Lídrem Vuelty je odvážný nemluva
Odvážný, riskující nemluva, který umí být vtipný. Takový je Primož Roglič, záhadný lídr Vuelty.
Traduje se historka, jak Primož Roglič ještě jako skokan na lyžích vyjížděl na kole stoupání na Pokljuku, kde se v tu dobu připravoval i jeden ze slovinských cyklistických reprezentantů. Roglič se kolem něj prohnal a cyklistův kouč v doprovodném voze vytřeštil oči: „Kdo to je?“Načež ho pozval na testy, kde zjistili, že má funkční ukazatele plic lepší, než kdysi měl legendární Miguel Indurain.
V roce 2012 se třiadvacetiletý Roglič stal silničářem.
A teď v devětadvaceti vévodí celkovému pořadí španělské Vuelty, sahá po prvním titulu z Grand Tour.
Nazývají jej mužem s pokerovou tváří. Novinářům toho o sobě moc neprozradí. Jeho život mimo závody je pro mnohé záhadou.
„Neusmíváte se. Dokážete se vůbec radovat?“ptal se jej španělský reportér v neděli, když na asturijském vrcholu La Cubilla navýšil náskok v celkové klasifikaci.
„Raduji se uvnitř,“odpověděl Slovinec. „Když s vámi po závodě hovořím, bývám příliš unavený, abych se usmíval.“
Addy Engels, sportovní ředitel jeho stáje Jumbo-Visma, přitaká: „Primož toho moc nenamluví. Zato když hovoří, tak vždy k věci. Je perfekcionistou, co se týče detailů na kole, jídla, tréninku. Umí se maximálně soustředit na práci. Ale na druhou stranu skvěle vychází s celým týmem. A pokud je čas na relaxaci, umí být velmi společenský.“
Koníčky? Miluje přírodu a lezení po horách. Miluje také přítelkyni Loru Klinchovou, bývalou volejbalistku a majitelku univerzitního diplomu. Letos v červnu se jim narodil první potomek, syn Lev. „Mé největší vítězství,“psal Roglič vzápětí na sociální sítě.
My neseskočíme padákem?
Dokáže být i vtipný. Pro dlouhý přesun z Andorry do Pau v závěru prvního týdne Vuelty objednal tým Jumbo svým nejlepším jezdcům vrtulník. Kvůli špatnému počasí nad Pyrenejemi nemohl ale přistát. „Musíme to otočit,“oznámil jim pilot. Roglič zareagoval: „Chcete říct, že nemůžeme seskočit do Pau padákem?“
Což o to, pro strach má uděláno. „Vždycky byl odvážný, skákal jak blázen, nikdy se s ničím nepáral,“vypráví pro MF DNES a Sport Gregor Schlierenzauer, desetinásobný mistr světa ve skocích na lyžích. „Byl i hodně ambiciózní a zvídavý, pořád se na něco ptal a snažil se mě kopírovat.“
Slovinský funkcionář Primož Finžgar, generální sekretář mistrovství světa letců na lyžích v Planici, na mladého Rogliče vzpomíná: „Nikdy nebyl opatrný, riskoval, natahoval skoky za každou cenu. Z toho pramenily pády. A podobně jezdí na kole. Taky někdy jako blázen.“
Na kole nerozhoduje 8 sekund
Roglič pochází z hornického městečka Kisovec a skokanem se stal ve třinácti. V roce 2007 slavil se slovinským týmem titul juniorských mistrů světa družstev, trenéři obdivovali jeho dynamickou sílu. Jenže v sedmnácti ho na mamutím můstku v Planici zbrzdil těžký pád.
„Pak měl problém, kterému říkáme zadní strach, a ten je neovladatelný,“popisuje český kouč David Jiroutek, jenž ve Slovinsku pět let působil. „V určité pozici, kdy se dostáváte nad lyže, vám tělo nedovolí dojít dostatečně daleko. Primož se vrátil, skákal dál, ale cítil, že výš než na nějaké 10. místo na světě by se nedostal. A to ho neuspokojovalo.“
Na kole jezdil vždycky rád. Jakmile se mu nabídla příležitost ke změně, chňapl po ní. V roce 2013 už podepsal smlouvu v třetidivizní slovinské stáji Adria Mobil, za další tři roky měl kontrakt v prvodivizním Jumbu.
„Dřív ho štvalo, že u skoků všechno rozhoduje zhruba osm sekund letu,“říká Finžgar. „Na cyklistice se mu líbilo, že sezona trvá takřka celý rok a že jedete pět hodin, během nichž se dá hodně změnit.“
Před třemi lety Roglič potkal Jiroutka a vykládal mu, že největším problémem pro něj bylo naučit se pohyb uvnitř pelotonu. „Tam máš kolem sebe asi jen dva centimetry místa a o víc nemůžeš uhnout ani doleva, ani doprava,“líčil českému kouči. „Musíš být pořád obrovsky koncentrovaný.“
Tehdy se možná zrodila i jeho nyní tolik pověstná pokerová tvář, kterou na kole ukazuje světu.
V květnu 2016 debutoval na Giru a hned vyhrál časovku. V roce 2017 ovládl alpskou etapu Tour přes Galibier. Loni už byl na Tour celkově čtvrtý. Letos po životním jaru, kdy vyhrával, co se dalo, vévodil pořadí Gira. Ale skončil třetí a nesmírně zklamaný. Ve druhé půli závodu trpěl kvůli žaludečním potížím i následkům pádu v 15. etapě. Slabý byl tehdy i jeho podpůrný tým.
„Každý se mě bál, tak všichni závodili proti mně, aby mi zabránili vyhrát,“posteskl si v Itálii. „A na rozdíl od mých soupeřů jsem v klíčových momentech zůstával sám.“
Po Giru se ocitl fyzicky na dně. Start na Tour byl nemožný, zaměřil se na Vueltu. „Přijel ji vyhrát. Jiný cíl pro něj neexistoval,“říká Engels. „Má k ruce silnější tým a je také mnohem čerstvější než na Giru. Spoustu se toho tehdy naučil. Teď už ví, jak se psychicky vypořádat s vedením na Grand Tour.“
Skoky jej zocelily psychicky
Zatímco prolínání profesionální cyklistiky a rychlobruslení bývalo v minulosti relativně časté, se skoky na lyžích rozhodně ne.
Přesto Jiroutek poukazuje: „Skokani tvrdě pracují na spodní části těla, tedy silných nohách bez doprovodu rukou. Primož pod skokanským koučem Matjažem Zupanem deset let postupně nabíral velkou sílu. U nás třeba Roman Koudelka váží jen 58 kil, ale udělá dřep i se 140 kily. Podobně je na tom Primož. Je lehký, ale silný. I proto je na kole dobrý v kopcích a časovce.“
Navíc skokanská léta údajně posílila Rogliče do cyklistických bitev rovněž psychicky. „Na mentální soustředění při tréninku byl totiž Primož Župan úplný pedant.“
Na Vueltě si nyní Roglič přeje: „Zůstat dál tak klidný jako doposud a zároveň v jednom kuse.“Spolujezdci i šéfové oceňují, že si na nic nehraje. „Nepožaduje žádné speciální zacházení,“tvrdí Engels. „Na kole a při poradách je typem lídra. Ale jinak zůstává normálním klukem jako každý další z týmu. Stojí nohama pevně na zemi.“
Od triumfu na Vueltě ho dělí jen čtyři dny. Po včerejší bláznivé etapě do Guadalajary má náskok 2:24 minuty před Nairem Quintanou z Movistaru, jenž si účastí v úniku polepšil ze 6. na 2. místo. (Zdeněk Štybar útočil na vítězství, ale dojeli ho 500 metrů před cílem.)
„Roglič dosáhl rozdílového vítězství v časovce v Pau a v pěti horských etapách se pokaždé držel s nejlepšími. Proto zatím dominuje,“říká Eusebio Unzué, šéf Movistaru. Nicméně průběžně třetí Alejandro Valverde připomíná: „Hory kolem Madridu a třetí týden už dovedly pohřbít mnoho lidí. Ano, dosud vypadal nedotknutelný. Ale já už Rogliče v minulosti viděl na kole trpět.“
Pokud Slovinec vedení i tak uhájí, získá tím významný trumf pro „poker“o lídra Jumba v příští sezoně. Protože kromě Stevena Kruijswijka, třetího na Tour, posílí tým také Tom Dumoulin, vítěz Gira 2017.
Dumoulin je extrovert, Roglič pravý opak. Bude jim to v týmu ladit? Engels se zasměje: „Ale jo. Má manželka je extrovert, já introvert a vychází nám to spolu velmi dlouho.“