Dva Matteové se spolu přetahují o moc. A Itálie trpí
Italská politika netrpí těžkopádností. Zdá se, že ji ovládají dva muži téhož křestního jména. Není však Matteo jako Matteo. V touze po moci, ač každý na jiném politickém břehu, se ale jeden druhému podobají. Jako vejce vejci. Jejich politická gesta násobená pevnou (katolickou) vírou vedou jako „všechny cesty“do Říma.
Ten první Matteo, příjmením Salvini, neuspěl minulý měsíc ve snaze vyvolat předčasné volby, když rozlomil koalici své strany s Hnutím pěti hvězd – a byl vzápětí překvapivě odstaven od moci. Jeho kdysi separatistická Liga (severu), jež volá po „moci náměstí“proti „moci paláců“, má nyní o důvod víc dštít oheň a síru.
Může za to ten druhý Matteo, řečený Renzi, kdysi nejmladší evropský premiér (2014–2016), jenž obratně předvedl, že i jemu je vlastní vůle k moci. V úterý – poté co se v zákulisí po týdny podílel na sestavení nové vládní koalice, tvořené čerstvě Demokratickou stranou a Hnutím pěti hvězd, do ní vrazil ostrý politický klín. Ve snaze, aby dostál přezdívce Šrotař – staré a vysloužilé politické garnitury, nadbíhá vlastně opozici. Renzi, dynamický a neúprosný k protivníkům, ale i nejbližším, odešel s palácově teatrálním gestem z Demokratické strany, aby založil vlastní uskupení s libozvučným názvem: Ať žije Itálie. V rozhovoru pro list La Repubblica vysvětlil, že se ve vlastní straně cítil jako „vetřelec“. Nebo, jak napsal Beppe Grillo, komik a zakladatel Hnutí pěti hvězd, jen podlehl vlastnímu narcismu?
Hrozba předčasných voleb, kterou na italských plážích maloval jako čerta na zeď svým odpůrcům Salvini, se nyní – v perspektivě destabilizace vládní většiny – přiblížila paradoxně díky Renzimu, který oznámil, že není sám. Odcházejí s ním totiž dva ministři a čtyřicítka vládních poslanců. Renzi však tvrdí, že „jeho lidé“budou podporovat koalici. Vláda Giuseppe Conteho, jenž se stal po čtrnáctiměsíčním utrpení se Salvinim opět premiérem, tím ovšem neposiluje. Conte ví, s čím může u Renziho počítat: štěpení neposílí koalici ani jeho samotného.
Janusovská tvář politické moci obou Matteů, vlídná i děsivá, v těchto dnech ovládla atmosféru země, jež dosahuje jednoho z nejvyšších finančních deficitů v Evropě (130 procent HDP). A domácí italská scéna se lehce otřásla, když Renzi roztočil své nové kolo štěstí...