Vlastní koše... Šanghaji, máme problém!

Našince v Číně překvapí tisíc a jedna věc, a ne vždy příjemně. Že to však bude platit i pro vrcholné sportovní akce, to je novinka.

Obří země zvládla letní olympiádu a chystá se na zimní. Na podzim je doménou tenisu, letos poprvé přivítá Turnaj mistryň. Nyní hostí světový šampionát basketbalistů, vracející se na scénu po dlouhých pěti letech.

Český výběr posadila do autobusu s nápisem Brazílie. Novináře zase poslala do Hlavy 22: „Tiskové středisko otevřeme, jakmile začneme vydávat akreditace. Ale ty zatím nejsou, technické problémy. Pardon.“Bludný kruh zažil i český funkcionář, když měl kvůli blokovanému internetu dočasně nepřístupný e-mail a potřeboval kontakt na organizátory. Odpověď? „Číslo jsme vám poslali. Do mailu.“

Megaakce trpívají na „předporodní bolesti“, ale to, co bylo úvodní

dny k vidění v Šanghaji, je porod po všechny zúčastněné. Historky o šlendriánu se kupí; kdyby někdo řídil šanghajské metro tak jako světový šampionát, zasukují se linky snad i na obrázku.

Což se týká i oficiálního hotelu: když v noblesním Ritz-Carltonu české výpravě oznámili, že list papíru lze vytisknout za 35 korun, přišla na řadu matematika. Dvanáct hráčů plus trenéři krát 25 stran přípravných informací na každý ze tří duelů ve skupině krát 35 korun... Češi si raději koupili vlastní tiskárnu.

Což je obrovský kontrast k tomu, jak Čína pečuje třeba o tenis. Ne každý má rád místní jídlo, smog vás štípe do nosu a zákazy do mysli. Ale je fér uznat, že organizace bývá precizní a podmínky až rozmazlující. Že by proto, že se na akce ATP a WTA hvězdy rok co rok vracejí, zatímco basketbal je věcí jednorázovou?

V Šanghaji začali střílením vlastních košů. Za první povedený protiútok lze považovat to, že se na autobusu pro Satoranského a spol. postupně objevila aspoň česká vlaječka.