Nezbláznil ses? Jak zahodit berle kvůli snu o MS

Dvoumetrový svalnatý chlap připomíná, tak jako mnoho jeho kolegů z basketbalové reprezentace, gladiátora 21. století. Přesto Martin Kříž namíří prsty ke spánku a usměje se: „Velká část všeho se nachází tady.“

Podstupuje totiž misi, na kterou ani dřina do úmoru sama nestačí.

Věří, že zvládne téměř nemožné. A na to potřebujete odolnou mysl.

„Spousta lidí si říká, že jsem blázen, ale já jsem si to takhle v hlavě nastavil,“líčí šestadvacetiletý pivot.

Ani tři měsíce tomu nejsou, kdy si přetrhl achilovku. Taková bolest! A takový průšvih, neboť se blížilo

mistrovství světa v Číně, na které se Češi podívají poprvé v dějinách samostatné země a dříč z Nymburka měl být u toho; i díky tomu, jak moc týmu pomohl v úspěšné kvalifikaci.

Co dělat? Můžete nadávat. Můžete se zlomit, proklínat osud.

Anebo můžete uvěřit, že nemožné za určitých okolností neexistuje.

„Ještě před operací jsem mluvil s doktory z klubu i z nároďáku a ti mi vštípili do hlavy, že varianta stihnout mistrovství světa tu je, i když je to hraniční. To teda. Času už moc nezbývá,“popisuje v nymburském sportovním centru, což znamená jediné: je na dobré cestě. Kříž stále náleží mezi patnáctku nominovaných Čechů. Občas to od něj nejsou kroky, ale rovnou skoky vpřed, jak rychlý umí progres po zranění být.

„Věřím, že to vyjde. Řekneme si tak za deset dní,“je trenér Ronen Ginzburg opatrným optimistou.

Už teď je Křížova story důkazem oddanosti sportu. Potvrzením síly vizualizace a důležitosti snů.

„Spousta lidí byla proti, že prý to není možné stihnout. Myslím, že jsem dost rozumný člověk na to, že můžu mít šampionát jako cíl a zároveň nechci ohrozit svoje zdraví. Je mi 26 let, doufám, že basket budu ještě nějakou dobu hrát,“líčí. „Šanghaj je super cíl. Zatím to vypadá tak, jak jsme si to naplánovali.“

V téměř třicetimilionovém městě mrakodrapů se Česko utká 1. září na úvod mistrovství světa s USA – kdo by nechtěl být u toho?

A tak Kříž dělá, co může. „Sehnal jsem si veškeré dostupné informace a odborníky. Rehabilitací bylo fakt mnoho. Stálo mě to hodně času a hodně úsilí. Musím poděkovat celé rodině za to, jak za mnou stála, manželka mě podporovala a ve všem mi vyšla vstříc, přizpůsobila tomu celé léto,“vypočítává. A znovu a znovu se vrací k moci myšlenek: „Já vlastně nepocítil od začátku žádné zklamání. Už v nemocnici, když jsem přišel na pokoj a věděl, že jdu hned na sál, jsem si to nastavil tak, že to můžu využít ve svůj prospěch. Zapracovat na ostatních částech těla, zatímco se noha bude dávat do kupy. Mysl dělá – troufnu si říct – 50 procent.“

Achillovu šlachu mu operovali pár hodin po úrazu. Po šesti týdnech přestal nohu fixovat a učil se znovu chodit, jak mu svaly atrofovaly. Pak odhodil berle. Začínal s běháním. Vrátil se pod koše.

„Přichází den D, pomalu bych se měl zapojit do hry pět na pět,“líčil po reprezentačním tréninku. Turnaj v Praze, který startuje v pátek, ještě možná vynechá, další týden už by v Hamburku měl být připraven. Pokud vše půjde tak, jak má. Pokud bude silné tělo i mysl. „Černých myšlenek jsem měl za celou dobu minimum,“cení si i rad mentálního kouče Jana Mühlfeita, bývalého vrcholného manažera Microsoftu. „Moc mi pomáhá. Nastavil mi hlavu správným směrem.“

Pak se dějí věci skutečně bláznivé. Snad i s happy endem v Číně.

23 dní zbývá do startu MS basketbalistů. Česko turnaj začne 1. září šlágrem proti USA.