Z vodovodů „odteče“do ciziny 1,2 miliardy

Heslo česká voda do českých rukou rezonuje a politici toho využívají. První kroky udělali v Libereckém a Ústeckém kraji, stejně jako v Praze. V těchto případech se pokusili o odstřižení od francouzského koncernu Veolia. Není ale vůbec jisté, že tím výnosný byznys Veolie v Česku končí a že vydělávat na vodovodní síti odteď budou jen obce a města.

V uplynulých patnácti letech se v tuzemsku uchytil takzvaný provozní model hospodaření s vodou. Funguje zhruba v 60 procentech případů. Vlastníkem trubek (vodovodních a kanalizačních) zůstávají obce a města (prostřednictvím svých akciových společností) a uzavírají smlouvu s provozovateli, kteří jim platí za pronájem trubek a účtují zákazníkům vodné a stočné.

Na tom by nebylo nic špatného, kdyby v minulosti zahraniční koncerny vysoutěžily pronájem trubek s nejlepší nabídkou. Jenže smlouvy nejsou pro města a obce vždy nejvýhodnější.

Pokus vymanit se z nadvlády Veolie proběhl loni na severu Čech: 458 obcí a měst Ústeckého a Libereckého kraje se s Francouzi dohodlo, že od nich 50procentní podíl v Severočeských vodovodech a kanalizacích (SČVAK) vykoupí za téměř dvě miliardy korun. Nicméně Veolia bude nadále tím, kdo o provozování trubek rozhoduje. Za své služby si tak od SČVAK nechá platit a v nové provozní společnosti, která vznikla vydělením ze SČVAK, má 25procentní podíl a většinové zastoupení v managementu.

Praha se na odkupu poloviny provozní firmy Pražské vodovody a kanalizace (PVK) s Veolií dohodla loni v září. Za 49procentní podíl zaplatí 1,754 miliardy korun. PVK budou pražské trubky provozovat až do roku 2028. Za kolik Praha poté odkoupí druhou polovinu akcií firmy, není zatím jasné.

Původně měla smlouva s Veolií v Praze skončit už v roce 2013, ale s devítiletým předstihem její platnost prodloužilo vedení města pod vedením Pavla Béma (ODS). Za vstup do PVK v minulosti zaplatila Veolia sedm miliard korun. PVK v současnosti každý rok od občanů a firem za vodné a stočné vybere přes sedm miliard korun, z toho za pronájem trubek Praze zaplatí asi dvě miliardy.

Některé případy privatizace vodárenství v Česku jsou ještě u soudů. Ty řeší například způsob, jak se Vodovody a kanalizace Zlín rozhodly kdysi nechat provozovat infrastrukturu Moravskou vodárenskou, patřící rovněž Veolii. V příštích týdnech by měl Vrchní soud v Olomouci rozhodnout v jedné ze žalob na Veolii v případu VAK Zlín.

„Zástupci Veolie byli navoleni do představenstva VAK, ovládli vedení městské vodárny a to následně připravilo smlouvu na provozní model, který nyní provozuje Veolia. Zisková aktiva se fakticky vyvedla na soukromý subjekt,“vysvětluje podstatu sporu Radek Novotný z Nadačního fondu Pravda o vodě, který se spory s Veolií dlouhodobě zabývá. Další žaloby běží také v případě Kladna.

Zisky z provozu, které odtékají soukromníkům do zahraničí, by se městům a obcím hodily. Podle expertního odhadu Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) je třeba do sítě každoročně investovat 20 miliard. V roce 2017 provozovatelé vyplatili vlastníkům vodárenské infrastruktury nájemné ve výši 8,5 miliardy, dalších 3,7 miliardy investovali na základě provozních smluv do oprav a údržby infrastruktury. Asi osm miliard ročně v infrastruktuře tedy chybí.