A já žila dál. Květa Fialová
Hráli spolu mimo jiné v představení Harold a Maude a stali se tak blízkými přáteli, že herečka nechala Josefa Kubáníka nahlédnout do svých osobních zápisků. Z nich a také ze vzájemných rozhovorů vznikla kniha Poslední deník Květy Fialové.
Budoucí hvězda filmů Limonádový Joe, Partie krásného dragouna nebo Účastníci zájezdu, dlouholetá členka Městských divadel pražských, si psala osobní záznamy od šestnácti let. Úryvky z nich, které autor knihy se svolením hereččiny dcery zveřejnil, podávají o Květě Fialové mnohdy osobnější svědectví než její hovory s hereckým kolegou ze Slováckého divadla.
Hlupci stávkují
Někdy jsou zápisky prosté, věcné, stručné. Třeba 16. prosince 1945: „Koupila jsem vánoční stromeček, v biografu anglický velkofilm.“Na Štědrý den pak dostala „fousáče“rukavice, knížky a bambulky. Jindy se naopak vyzná z pocitů, v korespondenci s otcem zmíní, jak v deníku prosila o smrt, ale pak přišel jeho dopis – „a já žila dál a zrovna krásně svítilo slunko a byla bych pažema objímala celý svět a líbala celé nebe. Nu vidíš, jaký jsem blázen“.
K únoru 1948 se váže výstižná poznámka: „Do čistírny a do školy, vyhodili nás, je stávka – hlupci.“A dojemně přesné je vyúčtování za leden 1958: „Gáže 1 100, film 900, 200 mamičce, 200 švadlena, 100 nádobí nové, 20 kniha, 20 punčochy.“
Šátral, ale nedošátral
Kombinací deníkových útržků a dialogu s Kubáníkem se mozaika doplňuje. Vyplyne z ní, že zprvu často zmiňovaný Jánošík byl hereččin spolužák Karel Hlušička nebo že zápis „generálka na Caesara – zpívám trapně, 1. dějství divné, padá mi paruka“se vztahuje k jejím začátkům v Divadle ABC, kam ji přivedl Jan Werich, od kterého slyšela „nejkrásnější větu mého života – Potřebuju vás už od včera“.
Nechybějí známé i bolestné okamžiky jejího života včetně znásilnění ruskými vojáky, od něhož se odvíjel její příští vztah k mužům. Fialová tu vyjadřuje svou náklonnost vůči gayům, kterým říká „vegetariáni, protože na nás baby nemají chuť“, zatímco „heteráky nemám ráda, to je zvoranej poddruh“.
Vyjadřuje se upřímně, ale vlídně a s chápavým nadhledem lidské zralosti, i když odhaluje profesní zákulisí. Nejen kolegy z divadla charakterizuje trefnými postřehy – kdo byl největší svůdník, kdo a proč byl ve straně. Mladému Václavu Havlovi říká něžně „beránek boží“a jeho neúspěšný pokus o vzájemné sblížení komentuje „šátral, šátral, ale nedošátral“. V deníku s datem 29.11. 1989 pak stojí: VAŠEK je prezident.
Od roku 2014 převzal za nemocnou Fialovou zápisky sám Kubáník. To už je jiný styl, smutné svědectví o pozvolném odcházení až do posledního dechu. Květa Fialová zemřela 26. září 2017.