Když jsou bohové na straně těch správných

Dokonce i tady, mezi palmami a v subtropickém vedru, naleznete českou stopu. Přímo před arénou v Šen-čenu stojí skulptura a na ní slova Emila Zátopka: „Pokud chcete něco vyhrát, běhejte stovku. Pokud chcete něco zažít, běhejte maraton.“

Kdybychom nebyli v Číně prošpikované kamerami, hodilo by se partyzánsky do kovu vyrýt: „A pokud toužíte po ještě větších zážitcích, sledujte basketbal.“

To, co se děje kolem českého týmu na mistrovství světa, se vymyká všemu. Tolik nervů, tolik radosti. A také tolik pomoci od Američanů, to oni včera dodali postupovou jistotu a už předtím byla důležitá jejich výhra nad Turky.

Hráči i celý realizační tým to s nadšením sledovali v šenčenském hotelu Intercontinental. Kdyby jim cestou někdo zastavil na vhodném místě, snad by přidali i tichou modlitbu v některém z chrámů rozesetých v uličkách tohoto jinak moderního města.

Ano, i výpomoc odjinud byla potřeba. „Zaprvé, bohové bývají na straně těch správných,“usměje se kouč Ronen Ginzburg. „Zasloužili jsme si to. Neřekl bych, že bylo podstatné štěstí, to spíš naše srdce. Nespoléháme na náhody, nýbrž na nás samotné. A když nám okolnosti pomohou, jen dobře.“

Český tým pokračuje v tažení překonávajícím i vize snílků. Je mezi osmi nejlepšími celky světa, jedna výhra ho může dělit od přímé účasti na olympiádě, dvě od medaile. „Píšeme historii,“raduje se obr Ondřej Balvín. „To je to nejdůležitější. Doufám, že ukazujeme směr pro český basket.“

Každopádně ukazují, že velké

srdce a velké výkony dokážou strhnout i ty, co by ještě před pár dny považovali dvojtakt za pokyn od kapelníka. Basketbalistům fandí nejen Jaromír Jágr i Gabriela Koukalová, ale především statisíce nadšenců, kteří prostě mají rádi sport a zbožňují, když národní týmy v jakémkoli odvětví předvádějí něco podobného jako tato parta.

„Podporu vnímáme, má neskutečný vliv na naše sebevědomí do zápasů,“oceňuje Tomáš Satoranský. „Nechceme povolit v nasazení, které máme po celý turnaj.“

Nebylo podstatné štěstí, to spíš naše srdce. Nespoléháme na náhody, nýbrž na nás samotné.

Už teď je to slušný maraton. I Zátopek by ocenil, jak tihle dlouháni kmitají od koše ke koši i po mapě Číny. Ze Šanghaje do Šen-čenu a zpět, utahaní i s nepopsatelnou radostí v duších.

Pokud basketbaloví bohové existují, nejsou vůbec šílení, že tomuto celku pomáhají ve chvílích, které už ovlivnit nemůže. Když na něco Češi stačí sami, vydají ze sebe úplně všechno.

Proto jsou tam, kde je nikdo nečekal.