Ta úchylka někoho dojet a začít blikat

Davida Štverky, šéfa ostravské redakce MF DNES

Dojel mne tuhle na dálnici D35 do zúžení před Lipníkem nad Bečvou nějaký exponát v šedém superbu. Omezení je tam značené jako úplně všechna jiná omezení – nejdříve vás značka zpomalí na stovku, v omezení je osmdesátka. Když jsem na ni přibržďoval, měl jsem superbmana nalepeného na kufru.

Podíval jsem se ještě jednou do zpětného zrcátka, protože jsem měl pocit, že mi do toho kufru snad vleze. To jsem neměl dělat – chlap za mnou pustil volant, lomil rukama, zvedal je ke střeše, kam také obracel hlavu, která něco mluvila. Asi nerecitovala Máchu, takže nejspíš nadávala, že jo.

Možná za to nemohl, protože nevím, přepadl ho průjem a potřeboval rychle dojet na pumpu. Anebo je od přírody cholerik a zrovna ho přepadl nějaký ten nával. Možná jen prostě chtěl jet vstříc tomu, že se od samé té divoké jízdy někdy někde zabije, anebo se pouze snažil, aby mu při tom všem rozčilování praskla žilka a on pak mohl závodit a láteřit na invalidním vozíku, pokud by se z toho teda vyhrabal…

Na konci omezení vystartoval, dojel první předjíždějící auto před sebou, kterému významným přejížděním mezi levou krajnicí a středovými pruhy jasně naznačoval, co si o něm myslí, a když se konečně dočkal, zmizel.

No, a že takových exemplářů po českých silnicích jezdí… Myslím, že zrovna omezení je přitahují jako žárovka noční můry. Co to je za národní sport, hnát se do zúžení hlava nehlava a předjet poslední auta na posledních pár centimetrech, kdy už kola nadskakují na oranžových zbržďovačích, anebo už to nestihnout, takže se poslednímu autu pověsit na nárazník? Jaké to musí být zoufalství, že někoho dojedou zrovna v omezení, kde prostě, pokud ten před nimi jede podle předpisů, nic nenaspěchají. A tak aspoň dají průchod řidičským vášním. Taktéž národním: nalepí se na vás hezky karoserie na karoserii. Já se vůbec nedivím, že den co den české dálnice stojí, protože se v zúžení na nich někdo srazil. Co udělá dopravní expert na mém nárazníku, když budu muset kvůli něčemu přibrzdit? Podívá se mi svým autem na zadní sedadlo?

Když se nenalepí, tak aspoň bliká. Abych na to taky šlápnul. Možná bych měl dojet auta, co auta, těch sto padesát osm aut před sebou a taky je problikávat. Všechna auta v omezení by mohla blikat, vzhledem ke stavu D1 by blikala celá dálnice, v noci by to mohlo být i efektní.

Když se k ničemu neproblikají, tak co udělají na konci omezení (kromě toho, že vystartují)? Zatroubí. Pozdrav šnekovi.

Přiznejme si – jsou i tací, kteří umějí troubit už v omezení. Popřípadě synchronizovaně blikat i troubit. Nejlepší je, když takový umělec nesedí v normálním autě, ale v kamionu. Blikající a troubící kolos, ideálně samozřejmě také nalepený na vašem nárazníku, je přesně to, co chcete za sebou vidět a slyšet.

Mimochodem, omezení, která nekončí zúžením do jednoho pruhu, jsou řidičům pro smích. Včetně těch v kamionech. Pokud pojedete po zvlněné dálnici přes Ostravu (a že to na ní pěkně hází), zkuste zpomalit na předepsanou osmdesátku. Na počítání aut, která udělají to samé, vám budou stačit prsty jedné ruky. A kamiony? Řidič si zabliká, pak přejede do levého pruhu, a když ho o pár set metrů dál na stodesítce předjíždíte, tak začne vybočovat, protože jste mu chvíli předtím chtěli zbortit jeho představu o tom, že pojede svých konstantních devadesát…

Měření rychlosti před či v omezení by byla pro dopravní policisty finanční žně. Opravdu nerozumím tomu, proč to dávno ve velkém nedělají.