Z bláta do louže: Po útěku čeká Severokorejky otroctví
Čína není pro uprchlice ráj. Zvláště pokud jsou hezké, zneužijí je na kybersex
Ladislav Kryzánek
Takhle si Severokorejky vysněný ráj jistě nepředstavují. Po riskantním útěku z temné Kimovy říše na ně v Číně často čeká jiné otroctví, možná dokonce ještě horší. Zkrátka z bláta skočí přímo do louže.
Dvacetiletá Lee zažila tu hrůzu na vlastní kůži. Přes dva roky nesměla vyjít z třípokojového bytu kdesi v severovýchodní Číně. Vlastně ani netušila, kam přesně ji odvezli.
Jejím prokletím se paradoxně stalo to, že byla pěkně rostlá a pohledná.
Sedm dní v týdnu se musela několik hodin kroutit před webkamerou a pro mužské klienty, kteří ji sledovali převážně z Jižní Koreje, imitovat sexuální vzrušení.
V bytě nebyla sama, sdílela ho s dalšími třemi Severokorejkami, které zaměstnali stejným způsobem. Musely vydělávat pro čínského pasáka, který je koupil od obchodníků s bílým masem. Pokud mu týdně nepřistála na účtu patřičná suma, vyléval si vztek na ženách. To se pak prý vždycky opil, tloukl je, kopal a odpíral jim jídlo.
„Museli jsme pracovat, i když jsme byly nemocné,“řekla Lee reportérovi listu The New York Times.
Tak to šlo den za dnem, týden za týdnem. Jediné rozptýlení pro nešťastnice představoval pohled z okna na jakési zanedbané sídliště.
Tak jako Lee a její kolegyně prý každoročně dopadá spousta dalších Severokorejek, které sní o lepším životě za hranicemi.
Mladé a pohledné
Pašeráci si vybírají mladé a pohledné typy, kontaktují je prý ještě doma, lákají je na sliby skvělého pracovního místa a výdělku. Není divu, že mnohé těmto svodům podlehnou. Litovat pak bývá už pozdě.
V lepším případě Severokorejky podle zjištění skupin na ochranu lidských práv pašeráci lidí prodají Číňanům, kteří doma marně shánějí nevěsty, v tom horším pak pasákům, kteří z nich udělají sexuální otrokyně v nevěstincích nebo doupatech, kde provozují kybersex.
Na čínskou policii se ženy obrátit bojí, to raději trpí. Jejich zkušenost jim velí se policistům v každém případě vyhnout. Při dopadení jsou totiž nekompromisně posílány zpět do Severní Koreje, kde jako uprchlice z tamní „říše hojnosti“čelí věznění v pracovních táborech.
Lidé z humanitárních organizací, kteří se touto odnoží obchodu s lidmi zabývají, tvrdí, že až šedesát procent severokorejských uprchlic upadne v Číně do osidel sexuálního průmyslu. Momentálně prý „letí“zejména produkce před webkamerami, ovšem žádné „soft“hrátky, jde o ty nejdrsnější sexuální praktiky.
Často se jedná o nezletilé. „Nutí je k souloži, v přímém přenosu pro platící globální publikum je nevybíravě sexuálně napadají,“uvádí například květnová zpráva organizace Korean Future Initiative.
Poprvé spatřila počítač
Když na jaře 2017 pašeráci převedli do Číny tehdy osmnáctiletou Lee, řekli jí, ať se nestrachuje, že pro ni mají lukrativní místo servírky. Od čínského „šéfa“se vzápětí dozvěděla, že podstatou její práce bude „chatování na počítači“.
Žena, vlastně dívka, tenkrát spatřila počítač poprvé v životě. Netušila, jak se ovládá, k čemu je webová kamera. Vždyť přece pocházela ze Severní Koreje!
„Myslela jsem si, že chatování je nějaký druh účetnictví,“řekla jiná Severokorejka Kim, která skončila ve stejném doupěti jako Lee. „Nikdy předtím bych si nedokázala představit, k čemu mě nakonec přinutili,“dodala.
Oběma ženám se nakonec podařilo uprchnout a po nekonečných peripetiích se s pomocí humanitární organizace dostaly do Laosu. Pomohl jim vlastně pašerák, který za to dostal zaplaceno 4 000 dolarů. V laoském Vientiane na ně čekal křesťanský pastor Čun Ki-won, který přes své kontakty v Číně zorganizoval záchranu obou žen.
Nebyly první, kterým tento muž pomohl na svobodu. O krutých osudech naivních Severokorejek toho ví jako málokdo.
„Vzhledem k rostoucímu honu čínské policie na nelegálně pobývající cizince se tamní gangy snaží,
Až šedesát procent severokorejských uprchlic upadne v Číně do osidel sexuálního průmyslu.
aby ženy nebyly moc na očích. Zamykají je proto v bytech a zneužívají na internetový sex,“tvrdil. „Přitom jim podávají drogy, aby otupili jejich city a ony vydržely pracovat dlouhé hodiny,“dodal.
Šťastný konec?
Lee i Kim pocházejí z generace narozené koncem devadesátých let, kdy nepředstavitelný hladomor v Severní Koreji údajně zahubil až deset procent populace. Musely tvrdě dřít už od útlého mládí. Později se oblast podél čínské hranice stala lovištěm čínských obchodníků s lidmi, kteří mívají dobré kontakty na místní vysoce postavené Severokorejce, často vojenské velitele.
Příznačné je, že Lee před dvěma roky prodala do otroctví její vlastní příbuzná. „Sama jsem chtěla odejít do Číny, slyšela jsem, že tam dívky dobře vydělávají a mohou posílat peníze svým rodinám,“řekla Lee.
Byl to ovšem velký omyl, teď už to ví. Nyní žádá o azyl v Jižní Koreji a sní o tom, že konečně začne slušně žít. Mnoho jiných Severokorejek, jež se nechaly zlákat sladkými sliby, takové štěstí nemělo.