Kedlubna ve tvaru steaku. Nastává doba umělá
Petra Suchomela, spolupracovníka MF DNES
Veganské burgery se těší takové oblibě, že začínají být k dostání v každém krámku. Vypadají jako pravé, se správným kořením na maso prý skoro stejně chutnají, vytvářejí proto dokonalou burgří iluzi (bez obětí na kravských životech). Triky a kejkle uvědomělého věku se však prosazují i v jiných sférách obchodu, služeb či zábavy.
V zoo se zase patrně brzy zakáže drezura, nahradit ji mají hologramy šelem. Hlavní město už videomapping nasmlouvalo na příští Nový rok místo tradičního ohňostroje. U McDonalda vám kdysi dali brčko, jímž se dalo pít, dnes do coly namočí savý papír. Z téže hmoty je v supermarketu taška, která tašku naoko připomíná, ale neunese nákup.
Sečteno dohromady, nemůže to být náhoda. Už je to jisté, začíná doba umělá.
Principem umělé doby je, že věci nejsou takové, jaké se zdají být. Vegan si nepochutnává na kedlubně v její kedlubní nahotě, ale ze semleté zeleniny modeluje repliku hovězího karbanátku. V cirkusu nepromítají záběry rozkvetlé louky, nýbrž na počítači programují typická cirkusová zvířata. Novoroční hra světel na Karlově mostě jistě bude připomínat jiskry řemeslných ohňů na obloze a ve fast foodu se nepije z okraje kelímku, ale z rozpatlaného modelu slámky.
Ve všech těch případech se něco ukrývá za něco jiného. Vzbuzuje to logické podezření, že i samotná podstata nekriticky přijímaných novinek má něco společného s falší.
Skoro všechny objevné fígle se shodou okolností točí kolem zvířat. Jde tedy skutečně o ně? Mění lidstvo staleté zvyky proto, aby před sebou upřednostnilo faunu?
Zastánce mletých kedluben odmítá, aby mu něco tak skvělého, jako je kráva, bylo k užitku. Ten, kdo instaluje do cirkusů promítačky, zachraňuje slona před vojnou a odříkáním. Ohňostroj se zakazuje, protože stresuje psy a kočky v prvorepublikových činžácích. Do plastových tašek se údajně na druhém konci světa zamotávají mořští ptáci. Je málo pravděpodobné, že všichni ti chlupáči a opeřenci začali být pro moderního člověka ze dne na den tak podstatní. Spíše to vypadá, že mu slouží jako němá zrcadla. Plátna, kam promítá svoje životní nejistoty, frustrace, fakt, že sám přestal tušit, kým je.
Až všichni přejdou na burgery z cuket a okurek, skot domácí pravděpodobně vyhyne a bude se na něj vzpomínat jako na dinosaury. Až se bude na stěny cirkusu promítat džungle, žádné české dítě neuvidí na vlastní oči žirafu ani tygra. Zapovězený ohňostroj ušetří desetiminutového stresu pár koček, jež jsou tak přemnožené, že se cestou z útulků povinně kastrují. Až vzroste o tisíc procent produkce papíru coby náhražky plastu, dost možná vychcípá hodně organismů spojených s lesem a deštným pralesem.
Bezbranná zvěř se tak stává především snadnou pomůckou, jak si kdejaký ignorant může navodit libý pocit, že činí svět lepším i přes svou naprostou nečinnost. Nač se starat o vlastní kus lesa, rozvážně sázet na poli, důsledně vychovávat vlastní městské děti anebo nasazovat kůži v péči o věci veřejné, mohu-li svačit karbanátek z červené řepy a nosit si z krámu v náručí lahváče v roztrhaném papíru?
Možná je to předstírání jen otázkou módy. Přetavovat však tekuté trendy do rozpínavých zákazů, vynutitelných pravidel a sankcí je krajně necitlivé k dalšímu nikoliv nepodstatnému živočichovi – člověku, jenž by chtěl svět kolem sebe zlepšovat uvážlivěji.
Věda říká jednou to a jednou ono. Chvíli papír zachraňuje planetu, jindy ji otepluje více než igelit. Nakonec se skutečně může potvrdit, že brčka rozmočená v cole (s umělými sladidly) zabránila apokalypse. Každého, kdo tápe, však musí varovat právě ta faleš, přetvářka, zakrývání podstaty věcí. Kedlubna ve tvaru steaku.