibližně v jižní části Starého Města pražského. „Šlo o jedno z nejdynamičtěji se vyvíjejících míst na ploše Starého Města,“konstatují historici. Archeologové osídlení v tomto koutu metropole datují již do 11. století. „Ve 12. století zde vyrostl jeden ze dvorců pražské pravobřežní sídelní aglomerace s rotundou sv. Vavřince,“popsal lokalitu historik Jiří Čarek.
Místo si rytíři začali upravovat ve 30. letech 12. století. Zajímavě naložili se stávajícím románským kostelíkem sv. Vavřince. Zvětšování obdobných svatyní podle archeologů probíhalo podle shodného klíče – stavitelé k původní rotundě „přidali“západní loď a původní kruhový kostelík sloužil jako presbytář, kněžiště. „Templáři zvolili odlišný postup,“uvedl archeolog Zdeněk Dragoun. Výsledkem se stal kostel neobvyklého půdorysu, z rotundy odbourali apsidu, půlkruhový závěr stavby a rozměrnější loď vystavěli na východní straně.
„Nejednalo se však o běžný pravoúhlý prostor, ale lichoběžníkovou, k východu se zužující loď, uzavřenu apsidou,“popisují stavbu archeologové. Kruhová loď zůstala stát, přičemž odborníci nevylučují, že mohla být nadstavěna jako věž. Zatýkání a koncil
Templářům však byl vymezen jen krátký čas. Na počátku 14. století se příslušníci mocného a bohatého řádu dostali do konfliktu s francouzským králem Filipem IV. Sličným.
V říjnu 1307 začalo na jeho rozkaz zatýkání, koncil z Vienne o pět let později zatčené bratry rozdělil do tří kategorií – jednak na ty, kteří se doznali a přiznání neodvolali. Do druhé kategorie náleželi ti, kteří dále zapírali, a do poslední „škatulky“spadali rytíři, kteří se sice doznali, ale přiznání odvolali s tím, že bylo vynuceno mučením.
Templáři první kategorie se dočkali zproštění, ve druhém případě je čekala doživotní internace. O tom, jak naložit s ostatními, se diskutovalo. Nakonec poslední velmistr Jakub Molay a jeho druh Geoffroy de Charnay skončili roku 1314 na hranici. Řád byl rozpuštěn, majetek konfiskován.
Bílé sestry přicházejí
Majitele změnilo také vlastnictví templářů v Čechách, v metropoli se to týkalo rezidence na Starém Městě, dvora v Uhříněvsi a snad i bloku domů u nynější Celetné ulice.
Areál na Starém Městě získali johanité, ti jej obratem prodali dominikánkám. Takzvané bílé sestry se sem přestěhovaly z Újezda roku 1313 a záhy se pustily do stavby kláštera i kostela.
Do objektu chórové části gotického chrámu sv. Anny stavební huť částečně pojala severní zeď lichoběžníkové lodi někdejšího chrámu templářů. Archeologové uvádějí, že kostel sv. Anny byl stavěn od západu a původní svatyně sv. Vavřince sloužila až do doby, než k němu gotická stavba dorazila.
Největší zajímavost gotického kostela sv. Anny představuje krov s dvojicí hambalků, vodorovných trámů spojující dvě protilehlé krokve neboli šikmé prvky krovu.
Klášter přečkal husitskou revoluci. Dál sloužil i kostel, kde v roce
1553 nalezl poslední útočiště děkan a kronikář Václav Hájek z Libočan. Konvent nepřečkal ale reformy císaře Josefa II., roku 1782 byl odsvěcen. Do areálu se nastěhoval tiskař a sběratel Jan Ferdinand ze Schönfeldu, který zde vydával Pražské poštovské noviny, editované Václavem Matějem Krameriem.
Před několika lety kostel Národní divadlo pronajalo Nadaci Václava a Dagmar Havlových Vize 97. Změnil se na kulturní centrum Pražská křižovatka. V kostele sv. Anny odhalili badatelé relikty cenných maleb.
Zajímavý nález čekal na archeology v obvodové zdi kostela, odhalili zde totiž skrýš se 14 pražskými groši z let vlády Jana Lucemburského. Tajnou schránku kdosi umístil tak, aby nebyla dosažitelná z podlahy. Šlo asi o skrýš zedníka, jenž z neznámých důvodů neměl čas peníze vyzvednout.
Příště: Síň království na Zbraslavi