Komiksová chůva Bécassine! jde do kin
Nejen americké marvelovky přestupují z tištěných komiksů na velké plátno. Nyní je na řadě Bécassine!, adaptace slavného francouzského komiksu, jehož historie se píše od roku 1905.
Desítky autorů
Bécassine, první ženská komiksová hrdinka v dějinách Francie, nosí zpravidla zelený úbor typický pro rodnou Bretaň a všemu se diví, zejména pak pokroku. Když z rodné farmy přišla na zámek, kde dělá chůvu malé Loulotte, žasla nad rychlými vozy či elektrickým osvětlením. Ale byť lehce naivní, je Bécassine zároveň vždycky pozitivní a bezelstná.
Podle tvůrců také zasněná, vynalézavá, upřímná, nevinná, jemná, optimistická, věrná, legrační, nenapravitelná, nadšená, praktická, instinktivní, nešikovná, velkorysá, bojovná a zejména láskyplně oddaná své svěřenkyni.
Poprvé se Bécassine objevila na stránkách La Semaine de Suzette, časopisu pro dívky, 2. února 1905. Měla takový úspěch, že mezi roky 1913 až 1950 se na jejích příbězích, které odstartovala Jacqueline Riviere, vystřídala bezmála třicítka autorů. Původní výtvarnou podobu Bécassine převzali od Josepha Pinchona další kreslíři až po jeho smrti v roce 1953.
Od písní po známky
Prvního filmového přepisu se Bécassine dočkala v roce 1940, tehdy jej režíroval Pierre Caron a titulní roli vytvořila Paulette Dubostová, populární herečka, zpěvačka a tanečnice známá i z Hrbáče s Jeanem Maraisem.
Bretaňská chůva však přešla plynule i do nového tisíciletí, dostala se do písní, do seriálu i na poštovní známky. V roce 2001 následoval animovaný příběh Bécassine a poklad Vikingů, loni vznikla hraná verze, která po předpremiéře na festivalu francouzského filmu nyní míří do českých kin. Titulní roli v ní dostala Emeline Bayartová, kterou jsme u nás viděli ve filmech Mikrob a Gasoil nebo Láska všemi deseti.
Svou mezinárodní dráhu Bécassine! teprve začíná, nicméně jak píše jeden ze zahraničních fanoušků, pomáhá jí, že se mezi moderními hrdiny stala tak trochu vzácným úkazem. „Je kouzelné sledovat, jak její nevinnost a optimismus dokážou v každé situaci zachránit i tu poslední naději,“shrnul divák podstatu životaschopnosti chůvy z Bretaně.