O historii v souvislostech

Čtenářů

Dění kolem úvah o přemístění sochy maršála Koněva vyvolalo i větší debatu o potřebě více se věnovat historii 20. století. Třeba i otevřením muzejní expozice Paměti 20. století. Co se týče politického podtextu takové expozice, tak má-li být v Praze, měla by stát na místě, kde se udála nějaká zvlášť významná událost spojená s tím nejvážnějším důsledkem 20. století pro české země (hned po obnově jejich samostatnosti), a tou je jejich hospodářský sestup ze světového výsluní, čili v podstatě jejich relativní úpadek.

Takovým místem není podzemí bývalého Stalinova pomníku na okraji pražských Letenských sadů. Ale je jím například pražský Radotín.

Expozice o období 1945–89 by svou logikou patřila na území Prahy nejvíce do Radotína proto, že to byla právě střelba prvorepublikových četníků do hladového pochodu dělníků v Radotíně 1930 (událost je známa pod názvem Radotínské letnice), která velmi výrazně přispěla k tomu, že Gottwaldovo vedení tehdejší KSČ slavilo úspěch s plánem „zakroutit krkem buržoasii po sovětském vzoru“.

Dělníci šokovaní střelbou četníků ostrými náboji do protestního hladového pochodu popřáli poté mnohem více sluchu radikálnímu postoji komunistů, a to ještě i v rozhodujících volbách 1947.

Radotínské letnice 1930 byly jedním z míst, kde se odehrálo něco, co má jasnou souvislost se zlem, které bylo možné sledovat zejména v letech 1948–1953, a potom dále až do roku 1989. Byly jedním z důvodů, proč se Klementu Gottwaldovi podařilo nastolit a udržovat vládu s velkou tvrdostí a krutostí.

Jestli chceme přistoupit k výkladu historie v jejích souvislostech, a tedy s vědomím příčin a následků, neměli bychom se bát postavit se k pravdě čelem. Navíc Radotín je poměrně dobře dostupný, je zde i hezká příroda pro navazující park, aby návštěva muzea byla nejen tvrdým a poučným zážitkem, ale aby šla spojit i s příjemnou vycházkou.

— Miroslav Grüner