Temný Kraj 2. Vaculík a jeho pes
Jestliže si pri letmích reprízách Temmý Kraj držel zhruba půlmiliomovou sledovamost, premiérová druhá rada může zítrejsí start ma Primě klidmě vyhrát. Prestože detektivka je to sotva průměrmá, muž a pes ji prodávají.
Od první řady z roku 2017 se prakticky nic nezměnilo. Zlátne listí, rudnou šípky a téměř westernová znělka – pouze místo koně v ní figuruje pes – doprovází dvojici spolehlivých přátel.
Tedy pražského kriminalistu Petra Kraje s osobními vazbami na vesnické stavení po strýci a jeho oddaného zlatého retrívra.
Miláčci publika
Pravda je, že Lukáši Vaculíkovi postava Kraje coby bludného poutníka samotářským životem sluší, od minule jeho výraz ještě nabyl na mlčenlivé střízlivé osudovosti. Skoro hollywoodský vzor.
A co se psa Egona, pravým jménem Tobiáše, týče, poskytuje seriálu jednak obchodní značku jako jeho kolega německý ovčák v Komisaři Rexovi, jednak náklonnost diváků, kterých u první série sedávalo pravidelně na půldruhého milionu. Nadto zůstává snad posledním ze všech aktérů, kdo si při vyšetřování uchovává alespoň jistý systém, neřkuli profesionální návyky.
Oč vlastně jde
Opakuje se totiž rozdělení jednoho uceleného případu do dvou večerů, a když v druhé epizodě prohlásí naštvaná šéfka centrály, že chce konečně „normální vyšetřovací verzi“, divák s ní vřele souhlasí; taky už by docela rád věděl, oč tady vlastně jde.
Vesnice nad městem
Temný Kraj 2 si nedovede vybrat mezi žánrem krimi a vztahovou ságou ve stylu Rodinných pout, takže se snaží stihnout obojí, přičemž vyrábí trochu zmatek, trochu únavu.
Začne se hodně zeširoka, člověk napočítá nejméně tři různé kauzy, mezi nimiž se pokouší najít přirozenou spojitost, a tři mírně řečeno podivíny, což je i na tradici obecních bláznů přespříliš.
Přitom venkovská linie tady značně převyšuje městskou, díky architektově práci a přiléhavé volbě lokací nabízí autentičtější obraz současné vesnice než vymydlená Policie Modrava. Nicméně celkový tvar je překošatělý, neukotvený, rozbitý.
Vinu na tom nese jak neviditelná dramaturgie, tak snaživá realizace, která zvýšenou frekvenci střihů zřejmě pokládá za znak modernosti, ačkoli ve výsledku naopak bezdůvodně ruší; o nedbalém přeostřování ani nemluvě.
Převaha soukromí
Co se vlastně stane v úvodních dvou dílech? Petr Kraj porazil těžkou nemoc a má se vrátit do Prahy na vedoucí funkci, ovšem zatím zůstává na vsi, kde vypomáhá kolegům místním i z ústředí. Množí se vraždy lidí svázaných do kozelce, současně se znovu otevírá zdánlivě již vyřešený starý případ, k tomu Kraj řeší soukromou záhadu zděděného pokladu.
Jako by toho na rekonvalescenta nebylo dost, ještě zvažuje pokračování předešlého vztahu s veterinářkou v podání Terezy Kostkové a navrch mu cestu zkříží nová postava v podobě bývalého spolužáka, vrcholně protivného krajského policejního ředitele. Řadoví strážci zákona by zatím měli hledat stopy tajemného taxíku, ztracené tenisky či utopeného auta a podívat se na zoubek vyznavačům metalu, což je očividný důkaz zločineckých sklonů.
Místo toho však jeden vyřizuje mimoslužební objednávky svého panovačného tchána a jeho kolegyně se zase trápí kvůli utajenému milenci i nápadům vlastního tatínka.
Nelze se tedy divit, že pod tíhou osobních starostí musí dvounozí rekové seriálu rozhodující část své práce v čele s předvídatelným finále přenechat němé tváři.
Výsledkem je tradiční vztahový folklor proložený drobty románu o zločinu s doslovnými detaily včetně snad padesáti záběrů provazu a s náznakem mysteria, které tvůrci ovládají vůbec nejméně. Přitom bez zbytečných odstředivých motivů by sám tandem muže a psa na pozadí vděčných kulis utáhl vyprávění s přehledem a čistě.
Umělé dilema
Bohužel právě ohrožené budoucnosti chlupatého miláčka publika se týká krkolomný autorský krok směrem k lacinému citovému vydírání. Nehledě na to, že pouze variuje východisko předešlé série, staví Vaculíkovu postavu před silně vykonstruované, umělé dilema.
Ale třeba je to jen zastírací manévr, aby si rozjitřený divák nevšiml, že v Temném kraji 2 smí pes na hřbitov, že střechu domu tu pořizují za padesát tisíc a že to vlastně není tak moc detektivka.