Jak mají Češky rády Serenu
Jak vidí americkou sportovní modlu české tenistky
Karel Knap
Vzáří 1999 získala Serena Williamsová na US Open svůj první velký titul. Ještě dívčí obličej, už bytelné svaly, spousta bílých korálků zapletených do vlasů. Po cestě za trofejí zdolala Selešovou, Davenportovou či Hingisovou.
Teď, po dvaceti letech, je z ní na Flushing Meadows znovu favoritka na triumf. A taky celebrita, zavilá obhájkyně ženských práv, bojovnice proti rasismu, hrdá matka a módní ikona. Stačí vyslovit její křestní jméno a leckdo hned ví, o koho jde.
V Americe ji provází někdy až posvátná úcta. Kdo si dovolí zpochybnit její božskost, musí počítat s následnou lavinou hněvu, jak poznala třeba Barbora Strýcová. Za veřejnou
kritiku Serenina vášnivého výbuchu při loňském finále v New Yorku jí dokonce přes sociální sítě vyhrožovali smrtí.
Co vlastně o majitelce 23 grandslamových trofejí, jíž bude v září už osmatřicet, soudí její české soupeřky? Stejně jako rozděluje fanoušky v různých koutech planety, ani ony se v názoru na SW neshodnou.
Pro Marii Bouzkovou je odmalička vzorem: „Taťka mi založil údery na její technice. Vážím si jí. Splnil se mi sen, když jsem s ní nedávno v Torontu stála na jednom kurtu.“
Na Terezu Martincovou působí její aura: „Vyzařuje z ní něco zvláštního. Žádná tenistka není tak výraznou osobností jako ona.“
Denisa Allertová v ní vidí nadpozemské stvoření: „Postava ze sci-fi, člověk z vesmíru. Fyzicky je úplně někde jinde než my ostatní. Je neuvěřitelné, co všechno dokázala.“
Ne každá z oslovených Češek ovšem Williamsovou uctívá. Kristýna Plíšková s úsměvem říká: „Nejlepší hráčka všech dob. Ale taky trochu herečka.“
A Karolína Muchová, jež na Serenu narazí v pátek ve třetím kole US Open, nevzrušeně poznamenává: „Samozřejmě ji uznávám za všechno, co udělala pro ženský tenis, ale nijak k ní nevzhlížím. Popravdě je mi docela ukradená.“
Úctyhodný návrat po porodu
Před rokem na Ashe Stadium hulákala rozpálená Williamsová na rozhodčího Ramose. Nazývala ho lhářem a zlodějem, posléze jej nařkla ze sexismu. Kdekoho pobouřila.
„Víckrát už neunesla, že prohrává,“řekla tehdy Strýcová. „Měli ji diskvalifikovat. Pokuta, kterou dostala (17 tisíc dolarů), je směšná.“
Třeba Martincová se legendy zastává: „Bývá tu pod obřím tlakem. Chce vyrovnat rekord v počtu vyhraných grandslamů. Bojuje za ženská práva. Myslím, že k ní rozhodčí mohl přistupovat citlivěji. Sama jsem dost emotivní, takže jí rozumím. Když se naštve, zuří naplno.“
Ne vždy je však Williamsová po porážce hysterická. Karolína Plíšková ji zdolala na US Open 2016 a letos v lednu na Australian Open. V prvním případě Američanku zlobilo koleno, v Melbourne si za stavu 5:1 ve třetí sadě podvrtla kotník. A ani jednou nesváděla nezdar na zdravotní problémy. V Austrálii chválila sokyni a jakékoliv otázky týkající se kotníku odpinkla do autu.
„Její reakce pro mě hodně znamená,“konstatovala Plíšková. „Zase u mě stoupla. Pořád se od ní mám co učit – nejen na kurtu, ale třeba i v těchhle věcech.“
V čem ještě slouží slovutná Serena jako inspirace? Například v oddanosti profesi a vytrvalosti. „Je neuvěřitelné, na jakou úroveň se ve
svém věku vrátila po porodu,“žasne Martincová. „I po dlouhé pauze dokáže podat super výkon. Strašně ráda bych si s ní někdy zahrála.“
Ne že by měla nějak velkou šanci na úspěch. V partiích s Češkami se Serena honosí bilancí 50–5. Podlehla jen dvakrát Kvitové, dvakrát Plíškové a jednou Kláře Koukalové.
„Mě zápasy s ní vyloženě baví. Fakt,“ujišťuje Kvitová. „Je to pro mě vždycky výzva. Vím, že proti takové šampionce nemůžu zaváhat ani na chvíli. Vedeme i mentální boj. Cítím, že ve mně dokáže probudit můj nejlepší tenis.“
Je jako duch
Se superstar, jež vyrůstala v kalifornském Comptonu, se běžné smrtelnice zpravidla potkávají jen na dvorci. Častokrát na ni nenarazí ani v šatně. „Nevídám ji, ani po tom netoužím,“tvrdí Kristýna Plíšková. „Je někde jinde. Kdyby měla všechny zdravit, asi by se zbláznila.“
Ani Bouzková, která Williamsové před necelým měsícem v Torontu udatně odolávala a vysloužila si od ní pochvalu, rozhodně neočekává, že by se s ní v dohledné době někde zastavila a klábosila.
„Je jako duch. V Torontu jsem ji neviděla před zápasem ani po něm. Nevím, jestli má v zákulisí nějaký svůj pokoj. Každopádně jsem ji spatřila jenom při tréninku.“
Serena Williamsová sem tam působí (až přehnaně) vřele, jindy povýšeně a popudlivě. Na otázku, jaká opravdu je, ovšem ani drtivá většina jejích kolegyň z WTA Tour nedokáže odpovědět.
„Žije ve své bublině. Mluví se ségrou Venus, je kamarádka s Caroline Wozniackou, které byla na svatbě. Pro nás ostatní je ale těžké ji poznat, jelikož si lidi nepouští k tělu,“pravila Allertová. „I proto ji nechci hodnotit. Na veřejnosti může mít nějakou svou pózu a v soukromí se chovat jako fajn holka.“
Martincová ji tak alespoň hájí v debatách se známými, kteří se do nevšední osobnosti navážejí.
„Slýchám, že má svaly jako chlap a obrovský zadek, že je tlustá. Ale černošky mají jinou stavbu těla. Taky se říká, že se na kurtu nehne. Jenže ona je mrštná, kolikrát nepotřebuje běhat, tlačí soupeřku tak, že sotva vrátí míč přes síť.“
Pro jednu hrdinka, pro druhou primadona, té třetí je ukradená. Serena je však každopádně jedinečná.