Češi odhalili, jak se maskuje lymská borelióza
Průlomový objev vědců z jižních Čech pomůže vývoji vakcíny proti lymské borelióze.
Celá desetiletí brala světová věda jako fakt, že se borelie, původce lymské boreliózy, do člověka dostávají se slinami přisátého klíštěte. Nyní vědci z Českých Budějovic zjistili, že to tak není.
Navíc také popsali, jak se parazit přeprogramovává ještě v těle klíštěte poté, co se přisaje k hostiteli. To pak boreliím pomáhá přestěhovat se z těla klíštěte do zcela odlišného prostředí v organismu teplokrevného
živočicha. Ať už jde o hlodavce, či o člověka, právě tato proměna umožňuje boreliím stěhování přežít. Nové poznatky českých parazitologů mohou zkrátit cestu k vakcíně proti nebezpečné infekci.
Ve slinách jsme nic neviděli
Na začátku objevu bylo hledání takového druhu borelií, na kterém by se daly potenciální vakcíny testovat. Je jich totiž řada. „Když jsme vhodný druh borelie našli, chtěli jsme o něm vědět co nejvíce. Jak se do klíštěte dostává, kde a jak se v něm množí, jak se dostává do dalšího hostitele,“vysvětluje Radek Šíma z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.
Také on četl v učebnicích, že cestou, kterou se borelie do těla člověka dostávají, jsou sliny klíštěte. „Jenže pod mikroskopem jsme borelie ve slinných žlázách neviděli,“říká jihočeský vědec.
Chtěli jsme vědět, jak se borelie do klíštěte dostává, kde a jak se v něm množí, jak se dostává do dalšího hostitele.
Přesvědčení, že se borelie přenáší právě přes sliny, pochází z americké studie z konce 80. let minulého století. Její autoři analyzovali, co vše obsahuje tekutina extrahovaná z klíšťat, a borelie v ní našli. Jenže to, co analyzovali, nebyly nutně jen sliny klíštěte.
Z laického pohledu to může vypadat jako detail. Jenže očkování, které by zabránilo, aby se člověk nakazil boreliemi, hledají zatím neúspěšně vědecké týmy po celém světě. Dosud na základě chybných předpokladů. Nové poznatky je tak mohou nasměrovat na novou cestu, která na rozdíl od minulých pokusů skončí úspěchem.
Fascinující proměna za 24 hodin
„Sledovali jsme, co se s boreliemi stane, když klíště začne sát. Zjistili jsme, že během tří až čtyř dní, kdy saje, jich ve střevech klíštěte ubývá. Ve slinných žlázách jsme je ale neviděli,“vypráví Šíma. Že tam nejsou, si ověřili empiricky. Boreliemi nakažené nymfy, tedy nedospělé jedince klíštěte, doslova rozpitvali.
Dřívější předpoklad, že se borelie poté, co se klíště přisaje, provrtá ze střev až do slinných žláz klíštěte a teprve odtud se dostane do rány na těle člověka, tedy neplatí. Přenos je mnohem přímočařejší. „Borelie je hodně pohyblivá bakterie. Ze střev klíštěte se zřejmě dostává vlastním pohybem, doplave až do jícnu klíštěte a odtud do rány,“vysvětluje Šíma. A ještě předtím, než se vydává na cestu, začne procházet fascinující přeměnou, která se spouští ve chvíli, kdy klíště začne sát. Molekuly na povrchu borelie se začnou měnit, přizpůsobovat se novému hostiteli. Borelie se začne přepínat z modu, který jí umožňuje přežít ve střevech členovce, do podoby usnadňující jí přežití v organismu teplokrevného obratlovce.
„Teprve ve chvíli, kdy se přepne na nové prostředí, je infekční,“upřesňuje Šíma. Přepnutí z modu klíště do modu člověk trvá boreliím 24 hodin. Že člověk onemocní až po 24 hodinách od přisátí klíštěte, lékaři vědí. Byli proto přesvědčení, že bakterii trvá celý den, než se do rány dostane. To ale výzkum vyvrátil. Borelie se do těla dostávají i během této doby, nejsou ale ještě přizpůsobené novému hostiteli.
Mezi lidmi rozšířené povědomí o tom, že je třeba zbavit se klíštěte co nejrychleji, tedy stále platí. Ale další rozšířená představa, podle níž lymskou boreliózu nepřenášejí jen klíšťata, nýbrž třeba i komáři, je mylná. „Borelie nejčastěji přenášejí nymfy klíštěte,“říká Šíma. Ty jsou zákeřné, neboť na pohled jsou mnohem méně nápadné než dospělá klíšťata. „Člověk je pak přesvědčený, že klíště neměl, ale jen si ho nevšiml,“varuje Šíma.
Strategie přežití
Co přesně spouští proces, při kterém se borelie začne měnit, zatím přesně nevíme. „Spouštěčem může být teplota nebo některé chemické látky z hostitelské krve,“říká Šíma.
Z pohledu borelie je výhrou, když je novým hostitelem hlodavec. V něm se rozmnoží a má šanci infikovat další klíšťata. „Když se ale dostane do srny, je to pro ni tragédie, imunitní systém srny bakterie pozabíjí,“vysvětluje Šíma. Člověk je pro borelie slepou uličkou v tom smyslu, že přes něj nemají šanci se dostat do dalšího organismu a cyklus se přeruší. K přežití v lidském organismu jsou přesto uzpůsobeny výborně. Umí se totiž dobře maskovat před imunitním systémem. Ten sice některé zlikviduje (proto má také člověk nakažený lymskou boreliózou v těle proti ní protilátky), mnohé ale uniknou a dobře se před ním skryjí. Využívají k tomu řadu strategií. „Umí na sebe například nalepit proteiny z hostitelského organismu, tím se stanou neviditelné. Některé molekuly na jejich povrchu také mají několik variant, a když se imunitní systém na některé z nich nastaví, pozmění se a tím mu uniknou,“říká Šíma. V těle se navíc ukrývají tam, kde imunitní systém nefunguje na plný výkon, například v mozku nebo v kloubech.
Jak stisknout vypínač
Jednou z možných cest, které povedou k vývoji vakcíny proti lymské borelióze, může být důkladné prozkoumání procesů, při nichž se bakterie stávají člověku nebezpečnými parazity, a naučit se je vypnout. „Osobně si myslím, že finální vakcína bude kombinací dvou přístupů. Bude zacílená na borelie, pak také na procesy ve střevě klíštěte,“dodává Šíma.